Letos vás čeká maturita, přitom už podnikáte spolu s dalšími dvěma kolegy. To je ve vašem věku docela odvážný životní krok. Jak to berete?
Cítím nadšení, že konečně dělám něco, co mě maximálně baví, co dává smysl.
Projekt je založený na tom, že za předplatné mohu mít každý
den v jakékoliv partnerské kavárně jednu kávu zdarma. Je to tak?
Já tomu říkám členství, kterým se snažíme vytvářet komunitu milovníků dobré kávy. Každému členovi se snažíme zajistit nový zážitek. Může přijít do nové kavárny, kterou ještě nezná, poznat tak nová místa i nové lidi a objevovat a znovu se vracet tam, kde se mu líbilo a dát si tam kafe zdarma. A čím více kaváren bude zapojeno, na tím více místech si budou moci dát kávu zdarma. Za předplatné je tak káva vyjde levněji. Zapojeným kavárnách díky tomu přibudou zákazníci, kteří si ke kávě možná dají i něco dalšího. A kavárnám pak hradíme část nákladů za vydanou kávu zdarma. Vše je založeno na tom, aby by spokojený každý.
Podnikání jste odstartovali v polovině září, kolik kaváren a milovníků kávy se během dvou měsíců zapojilo?
V současnosti je do projektu zapojeno 22 brněnských kaváren a máme 600 uživatelů aplikace.
A jak jste stanovili předplatné, z čeho jste vycházeli?
Sám vím, že když zkouším něco nového, nechci riskovat. Čím je nižší cena, je vyšší pravděpodobnost, že to zkusím. Snažíme se lidi motivovat, aby si vyzkoušeli, jak to funguje, a poznávali kavárny. Proto je měsíční předplatné za 299 korun.
Za aplikaci jste získal druhé místo v soutěži pro středoškolské studenty nazvané Soutěž a podnikej. Co podle vás rozhodlo, že nápad nezůstal jen nápadem, ale skutečně funguje?
Pro mě bylo nejklíčovější, že jsem potkal správné lidi. Na projektu jsem nejprve pracoval s kolegou, který nebyl tak nadšený jako já, dokonce ani nepil kafe.
Takže to zaskřípalo.
Přesně tak. Já potřeboval pro myšlenku získat parťáky, kteří by do toho šli se mnou se stejným nadšením. V tomto projektu je potřeba mít srdce a nadšení, které ucítí majitelé kaváren, že je to možnost přivést do kavárny novou klientelu.
Adrian Drozdek (18)Studuje na Gymnáziu Vídeňská v Brně, obor programování. V soutěži pro středoškoláky „Soutěž a podnikej“ získal v roce 2017 za svou aplikaci a podnikatelský nápad 2. místo. Spolu se dvěma partnery založil v roce 2018 firmu a odstartoval start-up Dejkafe.cz.  |
A takového parťáka jste našel?
On si našel mě. Jakub Křehla je z Prahy, o mém projektu se dozvěděl na jedné networkingové akci, kde se prezentují začínající projekty. Napsal mi na sociální síti, zda bychom se mohli potkat, že také přemýšlel o nějaké aplikaci a že navíc miluje kávu.
Spočítal jste si, kolik peněz budete potřeba na rozjezd projektu?
Ano, věděl jsem, kolik peněz bude potřeba na vývoj mobilní aplikace, marketing, webové stránky a další výdaje. Vyšlo mi, že budu potřebovat minimálně půl milionu korun, což jsem neměl.
Jak jste to vyřešil?
Chtěl jsem si vytipovat investory a oslovit je. Dozvěděl jsem se o Ivanu Homolovi, který má firmu na vývoj aplikací. Chtěl jsem se ho zeptat, kolik by u něj vývoj aplikace stál. Měl jsem ale opět štěstí, Ivanovi se můj nápad líbil, nabídl mi, že projekt rozjede se mnou, že do něj bude investovat.
A kolik parťáků už v týmu DejKafe.cz dnes máte?
Je nás už celkem pět, s marketingem nám pomáhají Dominik Žitný a Ján Oravčok.
Čím jste všechny přesvědčil, aby šli do začínajícího projektu spolu s vámi?
