Martin Elišák, 4. ročník SOŠ v Praze 3
Já k psycholožce ve škole chodím, rozhodně není na škole zbytečná. Mně pomohla. Dokáže se člověka zastat. Šel jsem za ní sám, měl jsem osobní problémy i problémy s profesorem. Absolvoval jsem IQ test a test osobnosti a dozvěděl jsem se, že nejsem hlupák, jak se o mně vyjádřil pan profesor. Oceňuji kantory, kteří za ní chodí, když mají s nějakým žákem ve třídě potíže. Už jsem se setkal s tím, že mi ji kamarádi záviděli. Pomohla mi hlavně osobně, s profesory nemůže hnout ani ona.
Lucie Voráčková, 2. ročník SOŠ v Praze 3
K naší psycholožce bych se svými problémy nikdy nešla. Bála bych se, že by to mohla říct vyučujícím a všechno by se rozkecalo po celé škole. Raději bych vyhledala někoho mimo školu.
Filip Vašák, 1. ročník SOŠ v Praze 3
Zadrhávám v řeči a často jsem nervózní. Na základní škole jsem tím dost trpěl. Tady se mi nikdo nesměje. Ke školní psycholožce mě přivedl třídní učitel a tatínek. Ale nebylo to z donucení, chtěl jsem to sám. V e volném čase jsem fotbalový rozhodčí a tam mi to vadí. Jednou bych se tím chtěl živit, proto chci dobře mluvit.
Jana Kalamárová, SOŠ v Praze 3
Moje problémy se netýkaly školy, ale mého zdraví. Díky naší školní psycholožce jsem se dostala do péče odborného lékaře.
Jan Volf, třídní profesor, SOŠ U Vinohradského hřbitova, Praha 3
Školní psycholožka má ve škole své nezastupitelné místo. Hned na začátku roku mi pomáhá s odhalením typů dětí v prvním ročníku: já sám bych to zjistil až třeba za půl roku a zbytečně bych ztěžoval práci oběma stranám. Mně osobně vyhovuje, že se s ní mohu jít poradit, když mám nějaké specifické potíže s třídním kolektivem nebo s jedincem. Pomáhá mi s metodikou, konzultuji s ní, co jsem v případě problémového žáka zjistil já a co ona. Využívám jejích poznatků a podle toho postupuji ve výuce. Někdy je těžké rozhodnout, co a jak udělat s někým, kdo nespolupracuje. Nevím, proč se neučí, jestli má rodinné problémy.
Jana Zapletalová, školní psycholožka
Chodil ke mně na nápravná cvičení chlapec ze 3. ročníku, který měl těžkou poruchu učení. Učil se, jak zacházet s textem, hledat klíčová slova, a ověřoval si, že to, co se naučil, skutečně umí. Seznámil se však s dívkou, která brala drogy, a začal si píchat pervitin. Zhoršil si prospěch ve škole, nedbal na docházku. Po dvou měsících vztahu se ale vrátil do mé ordinace a za další rok práce odmaturoval s vyznamenáním. Dosud se ke mně vrací, i když už absolvoval, a přivádí své přátele.
Já k psycholožce ve škole chodím, rozhodně není na škole zbytečná. Mně pomohla. Dokáže se člověka zastat. Šel jsem za ní sám, měl jsem osobní problémy i problémy s profesorem. Absolvoval jsem IQ test a test osobnosti a dozvěděl jsem se, že nejsem hlupák, jak se o mně vyjádřil pan profesor. Oceňuji kantory, kteří za ní chodí, když mají s nějakým žákem ve třídě potíže. Už jsem se setkal s tím, že mi ji kamarádi záviděli. Pomohla mi hlavně osobně, s profesory nemůže hnout ani ona.
Lucie Voráčková, 2. ročník SOŠ v Praze 3
K naší psycholožce bych se svými problémy nikdy nešla. Bála bych se, že by to mohla říct vyučujícím a všechno by se rozkecalo po celé škole. Raději bych vyhledala někoho mimo školu.
Filip Vašák, 1. ročník SOŠ v Praze 3
Zadrhávám v řeči a často jsem nervózní. Na základní škole jsem tím dost trpěl. Tady se mi nikdo nesměje. Ke školní psycholožce mě přivedl třídní učitel a tatínek. Ale nebylo to z donucení, chtěl jsem to sám. V e volném čase jsem fotbalový rozhodčí a tam mi to vadí. Jednou bych se tím chtěl živit, proto chci dobře mluvit.
Jana Kalamárová, SOŠ v Praze 3
Moje problémy se netýkaly školy, ale mého zdraví. Díky naší školní psycholožce jsem se dostala do péče odborného lékaře.
Jan Volf, třídní profesor, SOŠ U Vinohradského hřbitova, Praha 3
Školní psycholožka má ve škole své nezastupitelné místo. Hned na začátku roku mi pomáhá s odhalením typů dětí v prvním ročníku: já sám bych to zjistil až třeba za půl roku a zbytečně bych ztěžoval práci oběma stranám. Mně osobně vyhovuje, že se s ní mohu jít poradit, když mám nějaké specifické potíže s třídním kolektivem nebo s jedincem. Pomáhá mi s metodikou, konzultuji s ní, co jsem v případě problémového žáka zjistil já a co ona. Využívám jejích poznatků a podle toho postupuji ve výuce. Někdy je těžké rozhodnout, co a jak udělat s někým, kdo nespolupracuje. Nevím, proč se neučí, jestli má rodinné problémy.
Jana Zapletalová, školní psycholožka
Chodil ke mně na nápravná cvičení chlapec ze 3. ročníku, který měl těžkou poruchu učení. Učil se, jak zacházet s textem, hledat klíčová slova, a ověřoval si, že to, co se naučil, skutečně umí. Seznámil se však s dívkou, která brala drogy, a začal si píchat pervitin. Zhoršil si prospěch ve škole, nedbal na docházku. Po dvou měsících vztahu se ale vrátil do mé ordinace a za další rok práce odmaturoval s vyznamenáním. Dosud se ke mně vrací, i když už absolvoval, a přivádí své přátele.
