D. Staněk, Brno
Zaměstnavatel nemůže vyžadovat, aby měl zaměstnanec trvale ve svém volném čase pracovní pohotovost. Ve vašem případě tedy nepostupuje v souladu s ustanovením paragrafu 7 zákoníku práce. Podmínkou pro nařizování pracovní pohotovosti je podle paragrafu 95 předpoklad výkonu neodkladné práce. Pokud by skutečně neustále trval předpoklad výkonu neodkladné práce, pak by musel zaměstnavatel najít takové řešení, které by vám umožňovalo využívání volného času k vaším osobním aktivitám. Jinak by šlo o výrazné omezování práv zaměstnance. U pracovní pohotovosti na dohodnutém místě nebo doma, nestaví zákoník práce žádné limity.
Pracovní pohotovost lze však nařídit pouze tehdy, jsou-li její nařízení, podmínky výkonu práce a rozsah upraveny buď v kolektivní smlouvě, nebo ve vnitřním předpisu tak, aby nedocházelo k nadměrnému omezování zaměstnancova volného času. To znamená, že nepostačuje, aby se v pracovní smlouvě objevila doložka, že zaměstnanec bude pracovní pohotovost držet, ale každý konkrétní případ musí být zaměstnanci nařízen nebo s ním dohodnut včetně sjednání doby pracovní pohotovosti a místa, kde bude zaměstnanec dosažitelný v případě naléhavé potřeby. Za každou hodinu pracovní pohotovosti nařízené zaměstnanci doma musí zaměstnavatel vyplatit zaměstnanci odměnu ve výši 10 procent průměrného výdělku. Pokud tak neučiní, má zaměstnanec právo na doplacení těchto částek podle paragrafu 263 zákoníku práce až tři roky zpět.
