„Na začátku to bylo hodně těžké. Hodně věcí jsem se učila za pochodu a někdy to...

„Na začátku to bylo hodně těžké. Hodně věcí jsem se učila za pochodu a někdy to šlo pomaleji, než bych si přála,“ říká Zdeňka a ukazuje zajímavé látkové šle. | foto: archiv Zdeňky Bizoňové VeličkovéiDNES.cz

Diplom vyměnila za „výuční list“, letos chce překročit magický milion

  • 94
Na gymnáziu učila češtinu a práce ji bavila. Pořád ale snila o tom, že bude mít malý internetový obchůdek, kde bude prodávat něco, co na českém trhu chybí. Založila rodinnou firmu s názvem U Štěstí dam a spolu s maminkou začala šít oděvní doplňky.

Vystudovala jste úspěšně filozofickou fakultu a měla našlápnuto na to, aby z vás byla středoškolská učitelka. Jak se stalo, že jste se dala na řemeslo?
Po dokončení vysoké školy jsem učila až do mateřské dovolené na gymnáziu v Příboře. Povolání učitelky mě moc bavilo a naplňovalo, přestože to byla velmi náročná práce. Každý ale potřebuje nějaké hobby. A já měla takový sen, že budu mít vedle svého zaměstnání učitelky i malý internetový obchůdek, kde budu nabízet různé odnímatelné límečky na šaty nebo motýlky ke košilím. A to se mi splnilo. Zprvu jsme dělali jen pár věcí, když jsem ale čekala svou dceru Alžbětku a byla pak na mateřské, měla jsem víc času a mohla se tak věnovat firmě mnohem víc. Tehdy se nám začalo dařit.

Zdeňka Bizoňová Veličková (32 let)

Paní Zdeňka s jedněmi z mnoha šlí.
  • Vystudovala Učitelství českého jazyka a základů společenských věd pro střední školy na Filozofické fakultě Ostravské univerzity.
  • Čtyři roky učila na gymnáziu v Příboře.
  • Absolvovala studijní a pracovní stáž na University of Glasgow.
  • Módní doplňky vyrábí od roku 2012.
  • S matkou a manželem založila firmu U Štěstí dam.
  • Ve firmě vyrábějí dámské límečky, kravaty, mašle, pánské šle, motýlky a manžetové knoflíčky.
  • Má skoro dvouletou dceru Alžbětu.
  • Ráda čte a šije oblečení pro dcerku.

Co všechno vyrábíte?
Před pěti lety jsme začali šít retro snímatelné límečky a velké brože ve tvarů mašlí. Líbilo se nám, že je to hodně ženské a klasicky krásné. Navíc jsme to nikde v Česku neviděli. Na přání zákazníků jsme další rok začali šít pánské motýlky. Děláme je na gumě nebo pásku, i když vázací umí maminka ušít taky. Pak jsem zahlédla v Anglii holčičí kravaty a moc se nám líbily. Postupně jsme přidali různé velikosti mašlí, pánské šle, kapesníčky a manžetové knoflíky.
Většina nápadů pochází od našich zákazníků, kteří nás vždycky posunou o kus dál. Posledními novinkami jsou kožená poutka ke šlím, dřevěné motýlky nebo potisk výrobků na přání.

Co bylo na začátku podnikání nejtěžší?
Přesvědčit okolí, že to, co děláme, má smysl. A když už jsem přemluvila maminku, tak přišly na řadu praktické věci. Vyrobit střihy a prototypy výrobků a vyzkoušet, jestli vše sedne, jak má. Pak jsem se sama musela naučit, jak udržovat účetnictví, a manžel se naučil, jak se podává daňové přiznání. Hodně dlouho nám také trvalo, než jsme byli spokojeni s produktovými fotografiemi.

Jak se vám daří skloubit mateřské povinnosti a práci ve firmě?
Na začátku to bylo hodně těžké. Hodně věcí jsem se učila za pochodu a někdy to šlo pomaleji, než bych si přála. Vždy jsem se totiž cítila lépe v pozici rozevlátého bohéma než organizované manažerky. Časem jsem si ale našla svou cestu. Přispěla k tomu i kniha Anselma Gruna Time management jako duchovní úkol. V ní se krásně kloubí lidská potřeba řádu, plánování a organizování a zároveň potřeba autenticky prožitého času, který není dělen na dny, hodiny a minuty.

Takže i jakýsi duchovní rozměr?
Možná je to trošku zastaralé, ale mám oblíbený citát, který říká že „Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas“. Když něco dělám, snažím se to prožít naplno. Ať je to odpočinek či domácí práce nebo péče o dcerku, která je pro mě prioritou. Dala jsem si za cíl pracovat na firemních záležitostech jen tehdy, když dcera spí, nebo je s manželem. A většinou se mi to daří. Nejvíce toho tedy udělám, když malá spí po obědě, a když usne večer.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Jan Křístek narazil ve Vietnamu na bylinný přípravek, který pomáhá diabetikům.

