Workoholik: když bez práce nelze žít

  • 9
Kdekdo se dnes s nádechem pýchy označuje za workoholika. Rozhovory s mnohými populárními lidmi jsou přeplněné prací, denní i noční. V chatových diskusích na internetu se mnozí uživatelé dokonce jako workoholici podepisují. Přitom to, že se někdo označuje za workoholika, není pro něj právě lichotivé.

S workoholismem bývá obecně spojována profesní úspěšnost. A v jeho počátečním stadiu to může i platit - člověk, který pracuje ze všech sil na správných úkolech, může dosahovat úspěchů, alespoň dokud mu síly stačí. "To, že je někdo workoholik a vyhovuje mu maximální pracovní vytížení, ještě neznamená, že jde automaticky o výkonného, dobrého pracovníka. V jeho závislosti na práci mu totiž vyhovuje vytíženost i mnoha zbytečnými úkoly - jen aby prostě pracoval a měl z toho dobrý pocit," podotýká psycholog Vladimír Täubner.

Za workoholiky se rádi označují lidé, kteří jsou v práci častěji přesčas než jejich kolegové. Takové poukazování na odevzdání se firmě tělem i duší může ve skutečnosti znamenat, že mají třeba problém s organizováním vlastní práce. Nebo jsou pomalejší než ostatní, nestačí na svou práci, anebo jen potřebují na své úkol

           Jste workoholik?                Udělejte si test!

y větší klid, který mají třeba až po odchodu většiny kolegů z pracoviště. Ale někteří zaměstnavatelé nevidí přesčasy moc rádi a jsou pro vyváženost pracovního i osobního života. "Nenutíme nikoho pracovat přesčas, protože nás to koneckonců také něco stojí. Věříme, že když je zaměstnanec spokojený v osobním životě, odrazí se to pozitivně i na jeho pracovním výkonu a naopak," říká například Ondřej Kraus, marketingový ředitel společnosti Ikea.

Úskalí workoholismu
* negativa pro závislého: trpí vztahy v rodině, s přáteli; nedostatek odpočinku a s tím spojené zdravotní potíže; téměř žádný čas pro vlastní zájmy
* negativa pro zaměstnavatele: rychlejší opotřebování pracovníka; často jde o individualistu neschopného týmové práce; narušení vztahů na pracovišti
Máte doma workoholika?
* Fyzicky je s vámi doma, ale v hlavě stále řeší pracovní problémy.
* Nosí s sebou mobilní telefon snad úplně všude a do práce telefonuje i kvůli maličkostem, které by snesly den či dva odkladu.
* Nadchne se pro každý pracovní úkol, z času, který by měl strávit s rodinou, tak nadšený není.
* Je pedant - stále nachází maličkosti, které musí v zaměstnání dotáhnout do konce.

Jak poznáte, že jste propadli závislosti na práci?

Skutečný workoholik je ten, kdo opravdu propadl závislosti na práci. Tedy patologickému jevu, který je provázen narušením osobnosti, rodinných vztahů a často i zdravotními či psychickými potížemi. Zatímco alkoholici i narkomani mají svůj předmět závislosti ryze hmotný, u workoholiků jde o cosi nehmatatelného. Přestavěli svůj žebříček hodnot tak, že práce stojí na tom nejvyšším místě, ale to tak, že jí podřizují naprosto vše. "Člověk pak žije pouze prací, unikají mu jiné životní hodnoty, jako rodina, přátelé, nemá vlastní soukromí, zájmy," vysvětluje Vladimír Täubner. Jakmile workoholik svou práci nemá, bývá (na dovolené, nebo doma úzkostný, nedokáže odpočívat. "Je znám odstrašující případ britského programátora, jenž spáchal sebevraždu na dovolené, kterou mu zaplatila firma. Stále volal do práce, a když mu kolegové říkali, ať si odpočine, měl pocit, že ztratil úplně vše, že ho už nepotřebují," vypráví Luděk Špaček, který se zabývá psychologií práce. Podotýká, že workoholismus bývá zástupným problémem rodinných neshod, nesouladu v partnerském soužití. Prací si takový člověk nahrazuje to, co mu jinde chybí.

Léčení vyžaduje spolupráci

Závislost má tu nevýhodu, že si závislý odmítá svůj problém přiznat. Obvykle jsou to příbuzní, přátelé a rodinní příslušníci, kteří navštíví odborníka s prosbou o pomoc. Workoholik reaguje úplně stejně jako alkoholici či narkomani. "Odborné pomoci, k níž ho chce rodina dovést, se obvykle brání. Navíc má pocit, že je všechno v pořádku, vždyť jen vydělává a i to je jeho blízkým nakonec málo," říká psycholog Špaček. "Nechápe, že mu není vyčítána práce, ale to, že se věnuje pouze a jedině jí." Není však žádná naděje na pomoc, jestliže si postižený odmítá přiznat, že má problém. Teprve když přistoupí na to, že jeho závislost boří rodinné vazby, ničí mu zdraví, dostala jej do bludného kruhu, z něhož bez pomoci odborníka není cesta, je naděje, že se jeho problém vyřeší.