Pod křídly má už několik desítek případů oddlužení. Nahlíží do osudů lidí, které do dluhů stáhly děti, zdravotní handicap ale i docela obyčejná poživačnost, lehkovážnost a naivita. "Mou povinností je být prostředníkem, zpovědníkem a řešitelem všech potíží, které mohou v oddlužení nastat," přibližuje Lenka Vidovičová práci insolvenčního správce.
Lidé, kteří spadli do dluhové pasti, podle ní vůbec netuší, co je v oddlužení čeká. Některé osudy jí berou dech, jiné nechápe. Každý případ však bere s nadějí nového začátku.
Pětileté utahování opasku má úskalí
Jednou z bankrotářek, na kterou Vidovičová dohlíží, je paní Alžběta z Olomoucka, matka nezletilého šestnáctiletého chlapce. Vzala si půjčku, přecenila své síly a spadla do statisícových dluhů. Měsíčně teď posílá věřitelům zhruba osm tisíc, na živobytí jí a synovi zbývá o něco méně. Je téměř slepá, kvůli svému handicapu nemá práci a od otce svého dítěte nedostává ani korunu.
Čtete rádi idnes.cz?Dejte nám svůj hlas v anketě Křišťálová lupa. Hlasujte ZDE |
Dluhy splácí z invalidního důchodu a otáčet musí doslova každou korunu. Život v bankrotu jí komplikuje každý, i drobný, výdaj. Třeba když syn potřebuje větší boty.
Vážný problém ale nastává, jestliže se její invalidní důchod, který pobírá od státu, o pár dnů zpozdí. "Aby drobné zpoždění splátky věřitelé tolerovali, musím na správě sociálního zabezpečení zjistit, co se děje, kdy platba dorazí a stanovit paní Alžbětě nový termín, do kterého musí splátku odeslat," přibližuje Vidovičová. Jak dodává, Alžběta zatím pětileté oddlužení zvládá, i když s vypětím všech sil.
Kolik lidí žádá o oddlužení• Od počátku letošního roku ke konci září požádalo soudy o povolení osobního bankrotu 6 293 dlužníků. To je už o 2 469 žadatelů víc než za celý loňský rok. Zdroj: Creditreform |
Do dluhů se dostali kvůli svým dětem
Tvrdou realitou prochází i pět bankrotářů, které spojuje příběh napsaný životem podle shodného scénáře. Zadlužili se kvůli svým dětem. Půjčili jim na byt, novou ložnici a další zařízení, nebo si vzali půjčku na to, aby jejich potomci nemuseli pár let čekat, až si našetří na nové auto.
Splácení se ale rodiče nikdy nedočkali, děti braly vše jako samozřejmost a dar. Příkladem je manželský pár z Olomoucka. Finanční pomoc dětem je dohnala do milionových dluhů (o závazcích dětí vůči rodičům čtěte zde).
"O oddlužení požádali oba, což v takovém případě doporučuji jako nejlepší řešení. Je jim oběma přes sedmdesát, berou důchod, ale stále si k němu tvrdě přivydělávají, chodí i na noční směny. Někdy jim na měsíční splátku ale přeci jen něco chybí. Když jejich tři dospělé děti vyzvu, aby rodičům finančně přispěly, nemíní vytáhnout z peněženky ani korunu. Tváří se, že dát dohromady tisícovku je pro ně moc peněz. Mám vztek na sobecké jednání takových lidí."
Lehkomyslnost je vždy velmi zrádná
Mladý manželský pár z Rýmařovska, nad jejichž oddlužením Lenka Vidovičová rovněž dohlíží, patří k těm, nad kterými zůstává rozum stát. "Do milionových dluhů je dohnala lehkomyslnost. Byli zvyklí si půjčovat naprosto na všechno, kdykoliv a jakkoliv. Když jsem se jich zeptala, kam zmizely všechny peníze, které si půjčili a teď dluží, jen pokrčili rameny. Utratili je za naprosté zbytečnosti, projedli a prožili na dovolených. Nemají teď vůbec nic, ani na nájem. Bydlí u rodičů. Nejsou zvyklí šetřit a změnit životní styl je pro ně těžké. Mám obavu, že pět let oddlužení nebudou schopni zvládnout."
Co se může stát, když svým závazkům nedostojí? "Soud jim odebere šanci splatit během pěti let alespoň třicet procent dluhů a žít opět s čistým štítem. Jestliže nedostojí svým závazkům, oddlužení se zastaví a čeká je jedině konkurz a exekutor," varuje Vidovičová.
Co odhalil průzkum"Největší potíže se splácením půjček mají nyní dlužníci ve věku 31 až 40 let, kteří založili rodiny a hojně využívali úvěry na rekonstrukci bydlení a vybavení domácnosti. V kategorii 21 až 30 let je motivem k zadlužování touha po lepším životním standardu a především výdaje za telekomunikační služby," říká analytik Petr Fic z M.B.A. Finance.
|
||||||||||||||||||
Žádost o oddlužení je třeba dobře uvážit
O oddlužení nežádají jen lidé, kterým nezbylo vůbec nic. Příkladem je mladá žena z Lutínska. "Její dluhy nebyly příliš vysoké, kolem 400 tisíc korun. Měla přitom družstevní byt. Mohla ho prodat za slušnou tržní cenu, splatit dluhy a vůbec k soudu nejít. Byla ale přesvědčená, že jí soud povolí splátkový kalendář a o družstevní byt nepřijde. Mýlila se."
Smutné jsou i případy, kdy se do dluhů dostanou lidé, kteří nejsou duševně v pořádku. Jako třeba mladý muž z Olomoucka. Jeho rodiče ho nechtěli zbavit svéprávnosti, nedomysleli ovšem, že jejich syn může naletět a vzít si půjčku pro sebe i kamaráda. Naštěstí na dluhy přišli brzy a synův závazek vzali na sebe.
Insolvenční správce pomáhá řešit problémy
Na své klienty je Lenka Vidovičová přísná. "Soud jim neporadí, jak se mají během pěti let chovat a řešit vznikající situace. Musím je připravit na to, co je čeká. Žádnou diskusi nepřipouštím. Zcela otevřeně a jasně jim říkám: okamžitě mi signalizujte každý problém."
Funguje tak trochu i jako psycholog a rádce. Jeden z klientů ji například požádal, zda smí o pár dní posunout platbu, protože potřebuje koupit věnec na pohřeb strýčka. Uspořit 300 korun z napjatého rozpočtu však bylo pro dlužníka obrovsky těžké. Vyřešila to moudrou radou: "Strýci bude určitě stačit, když mu věnujete tichou vzpomínku."
Často musí odrážet i exekutory a věřitele. Někteří totiž bez ohledu na to, že soud již oddlužení povolil, dál na dlužníky tlačí. Zvoní na jejich dveře a snaží se získat něco navíc. "Na takové jednání nemají právo," uzavírá insolvenční správkyně rezolutně.
