O. B., Petrovice
Z dotazu je zřejmé, že podnikatelka vůbec nezná předpisy, kterými se řídí odměňování zaměstnanců. Toto odměňování upravuje zákon o mzdě č. 1/1992 Sb. v platném znění. Zásadně je třeba rozlišovat, co je minimální mzda, která slouží především pro výpočet sociálních dávek a příspěvků, a co jsou minimální mzdové tarify, které jsou rozloženy do 12 tarifních stupňů a slouží k odměňování zaměstnanců podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce. Zařazení jednotlivých druhů prací do tarifních stupňů obsahuje vzorový katalog prací vydaný v gesci ministerstva práce a sociálních věcí. Podle něj do prvního tarifního stupně může být zařazen pouze zaměstnanec konající ty nejjednodušší práce. Práce prodavače je zařazena do stupně 34.
Ve stupni 3 je min. mzdový tarif 40,20 Kč/hod. Úřad práce tedy postupoval správně a v souladu se zákonem o mzdě a neurčoval výši mzdy zaměstnanců. Zaměstnavatel totiž může v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu stanovit vyšší částku minimálního mzdového tarifu a jednak podle pracovních podmínek, pracovních schopností a pracovní výkonnosti zaměstnance diferencovat v rámci nadtarifních složek /odměn, osobního ohodnocení, prémií apod./ mzdu zaměstnanců v souladu s jejich výkonností.
Pokud jde o doplacení špatně vyplácené mzdy, pak mají zaměstnanci podle § 263 zákoníku práce nárok na doplacení do minimálního tarifu, na který měli nárok, až tři roky zpět. Bohužel se řada podnikatelů domnívá, že vyplácením nízkých mezd pomáhá zvyšovat zaměstnanost. Zaměstnanost v našem státě nezvýšíme vyplácením nízké mzdy, naopak tím budeme zvyšovat počet nezaměstnaných. Každý si totiž spočítá, že pro něj bude výhodnější pobírat podporu v nezaměstnanosti než pracovat za nízkou mzdu.