Objevil bylinky na cukrovku, ale dostat je k nemocným je nad jeho síly

Další příběhy čtěte zde:

Maminka je vyučená švadlena?
Ne, vystudovala strojní průmyslovou školu, ale už odmala šila a navrhovala oblečky na panenky, později na sebe a pak i pro jiné. Učila se šít tak, že zkoumala, jak jsou vyrobené už hotové oděvy, aby si vyzkoušela nejlepší technologický postup. Na všechno si přicházela sama. A pokud výsledek nebyl dokonalý, vypárala to a ušila znovu. Takže je švadlena bez výučního listu. V tom, co dělá, je opravdu precizní.

Kolik jste museli na začátku do firmy investovat?
V počátcích našeho podnikání jsme byli hodně opatrní. Šili jsme z látek po babičce a často jsme upcyklovali stará saka z kvalitních tvídových látek. Využívali jsme tedy staré nepotřebné věci k výrobě nových produktů, což má své kouzlo. Maminka měla svůj šicí stroj, já svůj počítač. Vstupní kapitál se tak kromě nákupu několika nití, kovových komponentů a stuh rovnal nule. Dnes však fungujeme úplně jinak a nákup látek a nástrojů, obalové materiály i čas investovaný do focení a tvoření výrobků je úplně v jiné dimenzi.

Jak ta nová dimenze vypadá?
Látky nakupujeme v několikametrových rolích, obálky i krabice objednávám raději ve větších baleních. Celkové náklady na materiál představují až desítky procent hotového produktu. Ve srovnání s cenou saka ze second handu je to mnohem vyšší vynaložený náklad na materiál, ale také méně pracovního času. Musím ale dodat, že loni jsme už jen za látky utratili okolo 100 tisíc korun.

Vaše firma se jmenuje U Štěstí dam. Inspirovali jste se snad u Emila Zoly?
Zrovna v době, kdy jsme zakládali firmu, jsem o něm učila ve škole. A když jsem dělala přípravy, velmi mě zaujal právě román U Štěstí dam. Těch důvodů bylo několik. Hlavně to bylo místo, kde se děj románu odehrává. Je to prostor obchodního domu z konce 19. století, který ve mně ihned evokoval příjemné vzpomínky na to, jak jsem s maminkou jako malá holka jezdila nakupovat látky do Ostravy do obchodního domu Ostravica, byť ten je z období První republiky. Byl to pro nás svátek. Když jsem později vymýšlela název naší značky, tak U Štěstí dam bylo to první, co mi přišlo na mysl.

Jste rodinná firma. Kdo všechno v ní pracuje? Máte nějak rozdělené úkoly?
Už od začátku bylo jasné, že maminka Alenka bude navrhovat nové střihy a šít a já budu komunikovat se zákazníky, starat se o expedici výrobků a dělat účetnictví. Protože jsem technický antitalent, tak jsem moc ráda, že se během prvního roku přidal můj manžel Dan, který se věnuje focení výrobků, správě našeho e-shopu a všem počítačovým věcem okolo.

Takže jste tři?
Zapojena je vlastně celá rodina. Někdy nám také pomáhá můj tatínek Zdeněk, hlavně když potřebujeme vyrobit něco v dílně, třeba vybavení na trhy, nebo přenosný zdroj osvětlení na open-air akce. Několik výrobků už jsme fotili také na mém mladším bratrovi, takže jsme opravdu rodinná firma. Myslím si, že jako celek fungujeme velmi dobře, každý z nás má specifické schopnosti, které můžeme v rámci firmy rozvíjet. A to je to, co nás žene neustále dopředu a dává smysl tomu, co děláme.

Kde látky a další komponenty nakupujete?
Většinu našich látek a komponentů kupujeme v Česku, ale ještě stále je část našich výrobků vyrobena z takzvaných upcyklovaných látek. Sama často chodím do second handů, kde nakupuji starší oblečení z krásných látek, kterým tak dáváme nový život. Nakupujeme nebo si necháme nové látky tisknout také podle návrhů mého manžela.

Vy si tisknete vlastní látky? Jak a na čem se to dělá?
Manžel navrhne v nějakém vektorovém editoru vzorek, který pak pošleme do jedné z firem, které se věnují potisku textilu v ČR nebo na Slovensku. Chvíli mu trvalo, než se naučil, jak přesně vzorek připravit, aby se správně opakoval. Museli jsme také zjistit, na jaké látce tisk vypadá nejlépe. Metr takové látky vyjde asi na 300 korun, ale některé firmy požadují velký odběr. Spolupracujeme tedy s těmi, které požadují minimální množství třeba jen pět metrů. Takhle už jsme si nechali vytisknout látky s motivem Shakespeara, notiček, piv nebo třeba potisky s motivem Sigmunda Freuda, který se narodil v našem městě.

