vyslovuje ji špičkový manažer či vysokoškolský student stejně jako žena v domácnosti. Často stačí malé úpravy denního rytmu a situace se zlepší.
Důvody časového stresu vyplývajícího bezprostředně z faktu či jen pocitu, že člověk má příliš mnoho povinností a příliš málo času k jejich splnění, mohou být v konkrétních případech různé, ale téměř vždy se mezi nimi objevuje na předních místech neracionální využívání času. Právě k řešení či lépe řečeno odstranění tohoto problému by měl sloužit takzvaný time management, tedy efektivní způsob organizování vlastního času. Ten nepřispívá k vykonávání práce a plnění povinností tím, že by "natahoval" čas, jejž má člověk k dispozici, ale tím, že ho umožňuje využít co nejlépe, racionálně a efektivně. Proti časovému stresu staví time management cíl naučit se ovládat čas tak, aby člověk byl jeho pánem a nikoli otrokem, nad nímž neustále visí hrozba "nestíhání", časového skluzu, a tím i nesplnění úkolů a povinností.
Čas nemusí být nepřítelem
Time management vychází z ocenění významu času jako velice důležité, těžko nahraditelné hodnoty a velmi vzácného majetku člověka. Týká se sice především práce a pracovního času, ale dobré hospodaření s ním může výrazně ovlivnit celkový život člověka i jeho nejbližšího okolí. Jedinec, který to umí, se může věnovat víc rodině, zálibám nebo odpočinku místo toho, aby dokončoval pracovní úkoly doma. Na druhou stranu se zvýší jeho pracovní výkon, čímž se zvyšují i šance na úspěch a profesní kariéru. Základním krokem k time managementu v praxi je realistické posouzení výchozí pracovní situace, možností a schopností - stěžejní jsou zde otázky v zásadě dvojího druhu. Každý, kdo má pocit, že čas je jeho nepřítelem, by se měl sám sebe zeptat, zda má jeho práce nějaký podstatný či alespoň momentálně nutný vztah k životním a profesním cílům a zda má skutečně mnoho úkolů, nebo jsou jen nad jeho síly. Jestliže může konstatovat, že ani v jednom, ani v druhém ohledu není důvod práci přestat vykonávat, měla by následovat analýza běžného pracovního dne zaměřená nejprve na pracovní úkoly a způsoby jejich obvyklého plnění. Často se přitom zjistí, že některé úkoly jsou vlastně samoúčelné a k ničemu důležitému neslouží nebo že k jejich řešení lze použít jiné, lepší a rychlejší metody a postupy. Současně by se měl člověk zamyslet i nad běžnými pracovními návyky a zkusit odhalit takzvané zloděje času. To mohou být třeba dlouhé telefonní hovory nebo obšírné probírání toho, co život dal a vzal u ranní kávy. Je více než pravděpodobné, že právě v této oblasti se najde řada drobností, které v konečném součtu za celý den dokážou vytvořit dost velký časový deficit - čas k plnění úkolů se tak vlastně výrazně zkracuje.
Základní zásady managementu
* sestavovat si pravidelně program od ročního po denní
* program musí být realistický a v zásadě splnitelný, jinak se nesplnění úkolů a časovému stresu člověk nemůže vyhnout
* určit vždy priority dne, které musí být uskutečněny v každém případě, s ostatními počítat v čase, který zbude po splnění nejdůležitějšího (je ovšem třeba mít o nich stále přehled)
* do časového programu (hlavně na kratší období) si poznamenávat nejen začátek určité akce, ale i odhad jejího pravděpodobného trvání a podle něj přizpůsobit další činnost
* plánovat je třeba tak, aby se člověk mohl soustředit vždy na jeden úkol a aby jich nemusel plnit více v jednom časovém momentu
* program vytvářet pružně, aby jej v případě nutnosti bylo možné okamžitě přizpůsobit novým, nečekaným okolnostem - to znamená nechat určitou časovou rezervu
* vytvořit si pořádek v nutných dokumentech i v zaznamenávání si úkolů a termínu
* vytvořit si racionální systém práce s informacemi
* průběžně kontrolovat plnění jednotlivých úkolů či jejich přesunů na jiné termíny
* učit se nemilosrdně likvidovat ztrátové časy a zloděje času - neprodlužovat zbytečně různá jednání a také si předem připravovat všechno potřebné k jejich hladkému průběhu
* do programu vždy zařazovat relaxaci a odpočinek, rámcově si připravovat také využití volného času
- úterý 15. února 2000
