A jako není namístě vypjatý kolektivismus, není dobré strkat ani hlavu do písku a "starat se jen o sebe". Je dobře registrovat i problémy, s nimiž se perou vaši kolegové. Třeba ty, které mají s partnery či dětmi. Ještě víc se to však týká problémů se zvládáním různých návykových záležitostí, jako jsou alkohol, drogy, ale i gamblerství či chorobné nakupování.
Může však jít také o duševní poruchy, dnes mnohem hojnější v důsledku toho, že lidé nezvládají novou, složitější sociální realitu. Koneckonců je příjemnější, když se s kolegy o sebe zajímáte i proto, že leckdy s potěšením zjišťujete, že mají mnohé podobné vlastnosti, vyznávají stejné hodnoty a mají obdobné postoje.
Neuzavírejte se tedy na pracovišti do sebe, ale naučte se do jeho sociálních podmínek přiměřeně zapadnout. Samozřejmě s vědomím nezbytné opatrnosti, ale také s přiměřenou mírou otevřenosti a vstřícnosti. Naučte se však dobře odhadovat, kam až zajít v zájmu o druhé, stejně jako nakolik s nimi probírat a řešit svoje problémy.
Přijatelnou a současně i zralou míru zájmu o druhé nejlépe projevíte, když jim pomůžete orientovat se v jejich vlastních problémech a těžkostech. Neměli byste se však přitom stát věčným příjemcem jejich stěžování si a nářků. Naučte se dobře vycítit, kdo potřebuje pomoc a jakou. A také to, jak ji nabídnout, aby ji "potřební" nevnímali jako ponižování, ale jako podporu od těch, kdo to právě v dané chvíli lépe zvládají.
Nebuďte blahosklonní, nedávejte najevo, že vás druzí obtěžují a že by se raději měli starat o sebe. Nezapomínejte, že každý člověk nemá ke zvládání problémů stejné předpoklady jako vy. A tak, můžete-li pomoci, nestarejte se jen o sebe. Možná by vás to později mohlo mrzet.
