Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tvořím šaty a jejich příběhy, říká úspěšný návrhář Jiří Kalfař

aktualizováno 
Tančil po boku hvězd, stal se tváří světové módní značky a svou kolekcí oblečení nadchl Londýn. Jen málokomu se podaří být úspěšný v tolika profesích. Tanečník, model a módní návrhář Jiří Kalfař to zvládl už v devětadvaceti letech. Jeho práci přibližuje rozhovor pro časopis City Life.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?
Představení kolekce pro letošní sezonu na londýnském fashion weeku. Pro show složila hudbu cellistka Terezie Kovalová a na místě ji také živě odehrála. Legendární česká topmodelka Pavlína Pořízková navíc přiletěla z New Yorku, aby celou přehlídku uzavřela. V ten moment do sebe všechno zapadlo. Možná ne vše bez chyby, pro mě to bylo přesto perfektní.

Jiří Kalfař

  • Šest let vede vlastní značku oblečení a daří se mu úspěšně prezentovat v zahraničí.
  • Na Mercedes-Benz Kiev Fashion Days získal dvakrát po sobě cenu pro nejlepšího návrháře kolekcí pro muže.
  • Letos úspěšně představil dámskou řadu v rámci oficiálního programu londýnského fashion weeku a britská metropole je i jedním z míst, kde je jeho tvorba k dostání.
  • Prestižní francouzský magazín L’Officiel Jiřího Kalfaře zařadil mezi šestnáct nejzajímavějších nových světových návrhářů a jeho modely se objevily i ve světových mutacích Vogue.
  • Momentálně pracuje na dalších, pro které chce použít nové ekologické materiály. Právě ochrana přírody je pro něj důležité téma, ve kterém se osobně angažuje. „Pro svou další kolekci právě zkouším novou technologii, při které se kůže vyrábí z hub. Do budoucna také plánuji začít používat buddhistické hedvábí,“ říká.

Jaké téma jste pro svou kolekci zvolil?
Nechal jsem se inspirovat viktoriánským obdobím staré Anglie. Použil jsem detaily z dobových oděvů a snažil jsem se jim dodat dnešní vzhled. Chtěl jsem vytvořit modely, ve kterých bude každá žena vypadat jako královna.

Královnou jste se inspiroval i v předchozí kolekci představené v Londýně. V jaké souvislosti?
Motivem byla včelí královna, a to z jednoduchého důvodu. Včely postupně vymírají a nikde se o tom příliš nemluví. Štve mě, že móda k tomu také přispívá, protože je druhým nejšpinavějším byznysem na světě, který znečišťuje planetu.

Mám rád zvířata a je mi opravdu líto, že některá z nich se dostávají na seznam vážně ohrožených druhů. Vím, že nemám tak silný hlas, který by mohl ovlivnit názor celé planety, ale i kdyby se díky mé kolekci dostal třeba jen k jednomu člověku, který tuto informaci předá dalšímu, tak to pro mne bude mít význam.

Vy sám jste součástí módního byznysu. Co děláte pro to, abyste přírodu neznečišťoval?
Snažím se neplýtvat látkami a raději tvořím oblečení na objednávku, aby tak nevznikala zbytečná nadprodukce. Nefunguji na principu velkovýroby a už tím v podstatě vytvářím udržitelnou módu. Usiluji o co největší recyklaci materiálů a kolekce zásadně nešiji z kůží ani kožešin. A i když pracuji například s vlnou, tak si vybírám lokální farmy, u kterých mám jistotu, že nestřihají ovce do krve, jako se to stává u velkochovů.

Jste tedy zastáncem zákazu kožešinových farem?
Rozhodně ano. A když se o tomto zákonu rozhodovalo, tak jsem se aktivně zapojil do protestu. Nechal jsem se na osm hodin zavřít do klece postavené před budovou Senátu. Byl to ten nejhorší zážitek mého života. Nedokážu si vůbec představit teror, který celé roky musí zažívat zvířata kvůli něčí parádě.

