Ztráta karty se dost prodraží

  • 7
S krádeží platební či kreditní karty nejsou spojené pouze nepříjemnosti s dočasnou ztrátou přístupu k penězům prostřednictvím bankomatu či možnosti platit u obchodníků, ale i rizika jejich zneužití a následných ztrát. Ve svých nabídkách se největší tuzemské banky liší v poplatcích za blokaci ztracených či ukradených karet i v rychlosti, s jakou berou rizika jejich zneužití na sebe.

Změnu by od Nového roku měla přinést vyhláška České národní banky, která stanoví vzorové podmínky pro to, jak mají být klienti bankami chráněni proti zneužití jejich karty.

"Vyhláška je v současné době v připomínkovém řízení," uvedl Pavel Palivec z ČNB. Vyhláška by měla stanovit odpovědnost klienta pouze do doby nahlášení ztráty a zhruba do maximální výše 150 eur (4500 korun).

Pokud se zcizená karta dostane do rukou profesionálních gangsterů, zkušených v jejím rychlém zneužití, mohou se případné ztráty u jednotlivých bank značně lišit. Rozdíl ztrát placených klientem pak při stejném modelovém případu zneužití dosahuje mezi jednotlivými bankami i několika tisíc korun.

Zneužije-li například zloděj platební kartu k zaplacení u obchodníka, který nemá on-line terminál, ručí klient v některé bance za transakce do půlnoci téhož dne, kdy ztrátu nahlásil, v jiných bankách však až od půlnoci dne následujícího.

Relativně nejmenší riziko při zcizení v sobě nesou tuzemské elektronické karty, jejichž použitelnost lze zablokovat krátce po nahlášení. Podstatně větší riziko představují tzv. embosované karty s plasticky znázorněným číslem a jménem, které může zloděj využít k platbám u obchodníků, pokud zručně zfalšuje podpis ze zadní strany karty.

V České republice je nyní vydáno zhruba 5,2 milionu karet se značkou MasterCard, Maestro a VISA. "Měsíčně řešíme zhruba dvě stě blokací, řada karet se zadrží přímo v bankomatech," uvedl pro příklad Miroslav Immer z ČSOB, která patří k největším vydavatelům karet v Česku.

I když klient nese odpovědnost za ztráty při zneužití ztracené karty podle podmínek jednotlivých bank, může podvodné transakce reklamovat, a snažit se tak získat zcizené peníze zpět. Šance na reklamace však nejsou nijak velké a klient musí podstoupit minimálně měsíc dlouhé jednání s bankou. V něm musí dokázat, že transakci rozhodně nemohl provést.

"Někdy to může být problém, protože banky obvykle vyžadují pro ověření podpisu na účtu od obchodníka platební kartu s podpisem na zadní straně," říká Immer. Pokud tedy zcizená karta neskončí zablokovaná v bankomatu či ji nezadrží obchodníci nebo policie, nemá klient mnoho šancí dokázat, že napodobený podpis není jeho.

K připravované vyhlášce centrální banky se finanční domy zatím nechtějí vyjadřovat. Vyhláška reaguje na požadavky Evropské unie a neměla by být pro banky závazná. Banky nicméně budou muset klientům říci, jak se jejich podmínky od těch, které doporučuje ČNB, liší.