Na vysoké škole sbírejte zkušenosti, kde můžete. Později si z nich zvolíte životní směr a životní styl, radí mladých lidem psycholog Dalibor Špok. Ilustrační snímek

Na vysoké škole sbírejte zkušenosti, kde můžete. Později si z nich zvolíte životní směr a životní styl, radí mladých lidem psycholog Dalibor Špok. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Začátky na VŠ: sbírejte zkušenosti, kde jen můžete, radí psycholog

  • 9
Do prvních ročníků vysokých škol letos nastupuje několik desítek tisíc studentů. Pro mnohé z nich to znamená přijmout nový způsob života, osamostatnit se od rodičů, zvládnout nové výzvy a také vlastní rozpočet. Jak na to, radí psycholog Dalibor Špok.

Když mladí lidé přecházejí ze střední na vysokou školu, tak se mnohdy stěhují od rodičů do jiného města, na kolej, a začínají žít sami. Jak se vypořádat s náhlou svobodou?
Uvítat ji a užívat si ji. Nepropadnout mýtu, že si musím vše striktně naplánovat, přijmout dopředu rezolutní opatření, aby mě svoboda nezdrtila. Svoboda má jednu nádhernou vlastnost, učí nás sama.

Stačí trochu poslouchat selský rozum a nastavit si hranice tam, kde jsem udělal špatnou zkušenost. Pokud mám šestou kocovinu v řadě a celý týden jsem zmeškával přednášky, zamyslím se nad sebou. Pokud něco naprosto nestíhám nebo mě něco děsí, řeším to až v tu chvíli. Dopředu se připravovat na to, co „možná“ může nastat, znamená propadnout se do zbytečné úzkosti z milionů situací a hrůzostrašných příběhů, které nám přináší naše fantazie.

Říkáte, že studium na vysoké škole je stejně významným obdobím z hlediska formování zkušeností, světonázoru a osobnosti, jako dětství.
Ano, vzpomínáme na něj se stejnou nostalgií. Proto ho nedoporučuji trávit tak, že se budeme bránit rozmanitým zkušenostem, tedy i chybám a špatným rozhodnutím. Ať se studenti snaží žít pestře, nikoli stereotypně. Ať sbírají zkušenosti, kde mohou. Později si z nich zvolí životní směr a životní styl. Ale pokud tyto zkušenosti, a opět opakuji včetně těch nepříjemných, nebudou mít, nebudou mít z čeho volit. A zbude jim jen následovat okolím implantovanou představu, co je správné a co se má. A to k životní spokojenosti vede málokdy.

Okolí má na nás větší vliv, než si myslíme. Proto je třeba si pečlivě vybírat: kamarády, se kterými budeme trávit čas, lidi, se kterými budeme bydlet, relaxovat. To vše je velkým zdrojem nových zkušeností a formování osobnosti, ale i v negativním smyslu. Toxické prostředí může výrazně uškodit.

„Pokud někdo stráví vysokou školu jen studiem a prací, a bude vnitřně pyšný na to, že vlastně žije jako dospělý, a že slušně vydělává, hrozí mu, že zůstane vnitřně chudý,“ říká psycholog Dalibor Špok.

Psycholog Dalibor Špok

Jak tu náhlou svobodu zvládnout po finanční stránce?
Součástí vyzrálé svobody je žít v rámci svých možností. Vědět, co si mohu dovolit, a co ne. Nezávidět a neužírat se z nekonečné řady možností, které si nemohu dovolit, ale učit se být spokojen z toho, co mám. Je dobré si uvědomit, že v životě bude vždy více toho, co nemáme. Pokud zaměříme svou pozornost jen na to, je to cesta k celoživotní nespokojenosti a depresím.

Ke skutečné radosti (a zvláště pro mladého člověka) stačí málo. Zábavu s kamarády si mohu užít i u rohlíků se sýrem. Párty může být s nejlevnějším pivem, nikoli značkovým speciálem. Jsem-li ve společnosti, která se na takový postoj dívá skrze prsty, pak bych doporučoval se zamyslet, zda jsem na správném místě.

