„Hlavní náplní mé práce je pečovat o klienta, kontroluji jízdní doklady, radím,“ popisuje Petr Štursa, vlakvedoucí ze spojů SuperCity na lince Břeclav-Praha-Bratislava. Jeho práce má i další náplň. „Ve stanicích se podílím třeba na výpravě vlaků, posunování a otáčení.“
Mezi personálem je vlakvedoucí na nejvyšším místě. „Stevardi a případní další průvodčí mi podléhají. Já je koordinuji a určuji postup při nestandardních situacích,“ vysvětluje Štursa.
Nejlepší vlak si musíte zasloužit
Na to, aby člověk mohl pracovat jako vlakvedoucí v SuperCity, musí nejdříve projít praxí v nižších kategoriích vlaků. Stejnou cestu absolvoval i Petr Štursa. „Nejdříve jsem se učil na strojvedoucího, tedy řidiče vlaku, ale těch měly dráhy dostatek. Složil jsem proto zkoušky na průvodčího. Rok jsem sloužil na osobních spojích, dva na rychlících, deset let jsem pak vydržel ve vlacích EuroCity.“
O zařazení průvodčího do vyšší kategorie vlaků rozhodují reference a kvalita práce. Stejně tak je však možná i degradace. „Pokud bych udělal nějakou závažnou chybu, byl bych okamžitě přeřazen,“ je si vědom Petr Štursa.
Plán služeb vlakvedoucích - takzvaný turnusový řád - určuje, kdy kam pojedou a kolik budou mít v konečné stanici volného času. „Mám naplánovaný šestidenní pracovní týden, z toho jsou vždy dva dny volné.“ Ve čtyřech pracovních dnech musí odvést týdenní výkon, proto první dva dny cyklu slouží Petr Štursa po deseti hodinách, třetí den pět hodin a čtvrtý sedm a půl.
Turnusový řád také určuje stanice, v nichž služba končí. Vlakvedoucí tak někdy musí trávit i neplacený čas mimo domov. „Pokud mám například v Bratislavě dostatek času, procházím se po městě, jinak se jdu raději vyspat.“ Dle svého turnusového řádu najezdí Petr Štursa 2 100 kilometrů týdně. Prostor pro změny není velký. „Řád stanoví každý rok nadřízení. Jako vlakvedoucí pak mohu žádat jen dílčí úpravy.“ Vůči výtržníkům jsem malý pán Mezi nestandardní situace, které musí vlakvedoucí řešit, patří především problémy s jízdenkami. „Cestující mají někdy nesprávné. Já jim musím vysvětlit, že potřebují jiné, a přimět je, aby si je koupili.“
Zcela odlišné zážitky získal jako průvodčí v osobních a rychlíkových vlacích. „V nočních spojích jsem se sice nebál, ale často jsem musel jednat s opilými a agresivními lidmi. V takové chvíli je nutné být nekompromisní a co nejvíc asertivní. Někdy je dokonce potřeba přivolat na pomoc policii.“ Petr Štursa vypráví, že nikdy nezapomene na situaci, když jako vlakvedoucí vezl fanoušky Baníku Ostrava na zápas do Prahy. „Tehdy jsem měl skutečně strach, ti lidé se už v prvních stanicích bili, dokonce se vyhazovali z oken.“ Takové situace už musí řešit zejména policie. „Vlakvedoucí je příliš malý pán. Já mohu maximálně zastavit vlak a říct, že dokud se cestující neuklidní, dál se nepojede.“
Petr Štursa je ve své práci spokojený a považuje ji i za svého koníčka. Toho, že se nakonec nestal strojvůdcem, jak plánoval, nelituje. „Dnes potkávám některé své bývalé spolužáky jako strojvedoucí, ale profese vlakvedoucího mě zcela naplňuje,“ dodává.
Jak pracuje vlakvedoucí
Je nadřízeným vlakového personálu a stará se o cestující. Kontroluje jízdenky a řeší nestandardní situace, k nimž může během cesty dojít. Podílí se na výpravě vlaků ve stanicích. Hlavní náplň jeho práce se neliší od průvodčího, těm však vlakvedoucí šéfuje, podobně jako dalším pracovníkům ve vlaku. Každý vlakvedoucí je přidělen na určitou trasu a na té slouží dle turnusového plánu. Vlakvedoucího je třeba odlišovat od strojvedoucího, který je řidičem lokomotivy.