Možná viděli to mé nadšení. Ta energie, když proudí, je důležitá. I v myšlence viděli potenciál. S kávou má každý spojené pozitivní emoce.
Čtěte takéV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Jak to mezi vámi funguje?
Myslím, že jsme dobrý tým. Scházíme se většinou jednou za týden, nebo za 14 dní. Kolikrát si řekneme, že se potkáme hodinku a pak mluvíme pět hodin a nepřestáváme. Já se pak vrátím domů úplně vyčerpaný a říkám si: „Teď se ještě musíš učit na zítra.“
Každému nám hodně záleží na projektu, každý v tom máme své srdce. Jsem z nich nejmladší, zároveň mám největší rozhodovací pravomoc, někdy je ale těžké stát si za svým názorem. Naše jednání pak probíhají tak, že na sebe mluvíme hodně hlasitě (smích).
Do projektu je zapojeno 22 brněnských kaváren, jak se vám povedlo je přesvědčit?
Teď to dělá Jakub z Prahy, má hodně zkušeností z gastronomie a je obrovský milovník kávy. Já jsem chodil na setkání s majiteli kaváren na začátku, ale zjistil jsem jednu obtíž. Všude mi řekli: „Super, líbí se nám to.“ Ale myslím, že vzhledem ke svému věku jsem u nich nevzbudil důvěru.
Byl jste pro ně příliš mladý.
Přesně tak. Dívali se na mě jako na 18letého kluka, který po nich něco chce, proč by mi měli věřit a podepsat smlouvu. Jakub je hodně znalý v oboru gastronomie, pracuje v něm celý život, miluje svou práci a lidé to z něj cítí. Je velkou součástí úspěchu, že se nám podařilo zapojit do projektu dvě desítky kaváren.
Co říkají vaši rodiče, že jste v 18 letech začal podnikat a spolu se dvěma společníky založil „eseróčko“?
Táta mě v tom hodně podporuje, celkově se mu projekt líbí. Mamka je ale zaměřená na to, abych dokončil studium. Bere to víc prakticky, tedy tak, že člověk musí nejdříve něco vystudovat, aby z něj mohlo něco být. Ale nezakazuje mi podnikání. Vidí, že mám už svoji hlavu, a když se pro něco rozhodnu, dokážu si zorganizovat čas.
Ale maturita je zkouška dospělosti, vstupenka do dalšího života a možnost jít dál studovat. Jak to vidíte?
V dnešní době mi přijde, že maturita už nemá takovou hodnotu a váhu, jako měla dříve. Dříve neměl maturitu každý. Teď se srovnaly úrovně učilišť a gymnázií a maturitu má každý. Proto pro mě má formální váhu.
Pomýšlíte jít na vysokou?
Určitě, mám v plánu jít na mezinárodní práva.
A co plány v podnikání, kam byste se chtěli s nápadem vydat?
Začali jsme oslovovat i kavárny v Praze, tři už máme vyjednané. Máme v plánu rozjet projekt i v Bratislavě formou franšízy, protože osobně bychom to už nezvládli. Chceme projekt rozšířit i do Olomouce a Plně a věřím, že se do projektu postupně budou hlásit i samotné kavárny. V Brně už takovou zkušenost máme. Zavolali nám a ptali se, co je to bude stát. Kavárny ale za toto členství nic neplatí.
Zdá se, že máte podnikání v krvi. Co pro vás znamenají peníze?
Od rodičů už žádné kapesné nedostávám, od malička mě peníze bavily a snažil jsem se si je vydělávat.
A pak jste je dával do kasičky, nebo utrácel?
Nejraději jsem je množil a chtěl jich mít co nejvíc (smích). Třeba si pamatuji, že jsem si ve svých 11 letech poprvé vydělal 1 200 korun a vůbec jsem nevěděl, co s těmi penězi udělat. Přišlo mi, že je těch peněz hodně, byl jsem z toho nadšený. Peníze pro mě znamenají svobodu dělat přesně to, co chci a co má smysl. Bohužel dnešní svět je tak nastavený. Kdyby se ve světě platilo sluníčky, byla by to i pro mě sluníčka.