Šijí ještě vůbec návrháři v dnešní době z pravých kožešin?
Většina světových návrhářů už dávno přestala používat pravé kožešiny. Je tolik dobrých alternativ, které vypadají stejně. A v zimě v podstatě už jen přecházíte z klimatizovaného auta do vytápěných budov, takže není potřeba oblékat si kožešinu kvůli teplu. V dnešní době jde jen o zbytečné týrání zvířat.

Fotogalerie

Čím tedy nahrazujete materiály, kterým se z etických důvodů vyhýbáte?
Právě zkouším novou technologii, při které se kůže vyrábí z hub. Netradiční způsob zpracování jsem našel až u jedné italské firmy. Do budoucna také plánuji začít používat buddhistické hedvábí. To se od běžného liší tím, že bource morušové chovají mniši, a to v podmínkách, které nedovolují zvíře zabít. Dopřejí mu tak normální život srovnatelný s tím v přírodě, ale sběr hedvábných vláken je samozřejmě pomalejší než za použití dnes už bohužel běžných urychlovacích procesů, které jsou pro bource likvidační.

Vybíráte si stejně pečlivě látky pro svou tvorbu?
Velký smysl vidím v tom používat materiály, které jsou od začátku vyrobeny tady u nás. Právě dovoz a netransparentnost jsou totiž na módě hodně škodlivé. Je s nimi spojeno velké množství emisí a odpadů. Firmy chtějí látky vyrábět levně, tak je nechají utkat v čínské továrně, pak je převezou nabarvit na Srí Lanku a potom snad putují do nějakých velkoskladů. Většina mých materiálů pochází z Česka. Už jsem si našel obchůdky a malé dílny, které dokážou vyrobit krásné a kvalitní látky. Když to jinak nejde, pátrám v zahraničí.

Příští CITY LIFE

V příštím čísle magazínu City Life, který vychází 31. srpna, najdete článek o historii budovy VŠCHT v pražských Dejvicích a také inspirativní rozhovory a témata nejen o Praze.

Uvažujete stejně ekologicky nejen v módě, ale i osobním životě?
Ano, jsem vegetarián. Nepovažuju ovšem za nic špatného, když člověk jí maso. Problém vidím v té obrovské produkci a s ní spojeném týrání zvířat, která jsou celý život jen zavřená v klecích, nepoznají denní světlo, jsou dopována chemikáliemi a přistupuje se k nim pouze jako k nějakému produktu.

Nekupuji také potraviny, které obsahují palmový olej. Přidává se už téměř do každého jídla, protože je levný a výrobci tak mají větší zisk. Přitom se dá nahradit jiným běžným olejem, kvůli kterému se ovšem nemusí devastovat celé pralesy.

Jak se tak ekologicky smýšlející člověk stane módním návrhářem?
K módě jsem se dostal oklikou. Všemu předcházely roky baletu, živil jsem se jako profesionální tanečník. Podařilo se mi spolupracovat s legendární choreografkou Pinou Bauschovou nebo slavným Waynem McGregorem. Když mě pak na ulici v Barceloně oslovil člověk z modelingové agentury, rozhodl jsem se novou příležitost zkusit, protože jsem si už v tanci splnil všechny sny.

Jaký byl život v modelingu?
Trávil jsem dlouhé hodiny čekáním na nějakém castingu, abych nakonec jeden den v týdnu pracoval. Na to jsem nebyl z tanečního drilu vůbec zvyklý. Cestoval jsem po světě a rozhodl se usadit v New Yorku. Stal jsem se jednou z tváří kampaně pro Donnu Karanovou a díky tomu jsem se při práci setkal se slavným fotografem Peterem Lindberghem, kterého jsem vždycky obdivoval. New York je báječné, ale zároveň vyčerpávající město. Tam jsem si uvědomil, že bych se rád vrátil zpátky do Prahy a začal dělat něco úplně nového.

A volba nakonec padla na navrhování oblečení. Co vás k němu vedlo?
Předchozí zkušenosti mi umožnily dokonale znát kostýmy, pohyby, lidské tělo a určitou estetiku. Mám rád módu a navrhování oblečení se tedy nabízelo. Začal jsem intenzivně navštěvovat kurzy, učil se od střihaček a švadlen a postupně kolem sebe vytvořil tým lidí z oboru. To byl základ. A kdybych před pár lety věděl, co všechno ve skutečnosti práce módního návrháře obnáší, tak bych se už pro ni nejspíš nerozhodl.

