Dokud bude převládajícím paradigmatem koloběh vydělávání peněz a rostoucí spotřeby, k výraznějšímu všeobecnému zkrácení pracovní doby, obávám se, nejspíš nedojde, a to přesto, že přinejmenším v západním světě ekonomické podmínky (produktivita práce) dávno takové zkrácení umožňuje. Od posledního zkrácení se produktivita zvýšila desetinásobně, navzdory tomu zůstává zákonná pracovní doba stále stejná, a ta skutečná se zkracuje jen velmi pomalu. Takže 40i hodinová pracovní doba je sice již dnes anachronismus, ale anachronismus s tuhým kořínkem, který pravděpodobně ještě nějakou dobu vydrží. Bohužel. Protože ačkoli práce je nepochybně jednou ze základních životních hodnot a motivací člověka, platí to pouze o práci smysluplné; udržování stále stejné pracovní doby při prudce rostoucí produktivitě však vede ke k tomu, že kypí byrokracie a práce jako taková se vyprazdňuje a odcizuje se všemi negativními důsledky.

Už nadpis je blábol. Jsou u nás statisíce Gastarbeiterů a bude se zkracovat pracovní týden?

Pravděpodobně je to tím, že je u nás alokováno zbytečně mnoho výroby a úroveň její automatizace je stále nízká. Kratší pracovní týden by mohl obojí napravit.

No někteří ten čtyřdení pracovní týden mají už dlouho.Nebudu jmenovat,to si musí každý domyslet.

Nic nového pod sluncem.

V pondělí odpočíval můj dědeček, mistr krejčovský, v Evropě mají zavřeno banky v Itálii a Francii, i mnohé restaurace. V pátek nepracují muslimáci a záškoláci demonstrují za Klímu. V sobotu slaví šábes ortodoxní židi, v neděli ortodoxní křesťané.

Takže zbývá úterý, středa a čtvrtek. Ovšem zase jenom pro plátce daní a pojištění, příjemci dávek (asi pětina obyvatelstva) slaví celý týden. Čtyřdenní pracovní týden pro všechny, to by byl pokrok. Ale dostat všechny už v 7 ráno z postele? Vyloučeno! Bez přestávek na kouření a modlení? Také vyloučeno.

To jako, že už mě nebudou přemlouvat abych šel v sobotu na přesčas? Jak je tomu poslední tři roky.

Budou vás přemlouvat, abyste šel na přesčas v pátek (a možná i v sobotu)? Ale je na vás, jestli se necháte

delam v nepretrzitem provozu, pet dvanactihodinovych smen, 5 dni volno. normalne uz bych pracovat nechtel. sice vzdycky 5 dni jen makam, spim a cestuju, ale pak mam takovou malou dovolenou.

Jsem na tom do určité míry stejně - část měsíce je práce tolik, že je potřeba pracovat od rána do večera, zato po skončení každoměsíčních povinností pak cca týden pomalu není co na práci, než ty každoměsíční povinnosti začnou nanovo. Pro mě osobně lepší než "šablonovitých" 8 hodin denně.

Jednou určitě, ale spíše by se to mělo dělat postupně.

Jen v posledních 70-ti letech: Kdysi všechny soboty byla pracovní, pak každá druhá, pak jen nahrazovaly svátky, pak už nebyly pracovní soboty, pak se dovolená i pro mladé prodloužila ze dvou na tři týdny a nakonec na čtyři týdny (a to některé firmy dávají i 5 týdnů). Také přibývaly svátky podle kalendáře (pátek před Velikonocemi, 5. a 6. července; 28. září; 28. října; 17 listopadu a 24. prosince-to je další týden navíc).

Teď bych spíše navrhoval nahrazovat nějakou část pracovní doby povinným vzděláváním zakončeným nějakou zkouškou prokazující nabyté znalosti (půlka pro zaměstnavatele a půlka podle přání člověka). Navrhuji začít jednou nebo dvěma hodinami týdně.

Jednu nebo dvě hodiny týdně se každý může vzdělávat ve svém volném čase.

Až bude tobě, pionýre, čtenáři, třicet, pětatřicet let, vzbudíš se do světa, který už v mnohém nebude podoben dnešku. Budovatelé komunismu v Sovětském svazu i u nás budou mít k dispozici moderní automatizované závody, zvládnou zemědělské práce průmyslovým způsobem, budou pracovat šest hodin denně. V té době proniknou hluboko do tajů vesmíru.

To všechno se promítne do každodenního života: 250 milionů tun oceli ročně, hojnost všech prostředků, městská doprava zdarma, bezplatné stravování ve školních a závodních jídelnách, bydlení v prostorných bytech bez nájemného, levné nebo bezplatné turistické základny atd.

Něco z toho je splněno aspoň částečně (stravování, městká doprava, průmyslové zemědělství, automatizované závody,...

Něco je překonáno a s těmi šesti hodinami je to skoro pravda (nezapomeňte, že tehdy byl šetsidenní pracovní týden) 6x6=36 (dne 5x8=40).

Už by to otroctví mohlo skončit!

V roce 1989 skončilo. Od té doby nemusíte pracovat, když nechcete

4 denní pracovní týden - komu by se nelíbil?

Otázkou je, pro jaké profese to je průchozí. Například ve školství by to buď muselo znamenat zhuštění výuky z 5 dnů do 4 s přihlédnutím k možnostem dětí soustředit se na výuku nebo další "snížení laťky", z čehož by mohlo plynout jisté "hloupnutí" příštích generací. Nebo by paradoxně pro děti a učitele i nadále platil 5 denní pracovní týden. - Už vidím, jak takový rodič vysvětluje svému pubertálnímu potomkovi, že musí do školy, zatímco rodiče do práce nemusí...

Samozřejmě s tím vším jsou spojené jiné požadavky na vzdělání budoucích generací (třeba jim pak bude stačit skutečně 4 denní pracovní týden).

Těch otázek spojených se zkrácením pracovního týdne je jistě více, výše uvedená problematika školství je jen jednou z nich.

Každý učitel by mohl být volný jiný den, takže by se mohlo učit 5 dní, ale bylo by pak zase potřeba víc učitelů.