Jestli chcete ještě za svého života uspořádat po svém majetkové věci pro chvíle, až tu nebudete, vede k tomu několik cest. Můžete:
1. Rozdat majetek za života
Jedno z dětí se o vás stará víc než ostatní, máte majetek a nechcete, aby děti musely jednou řešit složité dědictví a třeba i platit vysoké poplatky za vyřízení pozůstalosti. Tak majetek rozdejte ještě za svého života. Pokud jde o nemovitosti, nevzdávejte se jich jen tak: v darovací smlouvě byste si měli vymínit doživotní využívání nemovitosti i jeho podmínky – dříve „věcné břemeno“, podle nového občanského zákoníku „služebnost“. Budete mít jistotu, že vám děti neprodají střechu nad hlavou, pokud se ocitnou v nouzi.
Pozor, pokud darujete jednomu dítěti dům a druhému nic, může se neobdarovaný bránit a žádat započtení daru do dědictví.
2. Sepsat závěť
Závěť má přednost před děděním ze zákona, takže si v ní můžete nadeklarovat, co kdo po vaší smrti dostane. Když jeden den sepíšete závěť, druhý den můžete sepsat jinou. Tu původní nemusíte ani roztrhat – bude platit ta s pozdějším datem. Závěť také můžete odvolat a nepořizovat novou, je to na vás.
Při sepisování závěti je třeba pamatovat na to, že děti jsou neopominutelnými dědici. Pokud některému z nich nechcete odkázat nic, musíte to řešit pomocí vydědění. Jinak platí, že zletilé dítě musí dostat alespoň čtvrtinu svého zákonného podílu a nezletilé tři čtvrtiny podílu, který by mu připadl při dědění ze zákona.
V závěti můžete majetek přiřknout i někomu, kdo by podle zákona vůbec nedědil – kamarádovi, charitě, rodné obci. Zároveň si můžete klást podmínky. Třeba že chalupa potomkovi připadne, jen když vystuduje vysokou školu. Těžko však docílíte splnění podmínky „chalupa bude tvoje, jen když se o ni budeš řádně starat a nikdy ji neprodáš“. Ve chvíli, kdy se stane jeho majetkem, může s ní nakládat podle svého uvážení. Případná podmínka musí být splněna předtím, než pozůstalý majetek dostane.
Pokud budete sepisovat závěť úplně sami, musíte to udělat vlastnoručně a vlastnoručně se i podepsat. Povinné součásti dokumentu jsou jen kdo, komu, co, datum a podpis. Nemusíte nic složitě zdůvodňovat, ale případné zdůvodnění smysl má, předejdete tak napadení závěti ze strany těch, kdo se budou cítit ošizeni.Tedy nepředejdete, jen jim znesnadníte případný úspěch u soudu.
Část majetku můžete v závěti rozdělit formou odkazu. Ti, kterým něco odkážete, jsou takzvaní odkazovníci. Mají výhodu v tom, že nejsou dědici, nemusí řešit vaše případné dluhy, jen dostanou to, co jim je odkázáno. Může to být třeba obraz, který se vždy líbil kamarádovi. Nebo šperk pro milenku z mládí. Odkazem však nelze rozdělit celý majetek – každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená.
Závěť můžete sepsat a podepsat i u notáře. To vás sice bude stát 1 800 korun (+ DPH), má to však mnohé výhody:
- nemusíte řešit čitelnost svého rukopisu
- notář dohlédne na to, aby závěť neopomenula dědice, kteří podle zákona musí dostat povinný díl
- závěť bude uschována u notáře, a tak se nemůže stát, že nebude nalezena či bude zničena
- za notářem můžete osobně zajít nebo ho k sobě povolat, to třeba ve chvíli, kdy jste ve špatném zdravotním stavu
3. Sjednat dědickou smlouvu
Rozdíl mezi smlouvou a závětí je v tom, že smlouva není jednostranným aktem. Když ji sepíšete a budete ji chtít zrušit, musíte se na tom opět dohodnout. Dědická smlouva se v praxi moc nevyužívá, protože pro pozůstalého nemá velký smysl – zůstavitel totiž může za života i se smluvně vázaným majetkem nakládat po svém. Takže třeba prodá dům, který je předmětem dědické smlouvy.
4. Někoho vydědit
Uteklo vám někdy v rozčílení „Neštvi mě, nebo tě vydědím!“? Lze to, ale vůbec to není snadné. Tedy sepsat vydědění snadné je – prostě co nejlépe vydědění zdůvodníte podle zákona, sepíšete to vlastní rukou, podepíšete a je hotovo. Podle zákona onen důvod úplně podrobně uvádět nemusíte, ale je to lepší. Postižený se totiž může bránit. S tím nic nenaděláte, protože to nastane až po vaší smrti, kdy se o vydědění dozví. Pak bude záležet na onom dobrém zdůvodnění, které advokáti vyděděného nedokážou rozporovat.
Ale pozor, důvodem není to, že jste spolu třeba nemluvili. K vydědění by bylo třeba, abyste se prokazatelně snažili o kontakt a vyděděný ho zatvrzele odmítal. Nebo se k vám choval násilně, snažil se vás podvést, odmítl vám pomoci, když jste to potřebovali, chová se marnotratně, vede trvale nezřízený život či byl odsouzen za úmyslný trestný čin.
Vydědit můžete jen děti, případně vnuky či pravnuky. Pokud chcete z dědictví pominout někoho jiného z příbuzenstva, budete to řešit závětí.
Prohlášení o vydědění můžete vlastnoručně sepsat a podepsat, riskujete tím však, že se nenajde, nebo dokonce to, že ho najde vyděděný a zničí ho. Jistotu budete mít, pokud je sepíšete u notáře, který tento akt zaznamená formou notářského zápisu. A ten už se neztratí.
Sepsání dokumentu u notáře vás vyjde na 1 800 korun (+ DPH), vydědění může být také součástí závěti, pak budete platit jen jeden poplatek za celý dokument.
Jak se dědí ze zákona
Dědici ze zákona
|