Čtěte také

Nejspíš byste uspěl v něčem jiném.
Asi jsem dost tvrdohlavý a ambiciózní. Jako tanečník jsem neměl ideální předpoklady pro svou profesi, protože mám větší torzo těla než nohy, a přesto jsem byl součástí špičkových choreografií. Jako model jsem nebyl dostatečně vysoký a stejně jsem získal příležitost i na přehlídkovém molu. A návrhářství jsem nikdy nestudoval, ale podařilo se mi postupně uspět na kyjevském a londýnském fashion weeku. Dá se tedy říct, že když si něco zamanu, tak to prostě uskutečním. Základ je podle mne v tom nebýt líný. Možností je v dnešní době spousta a je jen na nás je objevit.

Co pro vás znamená móda?
Vyjádření sebe sama. Móda je jednodenní umění v malé formě. Je to určitý vizuální obraz společnosti. Reflektuje náladu doby a jednotlivé charaktery. Je to první věc, kterou každý na druhém registruje. Móda by měla podtrhnout to, co jste uvnitř a jak se cítíte, nebo vám aspoň dodat sebevědomí a možnost uvolnit se. Nevěřím na trendy, ale věřím ve vlastní osobitý styl. Hon za tím, aby člověk byl stylisticky perfektní podle trendů, vytváří efekt, kdy nevidíme osobnosti, ale pouze dav. Móda by měla být jednoduše dar a ne zátěž.

Do čeho se nejraději oblékáte?
Záleží na tom, jak se ráno probudím a co mě během dne čeká. Můžu se vzbudit jako rocková hvězda a navleču na sebe všechny možné doplňky od klobouků po řetízky a prsteny. Když mě naopak čeká spousta vyřizování, navleču se do „uniformy“ v podobě černého roláku a černých džínů.

Nosíte oblečení ze svých kolekcí?’
Skoro vůbec. Sám pro sebe si samozřejmě něco navrhnu a ušiji, ale kolekce jsou mým vnitřním a hodně speciálním příběhem, který tvořím vyloženě pro ostatní. Přiblížil bych to k režisérovi. Ten sám sebe přece neobsazuje do svých filmů.

Ovlivnil vaši práci návrháře někdo z módní branže?
Ano, rovnou tři a shodou okolností všichni Britové. Královnou je pro mne Vivienne Westwoodová, králem John Galliano a bohem Alexander McQueen. Pro tyto umělce není a nebylo cílem navrhnout jen nějaké oblečení, ale vytvořit zajímavý příběh.

Jak takové příběhy vznikají?
Tak třeba moje návrhy často vyplynou z více témat, z takového mixu různých nápadů a myšlenek. Loňskou kolekci jsem chtěl udělat na způsob uniforem, ale postupně se v ní objevila Johanka z Arku i americká revoluce lásky. Bylo tam toho spoustu dalšího a nakonec se to celé neslo v duchu žen, které se nebály bojovat za lidské ideály. Chci využít výhody, že mám jako návrhář výjimečnou příležitost vyjádřit svůj názor, propůjčit oblečení hlas a možná ovlivnit myšlení lidí.

Jak byste popsal styl oblečení, který tvoříte?
Nedokážu to nazvat jedním slovem. Není to streetwear ani haute couture. Je to red carpet, ale zároveň i dennodenní nošení. Je to disko i francouzská revoluce. Je to kabuki divadlo, ale také MTV. Nejblíž je tomu asi eklektický mix. Mé kolekce jsou já, protože je vytvářím, ale dostávají život až s tím, kdo je nosí. Nejde o nic prvoplánového.

