Mnohdy ovýhodách životního pojištění nevědí nejenom manažeři, ale dokonce ani předáci odborových organizací. "Přitom všechny strany z něj mají v důsledku přiznaných daňových úlev výhody zaměstnanci, zaměstnavatelé, odbory i stát," tvrdí tisková mluvčí pojišťovny Generali Martina Kurfirstová a dodává, že jednotlivé podniky si tak zajišťují i vysoce kvalifikované pracovníky.
Ekonomické myšlení zvítězilo
Nárok na odpisy z daňového základu zákonodárci přiřkli vedle penzijního připojištění také životnímu pojištění buď pro případ dožití, nebo pro případ smrti či dožití, dále důchodovým pojištěním sjednávaným komerčními pojišťovnami. Podmínkou přiznání daňových výhod se stala smlouva sjednaná minimálně na pět let, přičemž nárok na výplatu dohodnuté částky může vzniknout nejdříve po dosažení 60 let věku.
"Pokud si životní pojištění pro sebe sjedná sám klient a nikdo mu na ně nepřispívá, je vše jasné," tvrdí Kurfirstová. "Ze základu daně z příjmu si může odpočítat až 12 000 korun ročně. Důležité však je, že stejnou maximální částku si zaměstnanec může (nemusí ji zahrnout do svého příjmu a následně pak danit) odečíst, pokud pojistné za něj hradí nebo na něj alespoň přispívá zaměstnavatel. Záleží jenom na ochotě zaměstnavatele platit svému zaměstnanci životní pojištění. Také zaměstnavatel si odepisuje ze svého daňového základu zákonem stanovenou částku placenou za životní pojištění svých zaměstnanců, maximálně to může být až 8000 korun ročně na pracovníka." Další velkou výhodou podle Kurfirstové je, že jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec ušetří i na dávkách sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění. Až do výše pojistného hrazeného za životní pojištění jsou odvody za sociální a zdravotní pojištění oběma stranám odpuštěny.
Obě strany vydělají
Zaměstnanec má například hrubý měsíční plat 10 000 korun (hrubá mzda byla v této výši uvedena pro přehlednost výpočtu stejné zásady jsou však platné i u jiných příjmových skupin). Zaměstnavatel přidá svému pracovníkovi 500 korun měsíčně hrubého. Aby zaměstnanec dostal oněch 500 korun na ruku, tak by mu zaměstnavatel musel zvýšit měsíční mzdu o 571,40 korun. Povinností každého zaměstnance totiž je odvést z každé koruny své mzdy osm procent za sociální a
|
zaměstnavatelé mohou své zaměstnance pojistit i jiným způsobem...více v přiloženém článku |
Sociální a zdravotní pojištění musí však z vyplácených mezd hradit i zaměstnavatel. Zákon mu stanoví, že z každé koruny vyplacené ve formě mzdy svým zaměstnancům musí státu odvést za sociální a zdravotní pojištění dalších 35 procent (28 procent z toho činí dávky za sociální pojištění a devět procent za pojištění zdravotní). Čili celkem na těchto dávkách státu odevzdá 47,5 procenta. Takže chce-li zaměstnanci přidat 500 korun čistého, tak na tuto částku musí zaokrouhleně vydělat dalších 237 korun. Kurfirstová v této souvislosti uvádí, že pečovat o zaměstnance se dá i jinak.
Pokud zaměstnavatel platí svým zaměstnancům životní či důchodové pojištění, které v sobě zahrnuje nejenom riziko smrti a úrazu, ale také spořící, v pojišťovně stále zhodnocovanou složku, tak obě strany jsou ve výši placeného pojistného zbaveny zmíněné daňové povinnosti spojené s odvody sociálního a zdravotního pojištění. Ušetří oněch 47,5 procenta, které při prostém zvýšení mzdy musí platit za pojistné na sociální zabezpečení, všeobecné zdravotní pojištění a na státní politiku zaměstnanosti. Ve formě životního pojištění tak lze zvýšit odměny zaměstnancům, aniž se to projeví ve mzdových nákladech. Navíc obě strany, zaměstnanec i zaměstnavatel, rok co rok odpočítávají ze svého daňového základu přiznávaného k dani z příjmu zmíněné částky stanovené zákonem.
Příklad
Navýšení hrubé měsíční mzdy o 666 Kč
Pokud navýší zaměstnavatel pracovníkovi hrubou mzdu o 666 korun, zaměstnanec dostane 348 korun čistého. Pokud se rozhodne, že uvedených 666 korun měsíčně bude zaměstnanci platit na jeho kapitálové životní či důchodové pojištění, tak mu za rok přispěje 7992 korunami. To je částka, která se blíží k limitu možnosti, kterou může zaměstnavatel z titulu placení pojistného za své zaměstnance odpočítat ze svého daňového základu. Zákon mu umožňuje odepsat si z něj 8000 korun na každého zaměstnance. Daňový základ se tak sníží i zaměstnanci. U něho je však možný odpis až do 12 000 korun.
