M. Koutecký, Příbor
Soud může rozhodnout trojím způsobem podle situace. Ve věci náhrady nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve sporné věci neuspěl, přizná náhradu účastníku soudního řízení, který ve sporu plně uspěl. Pokud by měl úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů rozdělí poměrně. Případně vysloví, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Pouze zcela výjimečně nemusí soud náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Vždy závisí na okolnostech případu.
Soud pečlivě zvažuje, kdo z účastníků řízení bude náhradu nákladů platit. Hodnotí také, zda některý z nich nebude muset náhradu řízení hradit, protože protistraně nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, ač ve sporu uspěla. Důvodem pro to, aby účastník neúspěšný ve sporu nemusel platit náhradu nákladů řízení protistraně, není skutečnost, že se zaměstnanec soudí se svým zaměstnavatelem. Právní postavení zaměstnance a zaměstnavatele je z tohoto hlediska stejné. V pracovních věcech soud vždy přihlíží k tomu, co bylo příčinou sporu: zda nárok žalobce byl od samého počátku zcela zjevně proti právu, nebo zda šlo o případ, který je sporný.
Roli samozřejmě mohou také hrát majetkové či zdravotní poměry žalobce, který ve sporu neuspěl. Pokud by však někdo podával žaloby zcela nedůvodně a svými nedůvodnými podáními zatěžoval soud, musí počítat s tím, že k placení náhrady nákladů řízení bude odsouzen. To platí bez ohledu na to, zda by šlo o spory pracovněprávní či jiné.