Daly vám jednotlivé obory něco, z čeho čerpáte pro svůj osobní život?
Balet formoval můj charakter. Vyžaduje totiž spoustu pokory, ctižádosti a výdrže. Zároveň mě naučil být sám k sobě upřímný a dostat ze sebe to nejlepší. Modeling mi dopřál období, ve kterém jsem najednou mohl vydechnout, potkat spoustu zajímavých lidí, procestovat půlku světa a naučit se soběstačnosti. Návrhářství mi zase umožnilo dospět, být kreativní a hlavně stát se svým vlastním pánem.

Máte nějaké tajné přání, čeho byste v návrhářství rád dosáhl? Nebo už cítíte, že máte splněno?
Nemám žádné konkrétní cíle. Možná jen nějaké umělecké. Jako návrhář dělám čtyřikrát do roka dámskou a pánskou kolekci a nosím jich najednou šest v hlavě. Proto by se mi časem líbilo na chvíli zpomalit a vytvořit pompézní kostýmy například pro nějaký celovečerní balet v Paříži nebo pro velkou hudební show, jako měli David Bowie nebo Freddie Mercury.

Kdybyste se měl rozhodnout pro jiné povolání, které byste si vybral?
Rád bych se více angažoval v ochraně planety. Ať už by to znamenalo odjet někam daleko a zachraňovat třeba gorily nebo želvy. Není většího zadostiučinění než se podívat do očí bezbranného zvířete nebo dítěte a vědět, že jste mu pomohli změnit jeho osud k lepšímu. Bez blesků fotoaparátů a sociálních médií. Ne pro vlastní profit, ale protože víte, že je to takto správně. To bych si přál v životě jednou zažít.

Autor:


Nejčtenější

Platební karty dostávají nové funkce. Podívejte se, co už umí

Ilustrační snímek

Bezhotovostní placení „pípacími“ kartami strmě roste. Počet bezkontaktních transakcí v porovnání s loňskem stoupl o 28...

Rozpoutá nová regulace národní banky od října hypoteční šílenství?

Ilustrační snímek

Česká národní banka zaznamenala nárůst objemu poskytnutých hypotečních úvěrů. Za mírným růstem stojí zřejmě i takzvané...



KOMENTÁŘ: Uplynulo deset let od krize, připravme se na tu příští

Václav Pech, investiční analytik společnosti Broker Trust

Každá krize přináší finanční pády i nové investiční příležitosti. Krize před deseti lety, která vyvrcholila pádem banky...

Češi mění čile zaměstnání. A budou ještě aktivnější

Ilustrační snímek

Nezaměstnanost je na historicky nejnižších hodnotách. Zatímco firmy mají těžké časy, zaměstnanci naopak ty nejlepší....

Ekonomka Lipovská: Délku pracovní doby a výši mezd by měl určit trh

Hana Lipovská je autorkou knihy „Kdo chce naše peníze? - Ekonomie bez politické...

Průměrná mzda v Česku roste, ve 2. čtvrtletí se vyhoupla na 31 851 korun. Platy ve veřejném sektoru však stoupají...

Další z rubriky

Ekonomka Lipovská: Délku pracovní doby a výši mezd by měl určit trh

Hana Lipovská je autorkou knihy „Kdo chce naše peníze? - Ekonomie bez politické...

Průměrná mzda v Česku roste, ve 2. čtvrtletí se vyhoupla na 31 851 korun. Platy ve veřejném sektoru však stoupají...

Odborník radí, jak poznat a motivovat budoucího šéfa

Ilustrační snímek

Aby byli spokojení zaměstnanci, musí být spokojení i vedoucí. Na nich závisí správných chod společnosti. Jak poznat...

Bike hotel má velký úspěch. Koly žijeme, říkají majitelé

Armin Pomella se synem Andreasem

Měli prosperující rodinný hotel, ale také vášeň pro cyklistiku. Tak se otec a syn Pomellovi rozhodli posunout služby...

Vzniká nové odvětví, investoři se mohou přetrhnout aneb marihuanové akcie

Vzniká nové odvětví, investoři se mohou přetrhnout aneb marihuanové akcie

Kurzy.cz Takzvané marihuanové akcie jsou podle mne jedním z nejzajímavějších jevů na akciovém trhu. Jde o společnosti, které dík...

Najdete na iDNES.cz