Po praktické stránce musím vědět, kolik budou činit mé měsíční příjmy (kapesné, případně výdělek z brigády, práce), jaké jsou mé nutné výdaje a kolik si tedy mohu dovolit utratit. Pokud se nenaučíme žít vyrovnaně, tedy bez dluhů, s malým příjmem, nebudeme to umět později ani s příjmem velkým. Nejde o absolutní výši příjmu, ale o dovednost žít v rámci možností, nebo ještě lépe - dokonce trochu pod ní.

Je dobré si při studiu na vysoké škole najít práci. Jak náročnou byste volil?
Jistě je dobré si nějakou práci či brigádu najít, ale nejdůležitější je získat během studia co nejrozmanitější zkušenosti. Pokud někdo stráví vysokou školu jen studiem a prací, a bude vnitřně pyšný na to, že vlastně žije jako dospělý a že slušně vydělává, hrozí mu, že zůstane vnitřně chudý. Pracovat je určitě dobré, učí nás to mnohým dovednostem. Základním heslem je ale přiměřenost, tedy najít si práci takovou, aby vyhovovala náročnosti studia, ostatním zálibám a podobně.

A jak se vyrovnat s novými povinnostmi ve škole?
Středoškoláci si myslí, že maturita je nejtěžší zkouška, která je v životě čeká. Na vysoké škole záhy poznají, že tomu tak není. Kdejaká zkouška si s tou maturitní nezadá. A půjdou-li do práce, zjistí, že míra častého stresu z blížících se uzávěrek nebo nedostatku informací pro konkrétní projekt může maturitní stres ještě překonat. Život má svá těžká období, a ta lehčí si můžeme užívat pouze a právě díky tomu, že jsme prošli těmi těžšími.

Jak na brigádu

Co si ohlídat na brigádě, abyste získali co nejvíce peněz

Brigáda

Co tedy konkrétně radíte?
Je to paradoxně odpočinek, který bychom si měli v exponovaných obdobích dopřávat a nezapomínat na něj. Především se jedná o všechny formy pohybu a aktivit, které jsou odlišné od sezení, čtení a memorování, tedy toho, co děláme ve škole.

Jestliže mě čeká obtížné období, je vhodné na ně myslet s předstihem a postupně si přidávat v důležitých aktivitách a všem, co musím zvládnout. Je důležité zátěž na sebe stupňovat pozvolna, nikoli nárazově. Naše mysl i tělo se zvýšené míře stresu přizpůsobí, ale zvládne to jenom tehdy, když to bude postupné. Zahltíme-li se najednou, spíše než k adaptaci to povede k paralýze nebo panice.

Studenti často mluví o prokrastinaci, tedy o oddalování povinností. Jak se donutit něco opravdu dělat?
Dobrým heslem je „málo a často“. Pokud vás čeká za rok odevzdání bakalářky, začněte hned teď. Ne za půl roku. Dneska. Ale stačí jen čtvrt hodiny. Klidně si na odměření tohoto času nastavte mobil. A 15 minut nedělejte nic jiného, než že se skutečně věnujete bakalářce. Hloupých 15 minut, to snad zvládne každý, ne? Zítra opět a další den zase. Příští měsíc si můžeme denní interval protáhnout na půl hodiny. Nebo naopak po měsíci zjistíme, že jsme napsali už čtvrtinu práce, takže si můžeme na čas odpočinout. Podobně můžeme postupovat nejen s bakalářkou, ale i se zkouškami.

U prokrastinace je velmi často hlavním problémem pustit se do práce. Během těch hloupých patnácti minut toho opravdu moc neuděláme, ale dáme se do práce. Trochu s ní pohneme. Napíšeme pár vět. Přečteme tři stránky. A najednou se třeba přistihneme, že píšeme další větu a otáčíme další stránku. A že nás to možná i trochu baví, že odpor o něco klesl a místy je to snad i zajímavé. Související radou je tedy i hledat si na učivu něco, co je zajímavé.