V době téměř neexistující nezaměstnanosti je pro tuzemské firmy jedním z řešení nábor pracovníků z Ukrajiny. Mimo jiné díky kulturní a jazykové spřízněnosti, Ukrajinci si navíc vytvořili pověst pracovitých a spolehlivých zaměstnanců. Přesto je přísun těchto pracovních sil vinou nastavených pravidel komplikovaný, pomalý a omezený. A tak přichází chvíle, kdy Ukrajince začínáme ztrácet. Už nyní chodí za prací ve větší míře do Polska či Maďarska a brzy pravděpodobně zamíří ve velkém také do Německa.
Tomáš Surka
|
Zatímco v Německu přichystali podmínky pro zjednodušený nábor pracovníků z Ukrajiny, někteří čeští politici a odboroví předáci se neustále snaží jejich přijímání všemožně komplikovat. Dobře rozjetá ekonomika se však bez dalších pracovních sil neobejde.
Právě nyní někteří politici v tandemu s odbory přicházejí s tím, že by Ukrajinci v Česku museli dostávat vyšší mzdu než čeští zaměstnanci. Podle nich celý problém spočívá ve mzdách, které, pokud by byly vyšší, nalákají spoustu nezaměstnaných ze zemí jako Itálie nebo Španělsko. Ale to je nesmysl. Pokud by to tak bylo, tak by Německo nepotřebovalo právě zavádět zjednodušené přijímaní ukrajinských pracovníků. Jestliže by opravdu například Italové měli zájem o stěhování za prací, už by dávno ve velkém odcházeli do fabrik v Německu.
Český trh práce je vyčerpaný a vymačkaný jako citron. Lidé nejsou a zatím se ani neobjevují řešení, která by to mohla změnit. Pokud však chceme vymáčknout z hospodářského růstu maximum, musíme mít lidi do výroby. V jiném případě se vše rychle obrátí proti nám a firmy začnou své továrny stěhovat tam, kde lidé jsou nebo kde legislativa není tak komplikovaná. Až však přijdou na ekonomiku horší časy, tato pracovní místa budou chybět. Když tedy proti přísunu pracovníků z Ukrajiny dnes protestují odbory, jdou proti zájmům svých členů - českých pracovníků.
