Článek mě zklamal, moc nového tedy nepřináší, ale obecně má pravdu. Jako manažerka v IT jsem za 20 let měla možnost pracovat v jak nepokrytě maskulinních firmách a korporacích, tak v multikulturní otevřené firmě, a je to pro ženu v této pozici opravdu rozdíl. A je fakt, že muži si své chování často prostě neuvědomují. V té maskulinní společnosti mě opravdu unavovalo neustále dokazovat, že na to mám. Dnes má můj měsíční plat šest cifer a řídím týmy v 42 zemích. V maskulinní firmě se ženská musí stát chlapem, aby mohla být ve vedoucích pozicích, jinak se tam nedostane - šovinistické vedení si volí své podřízené manažery k obrazu svému. Podceňování se projevuje v každodenní práci, kdy čelíme více otázkám než kolegové muži, musíme být lépe připravené než muži, jednání s jinými firmami se nám svěřuje méně často, chyby se neopouští - když muž udělá botu, nic se neděje, když žena, slouží to těm ostatním jako důkaz toho, že žena nemá na té pozici co dělat. Když jsem podávala výpověď, zjistila jsem, že mám poloviční plat než kolega, který byl prokazatelně méně schopný. V mé současné firmě jsou ajťáci zvyklí na ženy manažerky a je to jak jiný svět (mimo jiné polovina mých pražských kolegů nejsou vůbec Češi), prostředí je otevřené. Nemusím denně bojovat s předsudky, můžu být sama sebou. Samozřejmě že žena nesmí být hysterka, nesmí s ní zmítat emoce, ale to se musí naučit každý dobrý manažer, na sobě pracovat. Muži mají také své pudy, adrenalin, ješitnost, apod. které musí zpracovat.

"když muž udělá botu, nic se neděje, když žena, slouží to těm ostatním jako důkaz toho, že žena nemá na té pozici co dělat" - tím jste to zabila. toto je "argumentace" zakomlexovaných lidí někde v hospodě, ne špičkového a zkušeného manažera.

Nastoupila jako projektová manažerka do architektonického studia, kde nepracovala jediná žena. V kanceláři byla nejmladší ze všech a části týmu měla zadávat a kontrolovat práci.

Zdroj: http://finance.idnes.cz/zamestnani-genderovy-problem-zena-v-muzskem-kolektivu-pie-/podnikani.aspx?c=A170202_2303059_podnikani_sov

A slečna se diví? Přijít jako nejmladší do týmu a zadávat a kontrolovat práci po lidech, kteří jsou v oboru léta? To by měl problem každý. Trochu mě ten příběh připadá přitažen za vlasy - ostatně jako téměř každý v této rubrice. Vypadá to, že redaktoři znají pouze pozici projektových manažerů.

1) Šéf si za projektového manažera vybere mladou holku, která má šéfovat starším chlapům? To nemá moc čuch na lidi a jejich reakce.

2) nezačíná se v projekčních a architektonických ateliérech nejprve jako podržtaška a kreslič pro starší kolegy a projektové manažery pak dělají lidi, co jsou ve firmě léta? Aspoň tak to u mě bylo ve 2 projekčních kancelářích, kde jsem dělal.

3) Ta holka to dopředu nevěděla? Neptala se na pohovoru, s kým bude pracovat? Nechtěla strávit jeden zkušební den ve firmě, aby viděla, jak to funguje? Když jsem začínal v jakékoliv firmě, vždycky byli moji budoucí spolupracovníci na 2.kole pohovoru, aby obě strany viděli dopředu svoje budoucí kolegy.

"Mluvte přímo, žádné náznaky".

To je bohužel schopnost, kterou většina ženských postrádá. Pak nepomůže ani kdyby měly za svůj obor Nobelovu cenu. Jakmile je chlap nucen si domýšlet (což zase neumí většina chlapů), je to v zadeli a konflikt je nevyhnutelný...

Musí UMĚT, nic víc nepotřebuje.Respekt a uznání se nedá vydupat, vyřvat ani nařídit.

To jsou zase slinty.

Hlavně fakt nereste věci srdcem a nečekejte že pánové budou hrát hry a intrikovat;)

Mě se líbí jak hned zdůrazní, že to bylo těžké, protože "žena". Myslím si, že to měla přesně stejně těžké jako kterýkoliv muž, který přijde do nového kolektivu dělat vedoucího a ještě je nejmladší. Ten taky musí přesvědčit ostatní, že na to má, ale ten se nemůže vymlouvat na to, že je to tím, že je muž. Takže buď to zvládne nebo nezvládne, ale vždy za to může jen on sám.

Bylo to těžké protože se muži nečekaně nechovali jako ženy:)

tak já v mužským kolektivu pracuji odjakživa, teda nejsem žádná manažerka, ale jen obyčejná stavební rozpočtářka a nikdy jsem s tím neměla sebemenší problém, naopak z toho i těžím, protože jsou k mě hodnější a považují si mě, když jsem tam jediná

Takto to vnímají snad všechny ženy které znám. Je to asi tím, že s nimi nesoutěžíte a nechcete jim dokazovat, že to umíte lépe.

I naši personalisté se snažili v německé firmě gender vyvažovat. Bohužel nedokázali sehnat dostatek provozních montérek a tak jsem měl ve sto lidech jen dvě administrativní pracovice. Ovšem peklo, které dokázaly rozpoutat zbylých 98 chlapů hravě zastínilo. Na druhou stranu ovšem zadanou administrativní, nudnou práci (převod papírových dat do digitálu) 5 technikům a těm dvěma provedly jen ty dvě. Chlapi se jen vymlouvali.

Nápodobně. Dělal jsem ve firmě na výrobu měřicích traf. V konstrukci, kvalitě, nákupu, vedení byl počet žen negenderově 0. Ve výrobě byly 2 ženské a 120 chlapů, v prodeji 4 a 6 chlapů.

Když jsem já a kolega z konstrukce odešel, nabralo perosnální zase negenderově 2 chlapy a konstrukce tím zůstala genderově nevyvážená, šovinistická mužská záležitost.

Nevím, kde ty dobré konstruktérky, kvalitářky, nákupčí, vedoucí a hlavně montérky zůstaly a proč je personální nedokázalo najít a tím připravovalo firmu o lepší budoucnost.

Nosit tanga.

ještě bych jí povolil boty na vysokém podpatku, aby nenastydla od nohou