Do Nestlé nastoupil v roce 2005. Tehdy dostal místo v logistice. Po dvanácti letech se Pavel Moravec vypracoval na ředitele IT a HR a vede tým 80 lidí.
Na svůj věk máte za sebou docela zajímavou kariéru, jak jsou na tom vaši vrstevníci? Neutekl jste jim trochu?
Asi to není úplně běžné, ale mám řadu kamarádů, kteří za sebou mají i zajímavější kariéru. Dnes již padají předsudky, že je potřeba mít nejprve určitý věk. Není to o věku, ale o zkušenostech. Mít správné lidi a dát jim do ruky správnou technologii je to, co dělá firmu úspěšnou. IT už není jen servisní funkce, která zajišťuje provoz, ale i komerční funkce rozhodující o úspěchu firmy.
Takže jste se nesetkal s žádnými předsudky ohledně svého věku? Nikdo vás nepodceňoval?
Naštěstí ani ne, firma nemá předsudky. Za tím, kde jsem, je tvrdá práce i určitá pokora. Věk je záležitost mentální.
Co byste mladým lidem poradil, když stojí teprve na začátku své kariéry?
Aby zkusili nabrat co nejvíce zkušeností, pracovní trh je daleko barevnější, než jakou mají představu. Existuje mnoho různé práce, o které ani nevědí. Je skvělé toho zkusit co nejvíce, dokud si to můžete dovolit. A pak bych jim přál, aby v určitou chvíli našli stabilitu a byly za nimi vidět výsledky.
Pavel Moravec
|
Jak se teď vy sám díváte na lidi, kteří vstupují na pracovní trh?
Vadí mi, když se dnes neustále tvrdí, že je generace mileniálů zpohodlnělá. Nepamatuji si, že by kdy jindy v historii vznikalo tolik nových služeb, servisů a kreativních myšlenek. Buďme rádi, že je tato generace méně cynická. Nepřemýšlí jen o byznysu, ale i o přesahu své práce pro celou společnost.
Zabývá se věcmi, kterými se ještě nikdy nikdo předtím nezabýval, a ekonomika šlape. V každé generaci je plus minus stejný počet šikovných lidí, kteří se dokážou chopit příležitosti a něco vybudovat. Tohle není líná nebo neschopná generace, absolutně ne. Jen ji zajímá něco víc než jen práce.
Ano, dnes lidé kladou velký důraz na work/life balance. Jak to máte s harmonií práce a osobního života vy?
Dneska už to nefunguje tak, že byste byli osm hodin v práci, pak přišli domů a tam by teprve začal ten „life“. Popravdě, já dneska pracuji i u sekání trávy. Možná někdy víc, než když sedím v kanceláři. Podle mě je důležité hledat balanc celkově, aby byl člověk spokojený. Když se dokážete realizovat v osobním životě, budete kreativní i v práci. Snažím se ale o digitální balanc mezi on-line a off-line. Průnik technologií do našeho života je nyní extrémní.
Lidé se však převážně snaží volný čas od práce oddělit.
Dneska se spousta lidí hlásí do firmy a vyžaduje work/life balance nebo chce po šéfovi motivaci. Ono to tak ale nefunguje. Nadřízený vás samozřejmě nesmí demotivovat ani vám znemožnit užívat si volný čas. Ale důležitá je vnitřní motivace a snaha nebýt pasivní. Potom není problém ani s work/life balance. Mám náročnou práci, ale zároveň mám dvě malé děti, baví mě sauna, chodím létat nebo za kulturou. Spousta věcí, které dělám jako hobby, se mi nějakým způsobem prolíná i do práce a do toho, jakým způsobem se pak snažím řídit svá oddělení.
Čtěte takéRozhovory se zajímavými osobnostmi V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Další příběhy čtěte ZDE. |
Vystudoval jste práva a skončil v IT. Záleží na tom, jaký vystudujeme obor, nebo můžeme dělat cokoliv?
Netroufal bych si tvrdit, že chirurga může dělat knihovník, ale dneska je spousta oborů, které můžete dělat bez ohledu na to, co jste vystudovali. IT je na jednu stranu extrémně technologický obor, takže tam jsou potřeba odborníci, kteří technologii do detailu rozumí, ale na druhou stranu je to podpora byznysu. Čím barvitějšího člověka máte, tím úspěšnější bude. Není problém mít v IT lidi třeba z filozofické fakulty, pokud jim technologie nejsou cizí a baví je zavádění nových postupů.
Vedete tým 80 lidí. Čeho si na svých lidech vážíte?
Klíčová je schopnost změny a adaptabilita. Potřebuji člověka, který pochopí, že se věci kolem rychle mění, naučí se, co je potřeba, dá tomu ze sebe to nejlepší, ale za rok je schopný všechno zmuchlat a vydat se jinou cestou. A priori potřebujeme příjemné lidi. A to je pro mě mnohem důležitější, než tzv. hard skills.
Šikovní, příjemní lidé, kteří do týmu zapadnou a jsou ochotní se učit, mohou jakýkoliv handicap v dovednostech velmi rychle dohnat. Co se ale dohnat nedá, je absence správných hodnot. Ideál je příjemný profesionál, který ví, co umí, a také chápe, co neumí, a pracuje na tom.
Nestlé je velice multikulturní. Co to firmě přináší?
Můžete jít pracovat na jakýkoliv trh a nikdo na vás nebude koukat skrz prsty. Máte šanci uspět stejně dobře jako kdokoliv jiný z jakékoliv země. Je potřeba umět svět pochopit v celé jeho šíři a barevnosti. Pak najednou rozumíte tomu, že Česká republika není tak špatná, jak spousta lidí říká, máte srovnání.
Stejně jako u nás pracuje spousta velice schopných lidí ze zahraničí, znám i spoustu Čechů, kteří dělají dobrou práci v jiné zemi. Pracovat pro takovou otevřenou firmu a zároveň žít ve svobodné zemi bych přál i svým dětem. Díky tomu totiž padají jakékoliv primitivní předsudky či rasismus.
Takže jste se za svůj život přece jen s nějakými předsudky setkal?
Když jsem hledal svou první brigádu, chtěl jsem jít pracovat do jednoho řetězce rychlého občerstvení. Tam po mně chtěli, abych se ostříhal, což jsem odmítl a zklamalo mě to. Ale pak jsem přišel sem a zjistil, že existují firmy, kde je opravdu jedno, jakou máte barvu pleti nebo jak vypadáte. Záleží na tom, co umíte a co můžete nabídnout.
Máte nějaké tipy, zlepšováky, které vám pomáhají v práci i v soukromém životě, a doporučil byste je ostatním?
Co se týče technologií, tak vlastně ani ne. Čím složitější projekt, tím víc vám stačí papír, tužka, případně excelová tabulka. Aplikace vás neudělají chytřejšími, spíš je otázka, jestli vám to nebere prostor se sami zamyslet, zda to, co děláte, dává smysl.
„Zlepšovák“ je třeba to, že v osm večer vypnete Facebook, LinkedIn a vůbec celý internet. Jdete dělat úplně jiné věci. Spousta lidí si myslí, že top manažeři jsou roboti, kteří precizně ovládají svůj čas. Popravdě, jsou dny a týdny, kdy nad svým časem nemám žádnou kontrolu. V tu chvíli jediné, co musíte mít, jsou priority. To ostatní prostě počká. Žádné jiné pomůcky vás nezachrání.
