Kamarád si myslel, že je to nejspíš tím, že Němci mezi sebe neradi berou cizince z východu, že je podceňují. Po delším úsilí navázal s jedním kolegou natolik neformální vztah, že byl pozván na večerní návštěvu do rodiny. Nadšeně si v práci k hostiteli přisedl a zaváděl řeč na rodinu, bydlení...
„Ale o čem si tedy budeme povídat večer?“ otázal se hostitel udiveně. Prosperující společnost se pozná podle nenápadného, naší zemi žel stále cizího jevu: nefungují tam známosti. Tedy - fungují; ale až tak vysoko v politice a top managementu, že se běžný člověk může stát na naše poměry multimilionářem i bez nich. Jdou-li v civilizované zemi třeba i na malém městě za opravářem čehokoliv dva lidé - jeden místní se spolužáky roztroušenými všude a jeden čerstvě přistěhovalý - kdo bude obsloužen jako první?
Samozřejmě ten, kdo přišel dříve. Upřednostňování jednoho zákazníka před druhým je natolik závažný prohřešek, že za to i v našem státě hrozí citelné sankce. V civilizovaném světě je však právo vymahatelné, není jen na ozdobu. Takže opravář svému zákazníkovi, spolužákovi ze školy, přátelsky, ale pevně řekne: „Počkej, tamten cizí přišel dříve, jsi na řadě až po něm, nenechám si přece zničit svůj byznys.“ A co teprve kdyby si tamější hostinský zkusil vůči kamarádovi větší porci nebo lépe dolité pivo než vůči neznámému cizímu člověku!
 |
Drbům lze zabránit otevřeností. |
