Sami živnostníci se brání nařčení, že by parazitovali na zaměstnancích. Za to, že státu odvádí méně na daních a pojistném, mají zase menší jistoty, musí si shánět práci, investovat do pracovních pomůcek, nemají placenou dovolenou, nižší důchod atd. V tom mají určitě pravdu.
Do redakce však dorazily i dopisy od zaměstnanců. Jak se cítí oni? Dnes se budeme věnovat i jejich pohledu na problém, kdo v naší společnosti parazituje.
Nemyslím si, že všichni živnostníci spadají pod označení "parazitující" na této společnosti, ale je jich stále ještě dost. Sama jsem pracovala ve firmě podnikatele s měsíčním obratem 25 milionů korun, ale své zaměstnance platil jen základní mzdou, aby dodržel literu zákona. A zbytek jim vyplácel "na ruku" a systémem "Když se ti to nelíbí, jdi. Na tu práci čekají další".
Ti zaměstnanci si nemohli ani vybrat celou zákonem stanovenou dovolenou, nemocenskou měli tu úplně nejnižší a kdyby utrpěli nějaký úraz a museli jít do invalidního důchodu, tak umřou hlady.
A takto to praktikuje stále dost a dost podnikatelů, nejen ti drobní. Jen proto, aby za své zaměstnance nemuseli státu odvádět daně a pojištění v řádné výši. Zaměstnanec je totiž pro zaměstnavatele příliš drahý, proto dnes nutí firmy své bývalé zaměstnance, aby přešli na IČO a pracovali na "švarcsystém".
Jestli jsou živnostníci Rychlé Šípy nebo Bratrstvo kočičí pracky, vám mohu povědět příkladem, naštěstí ne svým.
Moje tchyně žije v malém středočeském městě a je zaměstnaná v továrně na dětskou obuv. Botičky se šijí ze zbytků kůže, které přicházejí jako odpad z továrny na autopotahy, a v obchodech pak stojí tisíce. A moje tchyně i její kolegyně měly ještě donedávna devět tisíc čistého měsíčně, v poslední době kvůli krizi ještě míň.
Může se hoditNajděte si práci, která vás bude opravdu bavit. |
A teď k jádru problému. Majitelé této firmy jezdí na jednu exotickou dovolenou za druhou, mají několik bytů v onom městečku, v Praze a v Německu. Ničím z toho se netají, dokonce se s tím veřejně chlubí. Přitom nejsou ochotni zajistit svým zaměstnancům ani ty nejzákladnější podmínky pro práci. V tomto zaměstnání setrvává moje tchyně proto, že v blízkosti bydliště nemá jinou pracovní příležitost. Majitelé to moc dobře vědí a své zaměstnance drží v hrsti.
Každý si utváří názor ve sporu, kdo že na kom parazituje, především podle vlastní zkušenosti. Znám nespočet podnikatelů, kteří naříkají, ale málokterý z nich by se stal zaměstnancem, ačkoli mohl. Na druhou stranu mnoho zaměstnanců, kteří podlehnou symptomu trpitelů a vyzdvihují svůj přínos do státních pokladen, by bez váhání využilo jakoukoli možnost ke snížení daní.
Já mám zkušenosti obě. Stejnou práci jsem dělal jako živnostník, tedy vlastně "švarcák" a nyní jako zaměstnanec. Jediným mým nákladem coby OSVČ byl účet za telefon, abych byl ve spojení. Žádnou techniku jsem nepotřeboval, vše každé ráno dodala firma. Spočítal jsem měsíční příjem v obou případech:
- Jako živnostník jsem za každý den práce fakturoval 2 300 korun. Při odpracovaných 20 dnech tedy 46 tisíc korun měsíčně. To byl přímý náklad firmy.
- Nyní mám jako zaměstnanec 33 tisíc hrubého, přímý náklad firmy (superhrubá mzda) je 44 220 korun.
- Zatímco OSVČ odpracuje za zmíněný náklad 20 dní, já jako zaměstnanec vlastně jen 18, protože za každý měsíc mám nárok na dva dny dovolené. Pro srovnání tedy necháme odpracovat i živnostníka jen 18 dní, faktura pak bude na 41 400 korun.
- Samozřejmě má zaměstnanec další zvýhodnění, než jen dovolenou. Využívám příspěvek na obědy, na penzijní připojištění a osobní konto: v součtu zhruba 1 500 korun měsíčně, které nepodléhají zdanění. Kromě obecné sociální ochrany můžeme ještě zmínit nemocenskou, tu však nevyužívám, raději si vezmu dovolenou.
- V případě zaměstnance je odvedeno na sociální pojištění (zaměstnancem i zaměstnavatelem dohromady) 10 395 korun, na zdravotní 4 455 korun a záloha na daň 4 575 korun. Čistá mzda je 24 795 plus zmíněných 1 500 korun ve formě zaměstnaneckých bonusů (ty nejsou v podobě přímých peněz na výplatní pásce). Celkem tedy 26 295 korun.
- OSVČ vyfakturuje 41 400 korun. V této částce je už zahrnuta i ona "dovolená" dva dny v měsíci. Díky paušálu 60 procent je rázem částka, ze které se vše počítá, snížena na 16 560 korun, sociální pojištění odebere
2 417 korun a zdravotní by bylo pod hranicí minimální platby, počítejme tedy 1 748 korun. Záloha na daň pro modelový měsíc je po odečtení slevy na poplatníka 414 korun. - Z fakturovaných (a skutečně přijatých) 41 400 zůstane OSVČ po odvodech 36 785 korun. Po odečtení peněz za telefon tedy cca 36 tisíc korun.
- Rozdíl je takřka 10 tisíc korun měsíčně. Za stejnou práci. Při zásadním rozdílu zaměstnanecké ochrany a prakticky nechráněné OSVČ. A při nižším výdaji pro zaměstnavatele o zhruba 10 procent.
Každé má své. Já zkusil výhody i nevýhody obojího. Pokud bych si jako zaměstnanec mohl jakkoli snížit základ daně, bez váhání to udělám. Nemůžu. Nekoupím si nové auto, ale zároveň mám klidnější spaní, protože se nestrachuji, zda budu mít příští týden práci a dostanu za ni zaplaceno.
