Občas se objevuje mylný názor, že zůstavitel může vydědit v podstatě kohokoli. Realita je ovšem taková, že vydědit lze pouze své vlastní potomky. Není tedy možné vydědit například manželku nebo sourozence. Na druhou stranu to pro ně není žádná úleva, jejich dědické nároky se totiž dají omezit jinak – závětí. Pro účely vydědění je vhodné zmínit termín neopominutelný dědic. Tím mohou být pouze potomci zůstavitele.
Listina o vydědění může být součást závěti, anebo existovat samostatně
Pro vydědění je tedy nutné, aby zůstavitel sestavil samostatnou listinu o vydědění. Ta musí splňovat podobné formální požadavky jako závěť samotná. Nejlepší je vyhotovit ji ve formě notářského zápisu. Pokud se zůstavitel k tomuto neodhodlá, musí ji celou napsat vlastní rukou a podepsat. Jestliže je její obsah napsán na počítači nebo psacím stroji, musí k podpisu zůstavitele připojit svůj podpis ještě nejméně dva svědkové. Není přitom rozhodující, zda listina o vydědění je přímou součástí závěti, či nikoli.
ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍPodstatné ale je, že k vydědění musí existovat nějaký závažný důvod. Zákon zná takové důvody čtyři a naplněn musí být alespoň jeden ze čtyř:
- Potomek v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech
- Potomek trvale neprojevuje o zůstavitele zájem, který by projevovat měl
- Potomek byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku
- Potomek trvale vede nezřízený život
Čeho se tedy mají v praxi nezvedení potomci bát?
Demonstrujme si celou situaci týkající se vydědění na jedné rodině. Představme si rodinu ve složení otec, matka (manželka otce) a jejich dva synové (22 a 16 let). Předpokládejme, že umře otec. Jak vypadá dědění?
Situace 1: Zůstavitel po sobě nezanechal závěť ani listinu o vydědění
V takovém případě se dědí ze zákona a dědictví je rozděleno na třetiny, které jsou rozděleny ve prospěch obou synů a manželky.
Situace 2: Zůstavitel platně vydědil jednoho z potomků
Starší potomek delší dobu vedl trvale nezřízený život a zůstavitel potomka vydědil. V takovém případě potomek nedostane z dědictví nic a celé dědictví se rozdělí na dvě poloviny. Jedna polovina pro manželku a druhá pro mladšího sourozence.
Vlastní vydědění ovšem nezpůsobí takové zemětřesení jako nečekaná závěť. Základní pravidlo zní, že se dědí ze zákona, avšak je-li závěť, dědí se ze závěti. To si demonstrujme na následující situaci, kdy sice zůstavitel žádného z potomků přímo nevydědil, avšak odkázal veškerý svůj majetek své během života utajované přítelkyni.
Situace 3: Zůstavitel pořídil závěť a odkázal veškerý svůj majetek tajné přítelkyni
I to se v praxi stává a v některých případech nečekaná závěť může přinést osobní i rodinné kolapsy. Pak nastupuje do hry problematika neopominutelného dědice. Neopominutelnými dědici jsou potomci, zatímco manželka ani sourozenci tento statut nemají. Co se tedy stane, odkáže-li zůstavitel majetek své přítelkyni?
Manželka nedostane z dědictví ani korunu. Nezletilý syn má tu výhodu, že musí dostat alespoň to, co by dostal v případě dědění ze zákona. To jsme popsali v situaci 1 a náleží mu opět jedna třetina. Druhý zletilý syn je sice také neopominutelným dědicem, ale zákon k němu díky jeho zletilosti již není tak vstřícný. Musí se mu dostat alespoň jedné poloviny toho, co by nastalo v případě dědění ze zákona. Podíváme-li se opět na situaci 1, tak vidíme, že mu připadne namísto jedné třetiny pouze jedna šestina. Teď už nám zbývá poslední dědic – testamentární, kterému náleží zbylá část dědictví, v tomto případě jedna polovina.
Případného majetku se člověk může zbavit během života darováním
Jak je vidět, tak dědické právo je velice pestré a může do nudných vod přinést docela dost adrenalinu. Kromě institutu závěti či méně častého vydědění má zůstavitel samozřejmě během svého života další možnosti jak převést majetek na někoho oblíbenějšího. Libovolně může se svým majetkem nakládat a chce-li, může klidně majetek darovat, komu chce. Díky tomu sice zákonní dědicové dědit budou, avšak budou porcovat hodně vychrtlého medvěda.
Závěrem lze konstatovat, že potomci nemají až tak velké možnosti jak ovlivnit výši dědictví. Vydědění je přeci jen velmi radikální krok, kterému musí jít svým nezřízeným chováním potomek naproti. Na druhé straně existuje a každý by měl mít čtyři důvody pro vydědění na paměti. Mnohem častější však bývá nějaká utajená závěť, která pořádně zamíchá kartami a připraví dědice o očekávané jmění.
