Sekretářka Vlasta má na ledničce v kanceláři magnet s následujícím mottem: „Cokoli žena dělá, musí dělat alespoň dvakrát lépe než muž, aby byla alespoň z poloviny tak oceněna. Naštěstí to není těžké.“ Nápisu se usmívá, ale považuje ho za výstižný. „Je jasné, že když přijde na stejnou pozici muž, dostane automaticky víc jako živitel rodiny. Já jsem přitom sama s dětmi,“ krčí rameny. Ale podle čeho srovnává? „Je pravda, že na pozici sekretářky v naší firmě muži nepracují,“ přiznává nakonec. Odvolává se však na statistiky.
Rozdíl je šest tisíc
Data Českého statistického úřadu rozdílné platy žen a mužů v jejím oboru potvrzují. Průměrná mzda nižších kancelářských pracovníků činila v roce 2005 (novější data ještě nejsou k dispozici) 17 498 korun. Zatímco muž si na těchto místech průměrně vydělal 20 332 korun, žena dostala jen 16 648 korun. U pedagogů a zdravotníků činil rozdíl dokonce sedm tisíc, u vedoucích pracovníků bezmála 19 tisíc korun.
Při porovnání celkových průměrných platů jsou české ženy na třech čtvrtinách oproti mužům, berou o šest tisíc korun méně. Znamená to nutně, že jsou v hodnocení diskriminovány? Zákony přece zakotvují zásadu „za stejnou práci stejná odměna“. Svědčí to tedy o předsudcích a nízké společenské vyzrálosti?
To si nemyslí například vysokoškolský pedagog Ladislav Špaček. „Stále sice může někde přetrvávat tradiční představa, že muži jsou živiteli rodin, a tak jim dá šéf víc, ale myslím, že i to se vytrácí,“ míní. „Statisticky berou ženy méně proto, že nejsou tolik ochotné nastupovat do manažerských funkcí. Krátily by totiž svůj čas, který chtějí věnovat dětem. A to je zcela přirozené a rozumné.“ Neziskové organizace, které se rovným přístupem k mužům a ženám zabývají, ale tvrdí něco jiného.
Méně i na stejné pozici
Podle brožury Kariéra - rodina -rovné příležitosti, kterou vydala organizace Gender Studies, berou ženy nižší plat než muži i na stejných pozicích uvnitř jedné firmy.
Sice to už není o čtvrtinu, ale nadále zaostávají o 11 až 12 procent. „Samozřejmě, že rozdíly jsou do jisté míry dány i tím, že muži a ženy směřují do různých oblastí. Už při rozhodování jsou ovlivněni očekáváním společnosti. Největší překážkou jsou však stereotypy nadřízených,“ říká ředitelka organizace Alena Králíková. „Už několikrát jsem od muže-šéfa slyšela, že ženu přijme, jen když dokáže, že je lepší než muž. Jiný názor je, že ženy jsou levnější pracovní síly, protože se méně doceňují a říkají si o nižší plat.“ Podle Králíkové by firmy měly u pracovních míst přesně popsat vyžadované úkoly a hlídat, aby za ně dostávali všichni stejně.
Soudit se je riskantní
Má-li žena podezření, že bere méně než muž kvůli pohlaví, měla by především požádat o schůzku nadřízeného. „Přátelsky mu vylíčí, co se jí v poslední době podařilo či co chce ve své práci vylepšit. Doporučuji zdržet se kritiky,“ radí pražská advokátka Zdeňka Beranová. Pokud pracovnice neuspěje, má možnost obrátit se na soud. V praxi to však nebude jednoduché. Zákoník práce odkazuje na antidiskriminační zákon, který poslanci stále neschválili.
U soudu by musela pracovnice sama dokazovat, že má plat nižší než stejně postavený a výkonný kolega. A to v situaci, kdy se ve firmách o mzdě obvykle nemluví. „I když budou oba ve stejné funkci a budou mít stejné výsledky, stále ještě nemusí jít o diskriminaci,“ upozorňuje advokátka Jindra Pavlová. „Kdo a jak změří, že oba odvádějí stejnou práci a ve stejné kvalitě?“ Šéf se může bránit tím, že vyšším platem odměňuje například jazykovou vybavenost, praxi nebo znalost práce s počítačem. Protože v zákonech přesný popis diskriminace chybí, dokazování by bylo velmi složité a riskovat soudní proces a následné hrazení soudních výloh by se nemuselo vyplatit.
Co říkají čísla
- 25 procent
O tolik berou muži více než ženy. Mimo jiné i proto, že častěji zastávají vyšší pozice. - 11 až 12 procent
O tolik berou muži více než ženy na srovnatelných pozicích ve stejných firmách.
Přistupují české firmy k mužům a ženám stejně?
Jiřina Šiklová, socioložka
Zaměstnavatelé při přijímání i hodnocení preferují muže podle představy, že muž je hlavním živitelem rodiny a není tolik zatížen starostmi o domácnost. Ženy však nediskriminuje právo, ale předsudky vůči ženám i mužům.
Diskriminace žen je totiž jinou formou diskriminace mužů, a naopak. Situace se ale postupně lepší.
Bedřich Danda, předseda Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR
Ve vedení každé firmy by měla být aspoň jedna žena. Ženská logika bývá prospěšná. Je nutné, aby na určité pozici ve firmě byly stejné platové podmínky u obou pohlaví. Druhá věc je, zda každá žena může vykonávat fyzicky náročné práce. Ne každá žena je schopna například řídit autobus.
Eva Hauserová, spisovatelka, editorka časopisu Marianne
Ženy stále berou za stejnou práci méně než muži. Mohou za to předsudky o „mužích-živitelích“, ale i to, že muž si razantněji řekne o „mužský plat“. Řešit tuhle situaci je těžké, nedozvíte se, kolik přesně berou kolegové. Ženy navíc bývají za práci vděčné a doporučení, že si mají sebevědomě říct o vyšší plat, by se asi usmály.
Jan Sokol, děkan Fakulty humanitních studií UK
Obecně, občansky správné to určitě není, česká společnost ovšem stále rozlišuje role žen a mužů -oblečením, chováním, zdvořilostí. Tyto otázky vidí méně hystericky než některé západní společnosti. Možná to souvisí s tím, že nemáme jako jiné jazyky ten mindrák, že slovo „člověk“ znamená zároveň i „muž“.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
