Zvažujete, jestli nastoupit do firmy na pevný pracovní poměr nebo vzít práci na živnostenský list? Vyberete-li si první možnost, budete mít jistotu pravidelného měsíčního příjmu, zázemí firmy a s tím spojené výhody. K těm patří třeba stravenky nebo firemní mobil. V případě, že onemocníte, dostanete nemocenské dávky. Také máte nárok na placenou dovolenou.
U většiny firem však budete muset dodržovat stanovenou pracovní dobu. Kromě toho byste se měli podřídit i firemní kultuře či jiným vnitropodnikovým pravidlům, účastnit se různých firemních akcí a školení. Jako zaměstnanec si prostě moc vymýšlet nemůžete.
„I když nemám zrovna ideálního šéfa, jsem spokojená jako zaměstnanec. Chvíli jsem pracovala doma, ale po čase z toho na mě padla deprese. Nebylo s kým promluvit, nemusela jsem se malovat, upravovat, seděla celý den v teplácích za počítačem. I manžel byl naštvaný, jak upadám. Prostě to není pro mě,“ říká osmatřicetiletá účetní Eva.
Někdo by svobodu neměnil
Pokud si však chcete o tom, kolik hodin budete pracovat, kdy odpočívat a kolik si vyděláte, rozhodovat sami, pracovních nabídek jistě najdete spoustu. Inzeráty od firem, které hledají zájemce na různé pozice s živnostenským listem, se databáze agentur i noviny jen hemží. Při výběru však buďte opatrní. V podstatě se jedná většinou o práci obchodníka. Dobře si ověřte, než společnosti pošlete svůj životopis nebo se vydáte na konkurz, o jaký prodej se jedná. Zajímejte se o její historii. Zkuste si také odhadnout, na kolik vás přijdou náklady – například benzín, amortizace vlastního auta, telefony, aby se nerovnaly předpokládanému výdělku.
Některé firmy svým obchodním zástupcům, i když pro ně dělají na své IČO, poskytují dobré zázemí i solidní finanční ohodnocení. Někdy je neplatí jen z prodaného zboží, ale i paušálem.
„Pracuji na volné noze pro jednu společnost už několik let. Při dodržení určitého obratu dostávám i příspěvek na auto, při jeho překročení odměny. Peníze mi chodí včas a i když nejsem zaměstnanec, pocit, že jsem součástí firmy, mi rozhodně nechybí,“ uvádí třiačtyřicetiletý obchodní zástupce Ondřej. „Líbí se mi, že si určuji sám kolik času a kdy se budu věnovat práci. Třeba tři dny v týdnu jsem od rána do večera na cestách, zbylé dva dny mám volnější. Můžu třeba ve čtvrtek vyrazit na hory, není tam tolik lidí jako o víkendu. Neměnil bych.“
Volnost má i své nevýhody
Ondřej má štěstí, protože existuje nemalé množství firem, které jsou vám naopak schopny strčit třeba hromadu těžkých knih a vaším úkolem bude, snažit se je v terénu prodat. Domů si pak ve vytahaných rukou můžete odnést chabou provizi, kterou investujete do masti na bolavé a uchozené nohy.
Mezi lidmi, kteří pracují na volné noze sice převažují pozice obchodních zástupců, ale patří k nim i různí mediální zástupci, pojišťovací agenti, realitní makléři, lektoři jazyků a další odborníci, kteří dávají přednost volné spolupráci před pracovním poměrem. Ti všichni se však kromě své práce musejí sami postarat o své účetnictví. Znamená to uhradit včas sociální a zdravotní pojištění, daň z příjmů a jiné náležitosti nebo si najmout účetní.
Nikdo jim také neproplatí dovolenou a jelikož mnozí neinvestují ani do nemocenského pojištění, když ochoří, jsou bez peněz. „I když bych si nemocenské pojištění platil, stejně bych pak dostával směšnou částku. Raději jsem se pojistil jen na úraz a pracuji i když mám chřipku. Naštěstí můžu doma,“ konstatuje sedmadvacetiletý překladatel Tadeáš. „Pro mnoho firem je spolupráce s osobou samostatně výdělečně činnou levnější. Pro dotyčného člověka také, a to díky nižším daním či odvodům sociálním a zdravotní pojišťovnám. Tím pádem mají vyšší příjmy, což se jim však změní v nevýhodu právě v nemoci či odchodem do důchodu,“ doplňuje personalistka Zuzana Tichá.
Ani bez pravidel to nejde
Záleží také na povaze a schopnostech každého, zda obstojí lépe v kolektivu nebo jako sám voják v poli. Kdo už si nějaké to zaměstnání vyzkoušel, měl by umět s nadhledem zhodnotit, co mu více sedí. „Lidem, kterým je dobře v týmu, neradi se samostatně rozhodují a potřebují mít nad sebou někoho, kdo je povede, bude řídit a rozdělovat úkoly, bych dráhu osoby samostatně výdělečné činné nedoporučovala,“ říká psycholožka Hana Součková.
Naopak, individualisté, kteří neradi podléhají nějakému, jinými nastavenému řádu, budou asi spokojenější s prací na volné noze. „To ale neznamená, že si pro svou práci nemusí stanovit pravidla. Spíše to musejí být osobnosti, které si sami dokáží vše naplánovat, zorganizovat a nebojí se. S tím je spojená i větší zodpovědnost. Nikdo za ně průšvih nevyřeší. Když se bude zaměstnaný úředník ulívat z práce, než se na to přijde, na výplatě nic nepozná. Když se ulívá živnostník, žádné peníze mu na účet nepřijdou.
