Franchising je odbytovým systémem, jehož prostřednictvím se uvádí na trh zboží a/nebo služby a/nebo technologie. Opírá se o úzkou a nepřetržitou spolupráci právně a finančně samostatných a nezávislých podnikatelů – franchisora a jeho franchisantů. Franchisor zaručuje svým franchisantům právo a zároveň jim ukládá povinnost provozovat obchodní činnost v souladu s jeho koncepcí.
Podle informací z brožury Franchising v České republice, kterou vydala Česká asociace franchisingu (ČAF), působí v současné době v České republice zhruba stovka franchisingových konceptů. „Toto číslo se nedá přesně spočítat, protože ne každý koncept, který se nazývá franchisingovým, má znaky franchisingu, a naopak jsou zase koncepty, které mají různé názvy a formy, ale pracují na principech franchisingu,“ říká Hana Jurášková z ČAF.
Byznys za miliardy
Počátky franchisingu v Česku jsou datovány do roku 1991, kdy sem začaly vstupovat první zahraniční franchisingové systémy. Od té doby začalo franchisingových konceptů v Česku přibývat, a nejen zahraničních, začaly vznikat i domácí. Podle brožury Franchising v České republice je ze stovky franchisingových konceptů, které v České republice působí, zhruba třetina českých. Prudký rozvoj zaznamenal tento koncept zejména v průběhu posledních dvou let.
„Je možné konstatovat, že se v posledních dvou letech zvýšil zájem o franchising,“ potvrzuje Hana Jurášková z ČAF. Tento zvýšený zájem se projevil mimo jiné v rostoucím počtu franchisingových systémů, stoupajícím počtu franchisingových příjemců a provozoven. Objem peněz, který ročně proteče v Česku franchisingovým byznysem, se pohybuje v řádech miliard korun.
„Vedle zahraničních franchisingových řetězců, které v polovině devadesátých let jednoznačně dominovaly na českém trhu, se v posledních letech objevila i celá řada domácích systémů nebo společností, které se tomuto způsobu podnikání velmi přibližují,“ doplňuje Jurášková. Přesto u nás rozvoj tohoto podnikatelského konceptu má své rezervy. „Franchising jako metoda podnikání není v České republice tak rozšířen jako v zahraničí,“ píše se v brožuře Franchising v České republice.
Dlouhou dobu brzdila rozvoj tohoto způsobu podnikání řada překážek. Jednou z nich byla i nedostatečná znalost jeho fungování a z ní vyplývající nedůvěra podnikatelů. „Chyběla dostatečná nabídka i poptávka po odborných seminářích, vhodné literatuře a poradenských službách se specializací na franchising,“ uvádí brožura Franchising v České republice. „Dalšími významnými faktory, které ovlivňovaly pomalý vývoj franchisingu v Čechách, byly problémy financování, nevyvinutá podnikatelská kultura na českém trhu, nedokonalá legislativa a právní povědomí, kvalita managementu, chybějící know-how a zkušenosti s touto formou spolupráce podnikatelských subjektů,“ dodává.
Franchising není móda
V celoevropském měřítku se franchising jeví jako poměrně významný styl podnikání. Podle franchisingového poradce Jiřího Lošťáka působilo v roce 2005 v Evropě zhruba 7000 franchisorů a 300 000 franchisingových jednotek. Franchising zaměstnává zhruba dva miliony obyvatel Evropy a jeho obrat se pohybuje kolem 382 miliard eur.
Podle ČAF se bude tento systém podnikání stále více prosazovat i v českém prostředí. „Zvýšený zájem především zahraničních franchisingových poskytovatelů o vstup na český trh podporuje relativně příznivý hospodářsko-politický vývoj v České republice,“ píše se v již zmiňované brožuře. Rostoucí poptávka po franchisingu přitom není dočasnou módní vlnou, ale souvisí se změnami na českém a celoevropském trhu. „Franchising nachází uplatnění ve všech zemích světa. Internacionalizace úspěšných franchisingových systémů každoročně stoupá. Právě globalizace otevírá šance a trhy pro podnikání v jiných regionech Evropy.“
K dobrému klimatu pro rozvoj franchisingu přispěl i vstup České republiky do Evropské unie. „Naše země se nachází ve vysoce pokročilém stupni integračního zapojení do EU. Je vytvořeno téměř srovnatelné právní prostředí, postupně se bude harmonizovat daňový systém, obchodně je ČR velmi intenzivně propojena se zeměmi EU, česká ekonomika je otevřena vůči stávajícím i nově vstupujícím zemím do EU,“ shrnuje brožura Franchising v České republice. „Toto příznivé hospodářsko-politické prostředí podporuje i zájem zahraničních franchisingových systémů o vstup na český trh a motivuje české systémy k dalšímu rozvoji,“ píše se dále.
Bez peněz do sítě nelez
Z hlediska toho, kdo franchising poskytuje, tzv. franchisora, majitele franchisingové licence, je franchising způsobem, jak dále zpeněžovat svůj nápad. Fungující podnikatelský nápad, například zavedená restaurace, hotel či kupříkladu drogerie může nabídnout dalším zájemcům spolupráci. Franchisor dodává koncept, související poradenství a další podpůrné služby, franchisant, čili příjemce franchisy, za tuto šanci přijít k hotovému a ozkoušenému podnikatelskému konceptu platí.
Cena za franchisu se skládá zpravidla z několika částí. Platí se vstupní poplatek za licenci, jeho výše se podle poradce pro franchising Jiřího Lošťáka pohybuje od 50 tisíc do několika milionů korun. „Záleží na tom, co všechno je v ceně zahrnuto,“ podotýká Lošťák. Vstupní poplatek je sice zpravidla požadován, najdou se však i výjimky. „Na rozdíl od jiných franchisantů nepožadujeme žádný jednorázový vstupní poplatek,“ říká Jan Boroš, manažer rozvoje on-trade společnosti Pivovary Staropramen, která provozuje na bázi franchisingu hned několik konceptů značkových restaurací.
Kromě vstupního poplatku za licenci franchisant odvádí franchisorovi v průběhu trvání franchisingové smlouvy pravidelný franchisingový poplatek. Ten slouží jako úhrada za správu know-how a jeho další rozvoj a zpravidla nepřekračuje tři procenta z obratu bez DPH. „Franchisor může také požadovat marketingový poplatek na společnou propagaci franchisingové sítě, který se obvykle pohybuje do 1 % z obratu bez DPH,“ upozorňuje Lošťák.
Kde na to všechno vzít? To se detailněji dozvíte ZDE.
Článek o výhodách a nevýhodách franchisingu včetně rozhovoru s Janem Borošem o značkových hospodách Satropramen naleznete na stránkách podnikani.idnes.cz v pátek 30.6.2006.
