"Žížaly nejsou. Nemohl byste je někde sehnat?“ tohle slýchával od prodejců takřka denně. A právě to ho přivedlo na myšlenku začít žížaly chovat. Zvláště když v posledních letech začali mít rybáři problém žížaly v přírodě vůbec nachytat.
Rousnice nevydělávaly
V roce 2000 se stal oficiálně chovatelem žížal, i když jeho živnost zní "chov speciálních zvířat“. Původně choval dva druhy: žížaly Dendrobaena veneta "produkuje“ stále, druhý druh nočních žížal rousnic už jen dováží z Kanady. Tato žížala se v Česku sice masově prodává, ale pro chov v našich klimatických podmínkách není vhodná.
"Když jsem si spočítal náklady na jejich chov, zjistil jsem, že je výhodnější rousnici dovážet a věnovat se cele dendrobaeně,“ vysvětluje chovatel. V loňském roce podnikatel Fuchs prodal 20 milionů žížal, letos jich chce "vyprodukovat“ 40 milionů. Rousnic loni dovezl 1,8 milionu.
Největší predátor: stonožky
Když vypráví o předmětu svého podnikání, je vidět, že ho práce baví a že tím žije. Myši, ptáky nebo krtky, kteří se žížalami živí, bere jako své úhlavní nepřátele. Říká: "Venku se žížalám daří o 30 procent líp než v umělém chovu, jenomže v půdě na ně číhají predátoři!“ Nejhorší podle něho nejsou myši nebo ptáci, jak by si mohl laik myslet. Největší škodu dělají stonožky, které požírají žížalí vajíčka, a tím ohrožují jejich rychlou reprodukci.
Jinak jsou prý žížaly skvělými živočichy pro chov. Netrpí prakticky žádnými nemocemi, naopak jsou schopny čistit půdu.
Svoje zvířata chová ve speciální výrobně na 200 metrech čtverečních ve čtyřpatrových regálech nebo venku ve dvouhektarovém výběhu. Jak to dělá, že se mu nerozutečou? Jednoduše − dokud mají žížaly co jíst, zůstávají doma, na svém místě. Proto jim denně podává vypočítanou krmnou dávku jako ostatním chovným zvířatům. Co ale do krmné směsi dává, neprozradí. Je to výrobní tajemství.
Za 33 korun 15 žížal
"Nejsem žádný multimilionář,“ říká Václav Fuchs. Počítejme: jestliže se v maloobchodě prodává 15 žížal druhu Dendrobaena veneta průměrně za 33 korun a pan Fuchs jich ročně vyprodukuje 20 milionů, po odečtení nákladů mu zbývá slušný zisk. Přesto se poohlíží a přemýšlí, co dál. Původně začal žížaly pěstovat pro rybáře. "Cejna, okouna, plotici, prostě bílé ryby, ale ani kapra nechytíte líp než na žížalu. Rousnice jsou zase nejlepší návnadou na úhoře a sumce,“ radí žížalář.
Konkurenci má jen menšího významu, a to především z řad dovozců. K nám vozí žížaly Poláci a Holanďané. Fuchs sám také uvažuje o vývozu: "Letos jsem poprvé dostal nabídku z USA, takže zřejmě od příštího roku budu žížaly vyvážet do Států.“
Žížaly vyrábějí kvalitní hnojivo
Vývoz není jediný logický krok, kterým v podnikání hodlá pokračovat. V příštích dvou letech by chtěl vlastní odchované žížaly začít používat jako ekologickou čističku − především k likvidaci papírenských odpadů, ale i odpadů z čističek odpadních vod.
"Dovezu například odpadní celulózu z papíren a žížaly mi objem odpadu zmenší a přetvoří na 15 a 25 procent původního objemu. Ovšem nevznikne odpad, ale kvalitní biohumus. O toto cenné hnojivo je velký zájem mezi zahradníky,“ vysvětluje chovatel.
Jednání již probíhají a Fuchs počítá s tím, že dostane pro tuto aktivitu zelenou. Doufá jen, že nebude muset absolvovat nějaký dlouholetý boj s byrokracií.
Rodina ho podporuje
Žížalář Fuchs je pyšný na to, že je skutečně jediným velkochovatelem žížal v Česku. Rodina ho vždy v jeho podnikání podporovala a držela mu palce. Donedávna na všechno stačil sám, ale v nyní mu už v byznysu pomáhají i jeho dva synové.
Jediné, na co mu čas poslední dobou nezbývá, je jeho koníček, který byl u zrodu celého jeho úspěšného podnikání. "Na ryby chodím maximálně jednou dvakrát za měsíc. Nejraději na úhoře. Co si ale dodnes neodepřu, jsou tahy lososů. Jezdím je lovit do Švédska už 20 let,“ uzavírá velkochovatel žížal Josef Fuchs.
