Právo Evropského společenství (ES) v oblasti ochrany životního prostředí se dotýká výrobků (například jejich hlučnosti, emisí, složení), výrobních procesů (nakládání s odpady atd.), ochrany přírodních zdrojů, půdy, vody, vzduchu ale i administrativních postupů (posuzování dopadů projektů na životní prostředí). Oblast ochrany životního prostředí patří mezi nejsložitější a nejdražší oblasti přípravy na vstup do Evropské unie.
V jejich rámci byly provedeny mnohé legislativní změny, vybudovány instituce a hodně se investovalo do ochrany životního prostředí. V České republice byla s právem ES sladěna již většina předpisů (prevence průmyslových havárií zákon č. 353/1999 Sb., zákon č. 477/2001 Sb. o obalech, zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech, zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb. o vodách, zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích). Novým právním předpisem pro české podniky je směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění takzvané IPPC (směrnice 96/61 ES), která byla převedena do českého právního řádu zákonem o integrované prevenci a omezování znečištění č. 76/2002 Sb.
Směrnice zavádí integrované povolení pro ekologické zátěže pocházející z potravinářské a zemědělské velkovýroby, chemických továren, kožedělné výroby, papíren, rafinerií a podobně. Emisní limity jsou určovány na základě nejlepších dostupných technologií, takzvaných BAT. Tento způsob ochrany životního prostředí nutí výrobce neustále modernizovat výrobní postupy. Zmíněné směrnici se budeme podrobněji věnovat v dalším pokračování rubriky.
