Každý rok opouští posluchárny pedagogických fakult značný počet absolventů, budoucích učitelů. Ne všichni ovšem nastoupí do škol. Jednak proto, že jejich finanční ohodnocení není právě vysoké a karierní růst je až příliš pomalý, ale také kvůli pozvolna se měnící situaci na většině českých škol. Zastaralé vyučovací metody a nemotivovaní žáci nenabízejí začínajícímu pedagogovi zajímavou perspektivu. Ten musí zvládnout předat žákům značnou sumu vědomostí, musí řešit stále vážnější kázeňské problémy a současně by to měl být právě on, kdo bude měnit klima na školách k lepšímu, vyučovat moderními způsoby a bude otevřen diskusi. Může ovšem tato očekávání naplnit? "Problém vzdělaného, kvalitního učitele se nevyřeší generační výměnou. Je to otázka vztahu a přístupu ke své profesi. Znám mladé absolventy, kteří vyučují velice tradičně a často i nekvalitně a naopak jsou zde staří učitelé, kteří mění a zlepšují vyučování," říká pedagog Karel Rýdl z pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Přesto je podle Rýdla nutno věnovat učitelskému vzdělání značnou pozornost, aby cesta ke kvalitní, moderní a demokratické škole byla co nejrychlejší. Změny v učitelské přípravě si musí vyžádat ale také sami studenti učitelství. Ti přišli na pražské pedagogické fakultě s návrhy konkrétních změn a o nich diskutovali s vedením katedry. "Studentských návrhů se není třeba bát a potlačovat je," míní Karel Rýdl a dodává, že důvody většiny problémů je nutno hledat právě ve špatné či nefungující komunikaci. Studenti by měli mít možnost vyjadřovat se, které semináře jim chybí, jakými tématy by se chtěli zabývat. Nemělo by jim být upřeno právo volby z širší nabídky volitelných přednášek, týkajících se konkrétních problémů dnešní školy. Jaké je vlastně dnes vzdělání budoucích učitelů? "Zdá se mi příliš teoretické. Nevím, zda-li využiji něco z toho, co se zde učím, až budu muset sám vyučovat," říká student Martin Kusý z pedagogické fakulty. I jiní studenti si stěžují, že pedagogika je na práci a konkrétní problémy ve třídě stejně nepřipraví, neboť tato věda řeší až příliš často své akademické, teoretické problémy. Konkrétního, školního prostředí jako by se bála. Podle Rýdla studenti potřebují praktickou, školskou pedagogiku pro učitele. Musí se naučit jednat v situacích, které na ně ve školním prostředí čekají. Učitel nepotřebuje znát poučky a tabulky, ale musí rozumět dětské psychice, umět zachovat klid a rozvahu, aby mohl konflikty ve třídě řešit. Tak tomu ovšem na mnoha školách není a ani budoucí učitelé nejsou vždy tímto způsobem na své budoucí povolání připravováni. Proto se často ocitnou mladí absolventi před třídou, aniž by rozuměli, co se před nimi odehrává a uměli správně zareagovat. V dnešní době navíc přibývají nové problémy, které musí učitelé i rodiče řešit. Rodiče mají na své děti stále méně času, neboť jsou více zaneprázdněni zaměstnáním. Poruchy učení a chování jsou naopak u dětí stále častějším jevem. V dětském kolektivu stoupá agresivita, ve škole přibývá dětí cizinců a stále více rodičů chce integrovat své handicapované dítě do běžné základní školy. Na pražské pedagogické fakultě chtějí absolventy na tuto situaci dostatečně připravit, proto se snaží do vzdělávacího profilu dostat semináře o multikulturní výchově, antirasismu a toleranci. Ty zatím probíhají ve formě výběrových seminářů a postupně by se měly stát povinnými. Než k tomu ovšem dojde, nebudou učitelé připravováni na náročné situace systémově. Podle Rýdla se ale nejedná o izolovaný problém přípravy budoucích učitelů. Jak ukazují příklady ze států západní Evropy, poruchy chování a učení, agresivní a netolerantní přístup mezi dětmi je problém celospolečenský. Společnost je nesmí řešit represí, nýbrž prevencí, tedy i s pomocí školy.
31. srpna 1999