Do čeho investujete teď, když se firma rozjela?
Investujeme hlavně do techniky na šití, focení nebo třeba i do rychlejšího počítače. Vše se ale snažíme dělat postupně, abychom se nikdy nezadlužili a nebyli nikdy v „červených číslech“.

Jaký máte odbyt, kde všude prodáváte?
Převážnou část zboží prodáváme na internetu. Máme také pár míst, kde naše výrobky nabízejí formou komisního prodeje a občas jezdíme na trhy s nezávislou módou, kterým ale neřekneme jinak než markety. Za těch pět let, co naše firma funguje, se chování lidí trochu změnilo a nyní se nám zdá, že preferují spíše nakupování po internetu.

Kdo je váš typický zákazník?
Ono to vyplývá už z názvu naší firmy, takže je to šťastná dáma. Nakupují u nás spíše ženy, buď pro sebe nebo pro svého muže či třeba syny. Ale máme také čím dál více zákazníků mezi muži. V poslední době si nás muži najdou kvůli výrobě šlí na svatbu nebo naší obrovské nabídce motýlků.

Kdy se vaše zboží prodává nejvíce, kdy naopak nejméně?
Nejvíce se prodává před Vánocemi, ale díky tomu, že jsme orientovaní na svatby, máme odbyt v podstatě po celý rok. Nejslabší prodejní měsíc je říjen, kdy už svatby nejsou a Vánoce jsou poměrně daleko.

V čem jste jiní než ostatní firmy, které se zaměřují na módní doplňky?
Jsme malá firma. Jsme tak schopni vyhovět přáním i těch nejnáročnějších zákazníků a jsme schopni reagovat pružně. Často se na nás obracejí zákazníci, kteří nenašli to pravé, co by vyjadřovalo jejich osobnost. Pro jednu zákaznici jsme vyráběli látku přesně podle návrhu jejího svatebního oznámení a často ladíme barvu kožených poutek k botám zákazníků. Většinu úkonů zvládáme udělat sami, a tak můžeme cenu udržovat na konkurenceschopné hladině. Stojíme si za prvotřídní kvalitou našich výrobků a zakládáme si na osobním přístupu k zákazníkům.

Spolupracujete s někým?
V posledním roce jsme začali spolupracovat se zajímavými lidmi nebo organizacemi z okolí. Naše sedlářka Danka ze Štramberka pro nás ručně šije kožená poutka a paní Dáša ze Závišic zase vyřezává dřevěné motýlky. Také jsme začali spolupracovat s chráněnou textilní dílnou ostravské Charity, která pro nás šije základní rovné díly šlí, které pak dohotovuje maminka.

Co vás po těch pěti letech podnikání dokáže takzvaně nakopnout?
Máme radost, když se k nám zákazníci vracejí a ptají se na novinky a když se na e-shopu objeví kladné hodnocení. Největší radost ale máme, když na ulici potkáme někoho, kdo má náš výrobek na sobě. Občas nám někdo pošle fotky ze svatby a my vidíme, jak jim to v našich motýlcích, šlích a manžetových knoflíčcích sekne. Tehdy si uvědomujeme, jaké máme „Štěstí“, že děláme to, co nás baví.

Jaký je váš roční obrat, zisk?
Momentálně nejsme plátci DPH, což znamená, že se naše příjmy pohybují pod hranicí jednoho milionu korun. Počítáme ale, že letos tuto magickou hranici překročíme.

Kolik zakázek máte měsíčně, v jakých cenových relacích jsou vaše výrobky?
Měsíčně je to průměrně 120 objednávek. Lidé si kupují třeba jen motýlek za 179 korun nebo set motýlků a šlí s koženými poutky a manžetovými knoflíčky, který vyjde na necelých 1 500 korun. Máme ale také větší svatební zakázky, které se pohybují kolem tří až pěti tisíc korun.

Co byste poradili začínajícím podnikatelům?
Najít na trhu něco, co tam chybí, najít si něco, v čem jste výjimeční, a to, co lidi chtějí. Zákazníci musí být vždycky na prvním místě, měli byste je mít rádi a naslouchat jim. Myslím si, že podnikání je do jisté míry kreativní činnost a někdy je lepší prostě začít něco dělat, než dlouhé měsíce nebo dokonce roky plánovat a přemýšlet.

, pro iDNES.cz