Dřív jste byla obchodní ředitelkou německé módní značky. Určitě to byla dobře placená pozice. Proč jste se jí nakonec vzdala?
Práce to byla velice zajímavá, ale časově velmi náročná, protože jsem měla na starosti síť značkových prodejen od Plzně až po Košice. V roce 2010 jsem poměrně nečekaně otěhotněla a k našemu velkému překvapení nám přibyla k dvanáctileté dceři ještě dvojčata. Tato šťastná událost zásadním směrem ovlivnila veškeré mé další směřování. Kromě jiného jsem si uvědomila, o kolik času jsem kvůli svému náročnému zaměstnání ochudila svou první dceru. A rozhodla jsem se to zkusit jinak.
Pavlína Kropáčková (44)
|
A....?
Důležitým krokem, byť plíživým a nenápadným, bylo přesídlení s dětmi na statek v jižních Čechách, který jsme do té doby používali čistě jako víkendovou chalupu. Prostoru bylo najednou proti pražskému bytu spousta, prostředí venkova a rozloha statku přímo vyzývala k prvním pokusům o soběstačnost v podobě chovu několika hospodářských zvířat.
Vy jste měli k životu v přírodě a farmaření nějaký vztah?
S manželem, destilovaným produktem Prahy, se nám farmaření zdálo jako příjemný protipól života na pražských Vinohradech. Netrvalo dlouho a byli z nás registrovaní zemědělci. Na farmě nám zanedlouho běhalo víc jak dvě stě zvířat.
To bylo tak jednoduché?
Když jsme statek pořídili jako chalupu, všechny stodoly a další prostory byly plné harampádí. Pozemky byly plné různých plůtků, domečků a podivných stavbiček, takže asi rok, skoro každý víkend, hořely ohně a manžel vyklízel a boural. Vedle našeho statku byl na prodej ještě jeden, velký barokní statek, který zdevastovalo JZD. Trochu jsme se báli, kdo ho koupí, protože to mohl koupit jenom šílenec. Takže jsme ho nakonec koupili my. Pojistili jsme si tak, že jediní šílenci v obci budeme my. Po další vlně vyklízení, kácení a ohňů jsme prostory a velký dvůr uvedli do stavu, kdy jsem se už nebála tam za světla jít. Vše jsme řešili z vlastních zdrojů.
Jaká zvířata jste chovali a proč?
Zvířata prostě k venkovu patří. A tím, že po nákupu bývalého JZD bylo opravdu místa dost, napadlo nás, že mít pár slepic a vlastní vejce by nebylo špatné. Moji rodiče vždy měli pár slepic a králíků, tak jsem se rozhodla to taky vyzkoušet. A dále se to vyvíjelo logikou mého manžela, který třeba řekl, že když už chodíme ke slepicím, tak můžeme mít i pár kachen a hus. Než pracně sekat trávu, je lepší mít ovce. Převahu ovšem měla drůbež a prasátka. Takže nakonec z toho byl kompletní sortiment, snad až na osla a kozu.
Jak jste to zvládali?
No, začali jsme stavět všechny ty plůtky a domečky, co jsme pár let předtím bourali. A protože nejhloupější sedlák má největší brambory, začalo se to všechno množit a na vrcholu této éry jsme měli třicet prasátek. K tomu pár set kusů drůbeže, pávy, ovce. A to krmit už není žádná sranda. Něco jsme chovali pro vlastní potřebu, něco na prodej. Zajímavé je, že spoustu živých kusů jsme prodali pro další chov, nebo jako domácí mazlíčky – například gottingenská miniprasátka.
Vyráběli jste něco? Měli jste nějaké zaměstnance?
Stali jsme v mnoha směrech soběstační, ale na uživení rodiny to nebylo. Žádné speciální výrobky jsme nevyráběli, leda tak zabijačkovou klasiku. Zaměstnance jsme neměli, občas jsme měli brigádníky, ať už profesionální nebo z řad kamarádů. Pár z nich si to bude ještě dlouho pamatovat. Hlavně dobu, kdy jsme si k tomu všemu pronajali jablečný sad, protože jsme chtěli vyrábět cider. Na to nakonec naštěstí nedošlo.
Kdy jste se rozhodli, že z farmy odejdete a proč?
Jednoho nedělního odpoledne jsem manželovi řekla, že příští rok půjdou dvojčata do školy a jestli by se nechtěl přestěhovat do Kutné Hory. Odtud totiž pocházím a mám tady celou širší rodinu. A on k mému zděšení bez dlouhého přemýšlení souhlasil. Hned jsme se podívali na internet, abychom zjistili, co je k mání v Kutné Hoře a uviděli tam moc pěkný dům. Je naprosto neuvěřitelné, že po mnoha peripetiích a téměř rok po našem rozhovoru se nám podařilo ten dům koupit. Prostě tady na nás čekal. Doufám, že do důchodu se nám podaří ho opravit, není teď úplně celý obyvatelný, ale cítíme se tady dobře.
Co jste udělali se zvířaty a vybavením, s objektem v jižních Čechách?
Před přestěhováním jsme všechna zvířata rozprodali. Oba statky stále máme, domky a plůtky stále stojí.
Měla jste tehdy při starostech o zvířata, tři děti a manžela vůbec čas na něco jiného?
