Stisk ruky má být krátký a pevný − žádná leklá ryba.

Stisk ruky má být krátký a pevný − žádná leklá ryba. | foto: Profimedia.cz

Vyhněte se chybám při pozdravu a tedy i trapným situacím

  • 43
Ačkoli si většina lidí myslí, že s pozdravem nemůže mít nejmenší problém, opak je pravdou. Lidé dělají při pozdravu běžně dokonce celou řadu chyb. A taková chyba jim můžeš pořádně nabourat kvalitu dalšího projevu, zvláště pokud se jedná o pozdrav v rámci profese − se šéfem či obchodním partnerem.

Žádné pohledy stranou a otrávený výraz
Při pozdravu, stejně jako například při diskuzi s druhou osobou, je velice důležitý oční kontakt. Už když přicházíme k osobě, se kterou se hodláme pozdravit, díváme se jí do očí. Nesledujeme dlouze její oblečení ani okolí za ní, ale hledíme přímo do očí. Stejně tak činíme v průběhu celého zdravícího "procesu“ a nejlépe i v průběhu diskuze s daným člověkem.

Pohled do očí následuje při pozdravu další automatická součást – úsměv. Dejte druhému člověku najevo, že jej rádi potkáváte, rádi se s ním zdravíte. Úsměv vás nic nestojí a dokáže dělat při setkání dvou a samozřejmě i více lidí divy. Uvidíte, o co lépe se vám pak spolu bude komunikovat, když se na sebe při pozdravu usmějete.

Pozor na etiketu
Podle pravidel slušného chování zdraví jako první osoba společensky méně významná osobu významnější. Tedy podřízený šéfa, muž ženu, mladší člověk člověka staršího. Ovšem s podáním ruky je to zcela naopak. V tomto případě začíná – tedy podává ruku − jako první osoba společensky významnější. Tato pravidla rozhodně dodržujte, jinak budete působit nevychovaně.

Výjimkou je situace, kdy se druhá strana "zapomene“ (je neslušná, zamyšlená, nevšimne si – to se samozřejmě může stát). Pozdrav mezi dvěma osobami, které se pracovně znají, by měl proběhnout vždy, a tak pokud vás například nepozdraví váš mladší kolega či váš podřízený, který vás na chodbě ve firmě míjí, neměli byste zůstat mlčet. To, že je "neslušný“ jeden člověk neznamená, že vy jeho neslušnost musíte akceptovat − v tomto případě stejným mlčením. Ukažte, že jste nad věcí a že vám je přednější slušnost z pohledu na pouhý pozdrav, než to, kdo bude v daný moment první.

Podání ruky je klíčové
A nyní se vrátíme opět k podání ruky, o které jsme již zavadili. Pokud potkáte v rámci své kanceláře kolegu, kterého vídáte dvacetkrát za den, nelze předpokládat, že si s ním vůbec podáte ruku (stejně jako s desítkou či dokonce desítkami dalších kolegů) ale spíše se pouze pozdravíte slovně. Jiná situace je, pokud vás v kanceláři navštíví šéf dvě linie nad vámi, kterého potkáváte jednou za čtvrt roku na důležité poradě. Pak lze usuzovat, že vám ruku podá a vy jej musíte akceptovat. A stejně je tomu u obchodních partnerů a dalších pro vás společensky významných lidí (a nebo naopak, kdy vy jste pro jiné osoby člověkem společensky významným).

Právě pro tyto momenty je dobré si správný postup při podání ruky v krátkosti připomenout. Ruku k pozdravu nezvedáme a nenatahujeme už z dálky, ale až v momentu, kdy k druhému člověku přistoupíme a jsme od něj tak daleko, aby bylo podání ruky pohodlně možné, ale abychom nevstoupili do jeho osobní zóny, kterou respektujeme (cca 60 cm od těla). Společensky významnější zvedá ruku k pozdravu, my hned po něm. Během toho se zdravíme slovně. Následuje stisk ruky, který je krátký a pevný (žádná leklá ryba, žádné drcení partnerovy ruky, žádný stisk oběma rukama ani dlouhé potřásání). Nepodáváme ruku špinavou ani zpocenou. Raději si ji před pozdravem utřeme do čistého kapesníku.

Vyhněte se zkomolení jména, oslovujte tituly
Rozhodně je dobré při pozdravu použít jméno člověka, kterého zdravíte, kterého oslovujete. Lidé rádi slyší své jméno, je to jakési pohlazení jejich ega. Pokud se vám však podaří zkomolit jméno člověka, kterého zdravíte, připravte se na docela opačný efekt. Tím spíše, pokud daná osoba pocítí zesměšnění svého jména, což si samozřejmě vztáhne přímo na sebe. Přesvědčit pak tohoto člověka k něčemu, co mu není docela přesně po libosti, pak bude samozřejmě velice těžké. Proto dejte vždy dobrý pozor na to, jak jméno druhého vyslovujete. Nejste-li si jisti jménem, jeho výslovností, raději si je před setkáním s nositelem jména ověřte. Vyplatí se to.

Co se týče titulů, tak těm se rozhodně nevyhýbejte, zvláště pak titulům akademickým (dobrý den pane docente, dobrý večer pane doktore atd.). Dbejte při tom na prioritu titulů, má-li jich nositel více. V rámci své firmy používáme místo akademických titulů tituly "pracovní“, určující pozici lidí v dané společnosti (pane řediteli, pane náměstku atp.), akademické tituly zde většinou ztrácí v případě pozdravu a oslovení na důležitosti.