iDNES se bohužel nevymanila ze zažitého stereotypu, že plátcem výživného je zásadně otec (viz hned úvodní odstavec). Přitom podle zákona jsou povinni vyživovat dítě oba rodiče. A pokud je to jen trochu možné, měli by to dělat osobně, přímo, každý svým dílem, bez posílání peněz druhému rodiči. Tím by se i výrazně odstranily problémy s výživným. Někteří rozvedení otcové by o své děti také rádi pečovali, ale místo toho si je uzurpuje matka a chce pouze výživné. Některé otce by naopak bylo třeba k péči trochu přimět, ale nakonec by se do toho pustili. Místo toho jsou z nich stále děláni jen "stykači" a chodící peněženky (plátci výživného).

Dalším problémem je, že v zákoně nejsou žádná jasná a spravedlivá pravidla pro stanovování výživného. Výsledkem je, že výživné je stanovováno dosti svévolně, často doslova podle nálady soudkyně. Nelíbíš se mi, dostaneš vyšší výživné. Někdy je stanovováno i z tzv. fiktivního příjmu, tedy z toho, co by rodič teoreticky mohl vydělat, ve skutečnosti je ale třeba bez práce. Nelze se divit, že takoví rodiče pak na nesmyslné výživné nemají a upadají do dluhové pasti. A někteří chytráci si ještě z vymáhání takového výživného udělali byznys.

Máte pravdu. Na ten fiktivní příjem potom nejvíce doplácí matky: u soudu se dozví fiktivní částku, kterou by měly vydělávat, ale které se nikdy v životě ani nepřiblížily. To zažily téměř všechny matky, které platí výživné. Otcům se to stává méně.

Navíc pokud matka byla do té doby na MD, musí urychleně hledat práci, což bývá velmi obtížné. Kamarádka takhle měla v době, kdy neměla příjem a žila z úspor, platit přes 1000 Euro měsíčně výživné (v Rakousku). Jediné její štěstí bylo, že má bohaté rodiče, kdyby je neměla, skončila by špatně.

To samé se u soudů dozvídají i otcové a musejí to pak řešit úplně stejně.

V situaci matek situace bývá horší.

1. Fiktivní příjmy bývají v mnohem větším rozporu se skutečnými než u otců. Téměř všechny matky, co platí výživné, mají fiktivní příjmy, z kterých se výživné počítá, vyšší než reálné.

2. Téměř všechny takové matky po zaplacení výživného nemají ani životní minimum (alespoň nějakou dobu), často ani existenční minimum.

3. Spousta těch matek se dostane do situace, kdy musí platit těsně po ukončení MD, kdy příjmy nemá vůbec. Otců se to týká minimálně, protože na MD téměř nechodí.

To, co se mužům platícím alimenty stává občas, bývá u matek ve tejné situaci norma.

Ano, mluvím o Rakousku.

Mě se to stalo u dítěte, které bylo několik týdnů staré a plně kojené. Kojení mi bylo sociálkou zakázáno.

Stalo se tak poté, co mě otec dětí vyhodil z bytu. Soudní proces trval přes tři roky, v rozsudku byly děti svěřeny do výhradní péče otci s odůvodněním, že střídavou péči zákon neumožňuje, děti jsou na otce zvyklé a otec má mírně lepší výchovné předpoklady.

V současnosti vídám děti dvě hodiny týdně.

Tyto smutné příběhy u nás známe v případě otců. A není to ojedinělé.

U nás dochází k mnohem větším extrémům, protože neexistuje střídavá péče a norma je vidět dítě každý druhý víkend.

Spousta rodičů vidí dítě jen pod dohledem a v jednotkách hodin za měsíc.

U nás také střídavá péče jako by neexistovala, zatím je pouze v jednotkách procent. "Norma" je také každý druhý víkend, což dělá z rodiče jen návštěvu.

No, nevím. Podle toho, co slýchám, je v ČR hodně rodičů, co má střídavku.