Podnikat začal před sedmi lety. Prvními pacienty byli přátelé, dnes jeho ordinaci v Českých Budějovicích vyhledávají i lidé ze zahraničí. Nabízí totiž i speciální péči, včetně například digitálního úsměvu či autotransplantace. „Vždycky jsem chtěl lidem nabídnout to nejlepší, co ve světě v péči o zuby existuje,“ říká mladý lékař.
Praxi máte dlouhou, pracoval jste několik let v nemocnici, pak v soukromé ordinaci jako zaměstnanec. Osamostatnil jste se až dlouho po třicítce.
Neměl jsem odvahu být svým vlastním pánem, nevěřil jsem si. Pak jsem narazil na inzerát, že někdo prodává zavedenou ordinaci v centru Českých Budějovic. Neváhal jsem. Aby se mohla otevřít zubní ordinace, potřebujete křeslo, nástroje, materiál, rentgen. To všechno vyjde na milion a půl. Takhle jsem to získal „z druhé ruky“ za třetinovou cenu a mohl jsem začít.
Jaké byly první měsíce?
Byl jsem nadšený, že jsem sám, nicméně mi chyběla klientela. Netrvalo to ale dlouho. První byl jeden kamarád, pak další. A ti dali vědět zase svým známým, a tak se mi postupně kartotéka plnila.
Začínal jste bez smlouvy s pojišťovnami, takže si pacienti platili veškeré zákroky. Jak jste stanovil ceny?
Na to jsou oficiální minutové kalkulace, které tvoří základ ceny. Pak ještě hraje roli, jaké máte vybavení. A samozřejmě platí pravidlo nabídky a poptávky. Nemůžu prodávat korunku za 15 tisíc korun, když ji ode mě nikdo nekoupí. Proto je nutné najít nějaký kompromis, aby byli pacient i lékař spokojení.
Kdy jste začal uvažovat o větším projektu?
Asi po roce a půl, kdy se mi soukromá praxe dobře rozjela. Začal jsem snít o velké klinice s vlastní laboratoří. Pokud chcete lidem nabídnout komplexní péči, tak to bez ní nejde. Běžně zubaři zadávají práci soukromým laboratořím. Problém je ale často s dodacími lhůtami. Já si chci na laboranty dohlížet, vychovávat si je a koukat jim pod ruce.
Našel jste si pro svůj sen investora.
Měl jsem obrovské štěstí. Jeden z mých klientů se pro mou myšlenku nadchnul a nabídl mi, že mi půjčí, respektive se stal spoluvlastníkem společnosti, kterou jsme založili. Začali jsme tedy hledat ideální reprezentativní prostory, budovat, plánovat a investovat i často formou leasingu. Stálo to hodně úsilí a peněz, ale daří se mi vše splácet.
Nyní máte devět zaměstnanců a hodláte přijmout další.
Jak přibývá pacientů, tak přibývá i zaměstnanců. Pronajímám také jednu ordinaci dalšímu zubaři, dochází k nám dentální hygienistka.
Jakou reklamu jste zvolil pro zviditelnění kliniky?
Žádnou. Zatím mě práce zaměstnává natolik, že nebyl čas ani zřídit stránky. Nicméně se mi mnohokrát potvrdilo, že nejlepší reklama je doporučení spokojených klientů.
Jak zvládáte řídit rostoucí kliniku a ještě ošetřovat pacienty?
Je to složité. Chtěl bych, aby moje hlavní pracovní náplň byla stomatologie, ale bohužel takto velký kolektiv vyžaduje i manažerské nasazení. Zaměstnance si vybírám sám, většinou na doporučení. Naštěstí se mi podařilo dát dohromady tým kvalitních lidí, kteří se nebrání na sobě pracovat a vzdělávat se. Je totiž důležité neustále sledovat, co se v oboru děje. Proto jezdím hodně na kongresy, workshopy, stáže, které se konají po celém světě.
Jde asi o nákladnou položku, že?
Účast na kongresech většinou vyjde od sta do tisíce eur. Za to ale dostanete know how světových expertů. Moje zatím nejdražší konference byla na téma Digital smile design, za kterou jsem platil zhruba 50 tisíc korun. Ale dozvěděl jsem se, jakým způsobem dosáhnout dokonalého úsměvu. A mohu ho teď nabídnout klientům.
Jaký je zájem o speciální služby?
V dnešní době je největší poptávka po zubních implantátech, které mohou nahradit například jednotlivé zuby nebo celé protézy. Díky nim se pacienti vracejí zpět do života. A tím nemyslím jen z estetického hlediska. Nemusejí se už například bát kousnout do potravin nebo kýchnout, aby jim zuby nevypadly.
Zajímavá je vaše metoda autotransplantace.
Zub moudrosti může být někdy použit jako náhrada za některý jiný zub, který je zničený a musí se odstranit. Když se to udělá správně, přihojí se. Pacient má tak svůj vlastní zub, jen na jiném místě.
Jste třetí z rodinné dynastie zubařů. Radíte se s otcem? Bavíte se o práci?
Velmi často. Také pročítám knihy po dědovi, které jsou desítky let staré, ale stále pravdivé. Práci miloval a byl na svou dobu hodně inovativní. Už tehdy zkoušel autotransplantace a další metody, ke kterým se my dnes vracíme.
Ale asi je velký rozdíl v dnešní péči a tou před osmdesáti lety, ne?
Řada zákroků je podobná, rozdíl je samozřejmě v přístrojích. Nicméně musím říci, že hůř na tom byl spíše táta než děda. Ten si ještě mohl vybírat, od jakého výrobce si co koupí a jaký materiál bude používat. Táta už takovou možnost neměl, vrtačka byla na trhu komunistického Československa jen jedna a výplně se dělaly jen amalgámové. Nebyla šance vymýšlet a zavádět něco nového.
Díváte se lidem na zuby?
Pořád. Hned je mi jasné, co bych jak upravil, aby se mohl dotyčný více smát.
A bojíte se zubaře?
Chodím ke kolegyni a vím, že to od ní bolet nebude.