Asi ano, protože zhruba ve stejné době, kdy jsme farmaření rozjeli ve velkém, jsem se rozhodla, že vyzkouším ušít dětem nějaké hračky. Lákalo mě to už delší dobu. Fór je v tom, že jsem nikdy předtím nešila.
A co jste tehdy ušila?
Nevím, proč jsem jako první ušila kachnu. Asi to bylo pod vlivem všech těch tvorů, co nám běhali po dvoře. Každopádně to, co z prvního pokusu vyšlo, způsobilo, že se moje značka jmenuje Cáklá kačena. Je to velmi eufemistický výraz pro tento první výrobek. Ale už mi to zůstalo.
Cákla kachna byla zřejmě tak okouzlující, že vám to nedalo a začala jste šít ve velkém. Je to tak?
Bylo to takové postupné. Nezůstalo jen u šití hraček pro děti, ušila jsem několik kusů i pro děti mé sestry k Vánocům. Během poměrně krátké doby jsem vyrazila na první trhy, založila eshop a registrovala se na Fler. Pak přišli první maloobchodní zákazníci a po dvanácti měsících jsem obdržela první objednávku od řetězce Kika, což je obchod s nábytkem a dekoracemi pro české a slovenské prodejny.
Jak se o vás tento řetězec dozvěděl? Zásobujete je pravidelně, jak vypadá spolupráce?
Jako spoustu jiných věcí v mém životě i toto ovlivnila šťastná náhoda a dobří lidé. Dodávám vánoční a velikonoční sortiment do čtrnácti jejich domů.
Pokud vím, máte zákazníky i v zahraničí.
Ještě na farmě jsem dostala první objednávky od cizinců. Jak mě objevili, to nevím, to se člověk u internetového prodeje málokdy dozví. Mě samotnou to překvapilo, nicméně do Německa dodávám už tři roky.
Čtěte takéV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Můžete prozradit, v jakém objemu své výrobky prodáváte? Kdo je váš typický zákazník?
Přesné číslo neznám, jsou to desetitisíce kusů. Typickým zákazníkem jsou maminky malých dětí, které objednají něco pro děti a občas si přihodí do košíku i něco pro sebe. Takovým typickým výrobkem jsou moje šitá pexesa, která v poslední době nestíhám vyrábět. Často moje výrobky slouží jako dárky a jsem překvapena, že mezi mými zákazníky je i mnoho mužů.
Další skupinou jsou maloobchodní prodejny s dekoracemi. Když mám trochu času, věnuji se i charitativním projektům. Spolupracuji s jednou velmi známou nadací, neziskovou organizací a sdružením, které pořádá tábory pro postižené děti. Letos jsem měla u dětí úspěch s cenami pro vítěze soutěží, zejména postavičkou „magic carp“ (Pokémon) pro vítěze celotáborové hry.
Kde nakupujete látky a další komponenty, kde se inspirujete?
Téměř výhradně beru látky a další komponenty od českých dodavatelů, jedinou výjimkou je francouzská bavlna, protože nemohu odolat úžasným motivům. Inspiruji se všude, stačí chodit s otevřenýma očima.
Kolik peněz jste do svého nového podnikání už vložila?
Žádná závratná suma to nebyla, toto podnikání není při rozjezdu kapitálově náročné. Navíc většinu věcí dělám na objednávku, a tak mě netrápí ani velké skladové zásoby.
Co vás na podnikání tak baví?
Tvorba a prodej šitých výrobků mě dnes sice časově velmi vytěžuje, nicméně jsem schopna zatím vše řešit z domova a jsem si svou paní. To mi dává svobodu v nakládání s časem, a tak i dnes, kdy už dvojčata chodí do druhé třídy a starší dcera na vysokou školu, mám stále možnost s nimi trávit hodně času a přizpůsobit pracovní rytmus potřebám rodiny. To mě uspokojuje možná ještě víc než práce samotná.
Máte svůj eshop?
Eshop, to byla kapitola sama pro sebe. Neumíte si představit, kolikrát jsem začínala vlastně úplně od začátku. Když jsem jej konečně zprovoznila, po krátké době jsem přestala být spokojená s řešením, které jsem si vybrala. Přešla jsem tedy k jinému provozovateli, vše musela plnit znovu a potom ještě několikrát, protože jsem u toho udělala ze své nezkušenosti pár chyb. Dnes už mě to tak nezatěžuje, ale na počátku jsem byla několikrát rozhodnutá s eshopem skončit. Manžel mě vždy přesvědčil, ať to nedělám.
Uživí vás tato práce? Můžete prozradit váš roční obrat?
Jsou to vyšší statisíce korun.
Jak se vám daří skloubit práci podnikatelky, šičky s prací matky a manželky?
Na jedničku, to je jasné, jen si nejsem jistá, že by tak odpověděli i ostatní členové domácnosti. Ale snažím se.
Co je pro vás coby podnikatelku nejtěžší?
Musím říct, že pro někoho jako já, kdo nemá oddělení IT, jsou některé novinky zejména kolem eshopu dost zatěžující a nemyslím, že mají nějaký skutečný přínos pro tento stát nebo zákazníky.
Čím se v životě řídíte?
Plánuj jako by život nikdy nekončil a žij jako kdyby končil zítra.
