Přijít o práci je problém v každém věku. Ale čím vyšší věk, tím se zaměstnání shání hůř. Předsudky, se kterými se lidé nad padesát let setkávají, jsou hlavní příčinou jejich ztížené situace. Časté domněnky jsou, že plně neovládají počítače. "Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří se i ve vyšším věku naučili dobře pracovat s počítačem," říká Olga Kulíková, konzultantka z oblasti lidských zdrojů.
Zádrhelem je také předpoklad, že lidé nad padesát let podávají nižší pracovní výkony a jsou často nemocní. "Pravda je však jinde. Starší lidé už mají dospělé děti, nepotřebují tedy tolik času na péči o ně. Nemocní přeci mohou být lidé v každém věku," vysvětluje Kulíková.
Většina zaměstnavatelů si myslí, že ve vyšším věku jsou lidé také zvyklí na naučené pracovní postupy, které nechtějí opustit a že nejsou rádi, když jim šéfuje o mnoho mladší člověk. "Přitom by personalisté mohli využít zkušeností starších ku prospěchu firmy. Právě starší člověk může přinést nové podněty do pracovních postupů a je třeba i zvyklý se učit novým postupům," radí Kulíková.
Problémem starších lidí je jejich narušené sebevědomí při ztrátě zaměstnání. Zvlášť, když neuspějí u pracovních pohovorů. "V takovém případě by si lidé měli odpočinout a věnovat nějaký čas sobě," doporučuje Kulíková.
Hledala jsem práci. Teď mám firmu
Další možností, jak se vyrovnat s nezaměstnaností po padesátce, je podnikání. Paní Eva ztratila zaměstnání v 54 letech. Z firmy, ve které pracovala 15 let jako vedoucí odbytu, odešla kvůli blížícímu se krachu. Eva vystudovala obchodní akademii a má dvě dospívající děti.
Jaké to bylo, když jste o práci přišla?
Když už jsem od šéfa dostala výpověď, tak se mi vlastně docela ulevilo. Firma měla nějaké problémy již delší dobu a v podstatě mi bylo jasné, jak to skončí. Ačkoliv jsem dříve tu práci milovala, teď jsem ji kvůli problémům a náladě ve firmě málem nenáviděla. Byla jsem v kolektivu nejstarší, tak jsem šla jako první.
Co bylo dál? Šla jste hned na úřad práce?
Nešla. Dostala jsem dvouměsíční odstupné, manžel naštěstí sehnal práci měsíc před tím, než jsem dostala výpověď já. Musím přiznat, že jsem ze všeho byla tak na nervy, že jsem se rozhodla udělat si po patnácti letech stálého zaměstnání prázdniny na zotavenou. Oběhala jsem všechny preventivní prohlídky, které jsem zanedbávala, abych neměla v práci absence. Nechala jsem si udělat nový účes a sešla jsem se s kamarády, které jsem několik let neviděla. To mi pomáhalo překonat stres ze ztráty zaměstnání. Teprve pak jsem začala aktivně práci hledat a zaregistrovala se na úřadě práce.
"Paní Eva svou situaci zvládla skvěle," chválí Kulíková. "Čas, který věnovala sobě, byl investován tím nejlepším směrem. Odpočinek, "time-out" – kdy se zamyslíme nad tím, co vlastně chceme dál dělat, setkáme se s přáteli, vyměníme si zkušenosti, jsou nejdůležitějšími kroky při ztrátě zaměstnání," radí Kulíková.
Jaké jsou vaše zkušenosti s úřadem práce?
V podstatě dobré. Úředníci byli celkem milí, ale zavalení prací a v podstatě hned při první návštěvě mi bylo řečeno, že hledání práce je hlavně na mně. Vzhledem k tomu, že jsem patnáct let nepotřebovala hledat nové zaměstnání, musela jsem se naučit napsat životopis, motivační dopisy a další potřebné věci. S tím základním mi na úřadě poradili, dostala jsem i letáky s informacemi.
Jak pokračovala vaše honička za prací?
Obesílala jsem firmy, odpovídala na inzeráty. Absolvovala jsem konkurzy. Tam jsem se často setkala s tím, že bych pro svůj věk tu práci asi nezvládala dobře, neuměla ovládat počítačové programy atd. Nic mi nepomohlo zaměstnavatele přesvědčovat, že se rychle učím, nemám žádné absence a bez problémů můžu pracovat přesčas. Po šestém pohovoru jsem začínala mít pocit, že jsem k ničemu a na odpis a vhodná k odložení na hřbitov.
Může se hoditNabídky práce pro všechny naleznete na JobDNES.cz. |
Aby toho nebylo málo, přestala jsem dostávat podporu v nezaměstnanosti-vyčerpala jsem podpůrčí dobu. Z rekvalifikačních kurzů mě nic neoslovilo. Práci na počítači zvládám celkem dobře a jinou nabídku jsem vlastně nedostala. Žili jsme z manželovy podpory.
Uvažovala jsem i o odchodu do předčasného důchodu, jenže snížení jeho procentní výměry mi připadalo příliš veliké a čekání na něj příliš dlouhé.
Nakonec jste začala podnikat, jak jste se k tomu dostala?
To vzniklo náhodou. Asi tomu přál osud. Seděla jsem na kafi s kamarádkou a probíraly jsme i moji situaci. Zeptala se mě, zda bych nezkusila podnikat, že její maminka má v domě prodejní prostory i s výlohou a nemůže kvůli nastávající krizi sehnat solidního nájemce a vietnamské obchodníky by tam měla jen nerada. Že mi dají snížené nájemné a můžu začít platit až za měsíc. To byl důvod, že jsem o tom začala vůbec přemýšlet.
Další problém byl se základním kapitálem, neměli jsme žádné úspory, vše šlo do rekonstrukce bytu. Nakonec mi synové dali na rodinné poradě dárek. Řekli mi, že se vzdávají úspor, které jsme jim šetřili doslova od kolébky, aby měli něco do začátku samostatného života. Vlastně se mi zdálo, že už nemám co ztratit. Vznikl podnikatelský plán.
Jaká je situace teďEva momentálně provozuje obchod s bytovým a kojeneckým textilem. Po třech měsících si k ní zákazníci našli cestu a nyní obchody jdou dobře. Občas jí vypomáhá manžel a po škole i mladší syn. Eva začala uvažovat i o tom, že zaměstná někoho na zkrácený úvazek, aby jí v obchodě někdo vypomohl. |
