Zatímco v tuzemsku by manažer s platem 300 tisíc korun dostal odstupné 1,5 milionu, v Itálii by to bylo 7,2 milionu korun. Tam totiž odstupné dosáhlo i 24násobku měsíčního výdělku zaměstnance.
Drahé je propuštění pracovníka i ve Španělsku a v Belgii. Vyplývá to z nejnovější studie evropské sítě advokátních kanceláří Deloitte Legal, která sledovala pracovněprávní podmínky v 25 evropských státech.
V Česku se propouští levně, ale nikoli jednoduše
V Itálii je propouštění drahé kvůli dlouhým výpovědním dobám zakotveným v kolektivních smlouvách i relativně vysokému zákonnému odstupnému, zatímco v Česku se v drtivé většině případů uplatní zákonná dvouměsíční výpovědní doba a zákonné odstupné, které není nijak vysoké. Navyšuje se jen ve velkých firmách se silným postavením odborů.
FaktaZemě s nejvyššími náklady na výpověď zaměstnance.
|
"I ve Španělsku a v Belgii jsou vysoké náklady na propuštění zaměstnance způsobeny především dlouhými výpovědními dobami, vysokým odstupným či komplikovanými smlouvami vyžadujícími asistenci právníků. Nicméně vzhledem k rostoucí nezaměstnanosti v těchto zemích se postupně mění i legislativa tak, aby se náklady snížily, a tím došlo ke zpružnění pracovního trhu,“ vysvětluje advokát Deloitte Legal CE Jan Procházka.
Upozorňuje však, že i když v tuzemsku propouštění vychází relativně levně, ve srovnání s ostatními zeměmi je stále značně komplikované. A to jak kvůli složité a nejednoznačné právní úpravě, tak kvůli její nízké flexibilitě.
"Zaměstnance může firma propustit pouze z důvodů podrobně stanovených zákoníkem práce. Natolik striktně definovaná pravidla pro výpověď, jaká užívá český a potažmo slovenský zákoník práce, téměř nemají v Evropské unii obdobu," dodává Jan Procházka.
Výpovědní lhůta třeba jen jeden týden
Nejčastějším důvodem pro výpověď ze strany zaměstnavatele je nadbytečnost zaměstnance. Výpovědní lhůta se přitom v Evropě určuje nejčastěji podle počtu odpracovaných let. Zatímco nejkratší výpovědní doby jsou v Lotyšsku, Rumunsku a ve Španělsku, které nikdy nepřekročí jeden měsíc, nejdelší jsou ve skandinávských státech, kde mohou dosáhnout až šesti měsíců.
Může se hoditMáte otázky týkající se trhu práce? Na Vaše otázky odpovíme v poradně jobDNES.cz. |
Specifický přístup k určení výpovědní lhůty mají firmy ve Velké Británii, kde se za každý odpracovaný rok počítá ze zákona jeden týden výpovědní doby. Ta však může být maximálně 12 týdnů. Pokud tedy zaměstnanec odpracuje u jednoho zaměstnavatele pouhý rok a méně, jeho výpovědní doba uplyne během jediného týdne, což je nejkratší výpovědní doba v Evropě.
Odstupné může být i tisíce eur
Z hlediska odstupného jsou k zaměstnancům nejštědřejší zákoníky práce ve Španělsku, v Itálii a ve Švédsku. Ještě nedávno mohl propuštěný Španěl dostat odstupné ve výši až 12 měsíčních platů, Ital se mohl dočkat téměř jednoho měsíčního platu za každý odpracovaný rok. Ve Švédsku sice zaměstnanec nemá zákonné právo na odstupné, přesto je v pracovních smlouvách odstupné běžně stanoveno na šest až 15 měsíčních mezd.
Srovnání141 tisíc korun je odstupné čtyřiatřicetiletého českého dělníka v autoprůmyslu, který měl mzdu 28 200 korun (dostal pět platů – dvouměsíční výpovědní lhůtu a tři platy odstupného). V Itálii by zaměstnanec na stejné pozici dostal odstupné 841 500 korun (12 platů, jeho mzda je v přepočtu 71 tisíc korun). |
Pro státy střední a východní Evropy platí, že odstupné je nejčastěji jeden až tři měsíční platy. Podobná pravidla jako v Česku platí také v Polsku a na Slovensku. O něco lépe jsou na tom Lotyši, kteří podle odpracovaných let mohou dosáhnout až na jeden plat navíc. Bulhaři dokonce dostanou čtyřměsíční odstupné, pokud nespáchají závažný přestupek. Lépe jsou na tom v regionu střední a východní Evropy Litevci a Maďaři, kteří mohou při době trvání pracovního poměru nad 20 let dosáhnout až na šest platů.
"Naopak nejtvrdší je k zaměstnancům právní úprava v Německu, Nizozemsku, Belgii, Norsku a Finsku, kde zaměstnanec nemá ze zákona vůbec žádný nárok na odstupné. To je vyplaceno pouze v případě, pokud bylo předem zakotveno v pracovní nebo kolektivní smlouvě či v samotné výpovědi," říká Jakub Hájek, advokát Deloitte Legal CE.
Zdravotně postižení bez ochrany
Zatímco v řadě evropských států nesmí dát zaměstnavatel výpověď zaměstnanci se zdravotním postižením, v České republice je tato skupina z pohledu pracovního práva chráněna jen minimálně.
Přísnější legislativa, kde zaměstnavatel nesmí dát výpověď handicapovanému zaměstnanci bez předchozího souhlasu úřadu práce, platí v regionu střední a východní Evropy na Slovensku, v Bulharsku, Chorvatsku, Slovinsku či Lotyšsku. Ze zemí západní Evropy chrání zdravotně postižené například Rakousko, Německo, Francie a Švédsko.
V některých státech jsou pod zákonnou ochranou i starší zaměstnanci před dosažením důchodového věku. Například v Chorvatsku zaměstnavatel nesmí rozvázat pracovní poměr zaměstnance staršího 60 let. Ještě pod větší ochranou jsou starší zaměstnanci v Polsku, kde nesmějí dostat výpověď v období čtyř let před odchodem do důchodu. Přednostní právo nedostat výpověď platí pro litevské pracovníky, kteří mají tři roky do důchodu a méně.
Ve většině evropských zemí, a tady Česko není výjimkou, jsou zákoníkem práce chráněny také ženy na mateřské a rodičovské dovolené. V Lotyšsku či Slovinsku dokonce zaměstnavatel nemá právo ukončit pracovní poměr ženě, která dosud kojí, a to po celé období kojení. V Ázerbájdžánu či Rumunsku zákoník práce stanovuje zákonnou ochrannou lhůtu během celého předškolního roku dítěte.
Přehledně: podmínky pro propouštění zaměstnanců
Zdroj: Deloitte Legal |