Chcete taky relizovat svůj sen? Investujte |
Jako malý kluk snil o tom, že bude řidičem autobusu, ochráncem přírody nebo hasičem. Nakonec se o mnoho let později rozhodl studovat byznys. Což možná nezní až tak dobrodružně, ale pro Tomáše Kubicu to bylo správné rozhodnutí. „Cítil jsem, že bych mohl získat více příležitostí v zahraničí, což se ukázalo jako pravdivý předpoklad,“ říká s úsměvem dvaatřicetiletý finančník.
V roce 2007 jste absolvoval University of New York in Prague. Proč právě tuhle vysokou?
Rozhodoval jsem se převážně mezi státními univerzitami v Česku či na Slovensku, nezvažoval jsem soukromou školu ani studium v zahraničí, protože by to moji rodiče nemohli financovat. Když jsem se dozvěděl o soutěži o stipendium, které UNYP vyhlásila během posledního roku mého studia na střední škole, řekl jsem si, že to zkusím, a přihlásil jsem svou esej. Vyhrál jsem druhou cenu, která pokryla celý první rok studia. Tehdy jsem neměl tušení, jak zaplatím další léta, ale říkal jsem si, že až mi vyprší stipendium, mohu přestoupit do státní školy. I kdybych tím jedním rokem nic jiného nezískal, minimálně bych si zlepšil angličtinu.
Tomáš Kubica (32)
|
A jak to nakonec dopadlo?
Byl jsem ve škole spokojený a nechtěl jsem ji opustit. Díky kombinaci pracovních stáží, prospěchového stipendia, finanční výpomoci od přátel a rodiny a hlavně půjček jsem byl schopen zbývající roky studia financovat. A nikdy jsem toho nelitoval.
To je takový americký model, brát si na studia půjčku...
Ano, jsem rád, že jsem to zvládl. V určitých životních momentech musíte mít odvahu následovat své pocity a podstoupit určité riziko. Pro vaši představu: školu jsem dokončil s dluhem přes půl milionu českých korun za školné a živobytí. To byla velká částka na někoho, kdo pochází z malé vesnice na východě Slovenska.
Ale byla to investice, která se vyplatila, ne?
Vypadá to tak.
Co vám na škole dělalo největší problémy?
Na dvě věci jsem si musel rychle zvyknout. Zaprvé: veškerá výuka byla v angličtině. Ačkoliv jsem se anglicky dorozuměl celkem obstojně, učil jsem se předtím deset let, skládat zkoušky a psát eseje bylo něco jiného. Zadruhé: americký vzdělávací systém je odlišný. Není postaven na memorování faktů, ale učí studenta myslet, argumentovat, pracovat v týmu a prezentovat.
Zvykl jste si?
Nakonec se ukázalo, že tyhle výzvy jsou vlastně výhodami. Naučily mě pracovat v angličtině a v multikulturních týmech.
Jak vás studium připravilo na praxi?
Během něj jsem absolvoval pět pracovních stáží, což byly kombinace práce na částečný úvazek během semestru – 15 až 30 hodin týdně, plný úvazek během letních prázdnin a také v jednom celém semestru, kvůli čemuž jsem přerušil studium. Dvě z těchto pracovních stáží jsem získal prostřednictvím profesorů z univerzity a jednu díky spolužákovi, jehož otec měl v Praze firmu a potřeboval výpomoc.
V jakém oboru byly ty stáže?
V oblasti financí a poradenství. Během prvních prázdnin na univerzitě jsem měl na výběr jet na program Work and Travel do USA, nebo nastoupit na stáž v oblasti finančnictví v Praze. Přičemž první prací bych ušetřil pětkrát až sedmkrát víc než juniorskou pozicí ve finanční sféře. A já potřeboval platit školné... Ale nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost. Umožnila mi totiž získat relevantní dovednosti a otevřela mi dveře k mé druhé, lépe placené stáži v oblasti financí a nakonec nasměrovala celou mou kariéru do finančnictví. První zaměstnání na plný úvazek jsem získal v poradenství pro společnost McKinsey & Co v Praze a druhé pak v investičním bankovnictví u Goldman Sachs v Londýně.
Myslíte, že bez stáží byste tak prestižní firmy v životopise neměl?
Určitě ne. Přirovnal bych to ke sněhové kouli – první pracovní stáž vede k další, která vede k vysněné práci na plný úvazek, a ta pak vede k jiné. Jestliže přeskočíte první stáž, nemáte pouze o jednu méně v porovnání s vrstevníky, ale můžete ztratit celkový „nabalovací“ efekt.
Po Praze a Londýně se vám nabalily Spojené státy...
Přesně tak. Po ukončení práce v investičním bankovnictví jsem se v Londýně přesunul do jedné z největších světových firem zabývajících se private equity, Kohlberg Kravis Roberts. Zaměřuji se na sektor technologií. Po čtyřech letech jsem se v rámci mobility přemístil do kanceláře v Silicon Valley, kde momentálně působím.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.
Další příběhy čtěte zde. |
Co vám z dosavadní praxe bylo nejužitečnější?
Každá zkušenost mě naučila něčemu jinému a v kombinaci mi umožňují vidět podnikání holističtěji. Baví mě potkávat zajímavé podnikatele a talentované lidi, pracovat s firmami, vylepšovat je.
A když porovnáte práci tady a v cizině?
Prostředí jsou to odlišná a vyžadovala jistou adaptaci. V Británii a Spojených státech je vyšší míra soutěživosti, jsou sem přitahováni ti nejlepší profesionálové z celého světa a lidé jsou zde ochotni tvrdě pracovat a odříkat si mnohé pro svou kariéru.
Takže bye bye, soukromý živote?
Dříve jsem byl nucen věnovat se na více než sto procent své práci, dnes už se mi daří najít rovnováhu. Mám nesmírné štěstí, protože mám manželku, která mě podporuje. Seznámili jsme se už na základní škole. A naše 1,5roční dcerka vnáší do mého života úplně jiný rozměr.
Kam dál byste chtěl svou kariéru směrovat?
Jak řekl Yogi Berra: Když nevíš, kam jdeš, je možné, že se tam nikdy nedostaneš. Měl jsem štěstí, že jsem objevil svůj zájem o finance a investování velmi záhy, mohl jsem tedy svou pracovní cestu prošlapávat tím správným směrem. Chci se nadále soustředit na investování do technologií. Ve vzdálenější budoucnosti by mě lákalo vzdělávání – rád bych učil nebo napsal knihu.
