Brňan Radek změnil svoji práci za poslední dva roky už dvakrát. „Nejsem žádný přebíhač, po škole jsem pracoval šest let v jedné fabrice, ale přišly lepší nabídky,“ usmívá se spokojeně. Ta první ho vytáhla z řadového CNC operátora na šéfa směny, k tomu přidali několik tisícovek navíc. Za rok přišel druhý návrh – místo šéfa výroby, jen tři kilometry od domu. „Plat zůstal stejný, ale to, že jsem v práci do deseti minut, je velké plus. Sáhl jsem po tom bez rozmýšlení,“ říká čtyřiatřicetiletý muž.
Příběh Radka jako by vypadl z nejnovějšího průzkumu Workmonitor personálně poradenské společnosti Randstad. Zatímco firmy začínají váhat, kolik lidí a jak jsou schopny při zvedajících se platech ještě zaplatit, zaměstnanci čile mění místa podle aktuálních výhod. V posledních šesti měsících změnilo zaměstnání 21,7 procenta Čechů, což je o 4,7 % více než v předchozí vlně průzkumu. Výrazně častěji odcházejí za lepším muži, nejvíce ti, kterým je od pětadvaceti do čtyřiatřiceti let.
Lidé měnili místa hlavně v zemědělské výrobě, chemickém průmyslu a veřejné správě. „Fluktuace v zemědělství či lesnictví je v letních měsících tradičně silná, zajímavé jsou však intenzivnější pohyby ve veřejné správě. Zaměstnanci úřadů jsou obvykle loajální pracovníci, nicméně je vidět, že bohatá nabídka pozic v komerční sféře je i navzdory růstu platů ve státní správě lákavá,“ komentuje marketingová manažerka české pobočky společnosti Randstad Alžběta Honsová.
Chci plat jako kolega
Příklady táhnou. Většinou neodchází z oddělení či kanceláře jen jeden. „Jakmile jeden přechází na zajímavější pozici, ať už ve firmě, či mimo ni, jeho kolegové se také začínají alespoň poohlížet, poptávat,“ má vypozorováno personalistka jedné z brněnských výrobních společností, která nechce uvádět jméno.
Kdo změnil zaměstnání21,7 % lidí (25,8 % mužů a 17,9 % žen) změnilo během posledního půl roku zaměstnání. Nejčastější důvody:
Kdo hledá práci
Zdroj: Průzkum Workmonitor společnosti Randstad |
Poohlížení se po lepší práci je pro Čechy stále větší výzvou. Čtvrtina dotázaných v průzkumu – zase o několik procent více než v těch předešlých – si buď novou práci aktivně hledá, nebo si zajímavé příležitosti alespoň prostuduje. Nejaktivněji hledají jinou práci zaměstnanci od pětatřiceti do čtyřiačtyřiceti let. „Zástupci mladší generace spadají spíš do kategorie pasivních kandidátů, předpokládají, že si je najde jejich potenciální zaměstnavatel sám,“ vysvětluje Alžběta Honsová.
Ale právě pasivní čekání na něco lepšího se nemusí vyplatit. Firmy sice stále dobře platí, vymýšlejí pro své zaměstnance benefity na míru, ale také si mezi nimi začínají vybírat. Podle Honsové jsou opatrnější. „Očekáváme, že s úbytkem pracovních nabídek, který se již nyní začíná v řadě regionů objevovat, počet pasivních uchazečů klesne. Kdo bude chtít získat novou a atraktivní práci, bude se o to muset osobně zasadit,“ vysvětluje Honsová.
Třináct procent lidí z průzkumu uvedlo, že cítí silnou potřebu začít dělat úplně něco jiného. Co je k tomu vede? Nevyhovující pracovní podmínky, nespokojenost ze zaměstnavatelem, ale také osobní touha po změně.
Vstřícnost zaměstnavatele zkoumala také nedávná analýza pracovního trhu společnosti Grafton Recruitment. V ní se pouze 57 procent lidí vyslovilo, že jim firma vychází vstříc. Byli to lidé, kteří měli čistou mzdu nad 30 tisíc, a navíc dostali v posledním roce přidáno a mezi mnoha benefity, které mohli využívat, byla i pružná pracovní doba nebo práce z domova.
Nespokojenost s firmou není daná jen rovnicí dal – nedal. „Mzda je sice klíčová, ovšem důležitější je pro muže a lidi s nižšími příjmy. U žen naopak vede smysluplnost práce a dobrý pracovní kolektiv,“ říká Jitka Součková z agentury Grafton Recruitment.
Bude práce napořád?
Právě zvýšené procento váhavců, jestli přejít na to či ono místo, odráží ještě jeden údaj z průzkumu. Stoupá počet těch, kteří se velmi obávají, že by mohli přijít o práci. Je pro ně tak čím dál důležitější přejít tam, kde předpokládají, že jim práci nikdo nevezme. Kupodivu se to netýká jen zemědělství, které je závislé na počasí a dotacích, ani výroben, které majitelé podle zisku přesunují z místa na místo, ale také oblastí, které doposud platily za stabilní. „Tradičně se hodně obávají lidé v hotelnictví a stravování, ale také v oblasti informačních technologií a podnikových služeb,“ uvádí výsledky průzkumu Honsová.
V polovině prázdnin přišla o místo i Jaroslava, která pracovala v obchodním oddělení čtyři roky. „Majitel se rozhodl podnik přeorganizovat a třetina lidí z administrativy šla pryč. Hodně mě to překvapilo v dnešní době, kdy je po lidech sháňka. Ale je pravda, že poslední měsíce ubývalo zakázek,“ říká žena, která si obratem našla práci v konkurenční firmě.
