"Kdybych pro sebe viděl v České republice zajímavé zaměstnání, tak bych ho bral. Ale místa, která se jiným zdají atraktivní, se tak nezdají mně," říká Vávra.
Když jste v českých bankách řídil velké množství pracovníků, měl jste pocit zodpovědnosti za jejich životy?
Já jsem v bankách začal s třemi podřízenými a končil jsem s patnácti tisíci. Ale ani ze začátku za ty tři podřízené jsem necítil odpovědnost.
To jste nepřemýšlel ani nad tím, co se s nimi stane, když je propustíte?
Ne, od toho tu manažer není. Má silnou odpovědnost vůči akcionářům, ale nikoliv vůči zaměstnancům.
Ani při velkém propouštění v Komerční bance jste z toho neměl nepříjemný pocit?
Ne. Snažil jsem se hlavně o to, abych byl korektní a technicky to zvládl.
Přesto tam určitě musely vznikat nějaké osobní konflikty...
Snažili jsme se jim předejít dvěma způsoby. Zaprvé - dobrou informovaností. Musíte zaměstnancům pečlivě vysvětlit, proč se propouštění děje. A zadruhé - musíte vytvořit asistenční systém, protože pro ty lidi je to hrozně svízelná situace. Poučili jsme se z podobných modelů v USA. Málokdo má doma dobrý přístup k internetu, tiskárnu, aby si mohl vytisknout životopis, i účty za telefon jsou problém. Udělali jsme regionální outplacementové kanceláře, ve kterých propuštění zaměstnanci půl roku měli přístup k technice a mohli si snáze místo najít.
Jak jste jim řekl, že je propustíte?
Já jsem se v té době setkal se všemi zaměstnanci Komerční banky. V každém krajském městě jsme museli najít sál pro zhruba tisíc lidí a zaměstnancům jsem hodinu vysvětloval, proč se propouští, a pak jsem několik hodin odpovídal na ty nejnepříjemnější dotazy.
A jak to bylo v Union bance?
Na komunikaci jsem měl přesně hodinu. Poté co ČNB oznámila, že stát nám nepomůže, svolal jsem všechny ředitele oblastních poboček a oznámil jim, že je to konec. To bylo v pátek a v pondělí jsem byl odvolán.
Dal vám někdy někdo najevo, že nosíte nálepku "Zkrachovalý bankéř"?
Ne, až jsem tím překvapen. Novináři se snažili mé působení v Union bance trochu posunout, ale mezi profesionály je to vnímáno naprosto korektně.
Dnes jste drobný podnikatel. To je velký sestup v kariéře, ne?
Živím se jako investiční poradce. Mám několik klientů, pro které řeším problémy od optimalizace chodu firem až po zajišťování zdrojů. Čili kdybych si potrpěl na honosné tituly, tvrdil bych, že jsem investiční bankéř.
Určitě cítíte, že to není totéž jako "generální ředitel banky".
Dívám se na situaci pragmaticky. Nejsem rád, že projekt Union banky dopadl tak, jak dopadl, a kdyby byl dopadl dobře, pravděpodobně bych tam dnes pracoval. Ale nemám pocit, že se musím někam vrátit jako zaměstnanec.
Vy jste po odvolání z Union banky hovořil o tom, že jednáte o pozici zaměstnance pro finanční společnost v Londýně...
To místo nevyšlo. A musím přiznat, že kdyby bylo vyšlo, tak bych o tom, že bych se měl stát podnikatelem, nepřemýšlel.
Proč jste tedy dál nehledal zaměstnaneckou pozici?
V top pozicích to není obvyklé. Když banka, která má 10 tisíc zaměstnanců a pobočky po celé Evropě, na místo svého generálního ředitele přijme někoho z venku, tak tím říká, že je neschopná vypěstovat si své talenty. Pokud se někdo chce stát vrchním analytikem v zahraniční bance, tak to problém není, ale pokud se chcete stát generálním ředitelem, je to hodně těžké.
Jiná pozice než generální ředitel pro vás nepřicházela v úvahu?
Ano, máte pravdu. Ale ne kvůli mně. Mně by to bylo docela jedno, ale ty instituce nevěří, že to myslím vážně.
Co? Že bývalý generální ředitel dvou českých bank by byl ochoten dělat nižší pozici?
Myslím, že by se mě báli mí nadřízení a že by to nefungovalo. Přestože by mě práce v bankovnictví bavila a byl bych ochoten dělat i jinou funkci, tak si myslím, že by s tím měli lidé problémy, protože jsem poměrně známá osobnost.
Jste se svým současným postavením spokojen?
Za patnáct let tvrdé práce mám vysokou míru finanční svobody a nejsem v pasti, že musím platit hypotéku a musím vzít jakékoliv místo. Kdybych pro sebe v Česku viděl zajímavé zaměstnání - a místo generálního ředitele ČEZ se mi zdálo zajímavé a zúčastnil jsem se výběrového řízení - tak bych do toho šel. Ale ono takové místo je tu jednou za rok a možná ani to ne.
Headhunteři vám určitě museli nabízet spoustu zajímavých míst...
Mám moc vysoká očekávání. Místa, která se jiným zdají atraktivní, se tak nezdají mně. Do zahraničí jít z rodinných důvodů nechci, takže mi zbývá třetí cesta: pokusit se vybudovat kariéru soukromníka.
Co byste poradil svému synovi do začátku kariéry?
Jedinou radu - kariéru lze řídit. Takové to české "Seď v koutě, najdou tě" je totální nesmysl. Doporučím mu, aby si uvědomil, že život mu dá jen to, co si od něj bude chtít vzít, a že pro to musí vždycky něco udělat. Co má udělat, se dozví na dobrých univerzitách a z dobrých knih.
Vy sám jste se vždy řídil podle osvědčených učebnic managementu?
Stoprocentně.
Lidé se většinou spíš chlubí osobitým manažerským stylem. Vy ne?
Myslím, že to nevede k cíli. Když se dívám na úspěšné manažery firem, tak bych řekl, že jsme všichni četli stejné odborné knihy.
