Jak být dobrým šéfem? Přiznávám, že jsem jen člověk, říká manažerka

aktualizováno 
Jsou šéfové a pak ti druzí, co strhnou kolegy tak, že se do projektů pouštějí po hlavě a srdcem. Jedním z těch druhých je i Diana Rádl Rogerová, vedoucí partnerka české pobočky poradenské firmy Deloitte, o které píše magazín City Life.

Diana Rádl Rogerová | foto:  Petr Kozlík, MAFRA

Jaká knížka vás v poslední době oslovila?
Nejsem úplně vášnivý čtenář beletrie i vzhledem k množství informací, které do sebe každý den musím vstřebat. Jsem ale fanynka Dostojevského. Zápisky z mrtvého domu jsem si přečetla znovu přednedávnem na dovolené. A baví mě publikace o leadershipu. Hodně čtu i v angličtině, jde spíše o psychologické knížky. Jak jednat s lidmi, jak komunikovat. Jsem dost striktní a přímá osoba, takže se snažím trochu zvolnit a uvědomit si, že každý jsme jiný.

A co vaše oblíbené weby, média? V dnešní době je zásadní věc, jak si filtrujeme informace a kam za nimi chodíme.
Ráda si prohlížím Harvard Business Review, kde se dají najít právě i tipy na knihy. Každý den mi od nich chodí krátké zprávy, hinty.

Diana Rádl Rogerová (čte se Rocherová)

  • Je šéfkou české pobočky poradenské firmy Deloitte, mezi jejíž klienty patří velké mezinárodní banky i rodinné české firmy.
  • Pro stejnou společnost pracuje už od roku 1996, vedoucí partnerkou je od roku 2016.
  • Žije v Praze, má jednoho syna a ve volném čase nejraději sportuje.
  • Vystudovala mezinárodní vztahy na VŠE, mluví plynně anglicky a španělsky.

Jedním z vašich osobních i firemních velkých témat je otázka, jak bude vypadat naše společnost v budoucnosti. Deloitte iniciuje spoustu analýz, studií nebo konferencí, často se zaměřením na oblast propojení technologií a lidských možností, jak bude vypadat svět za dvacet či padesát let. Necítíte někdy z klientů narůstající nervozitu, když se začne mluvit o podobných predikcích? Že jsme všichni tak trochu rozechvělí, co vlastně bude… ale vy sama působíte jako velká optimistka.
Je přirozené a lidské, že se bojíme. Každý, kdo dnes přemýšlí do budoucna, takový future thinker, nějaké obavy má. Klade si otázky typu: já jsem tu dnes, ale chci, aby moje firma fungovala za padesát nebo sto let. Příklady z historie ukazují, že ti, co se nedívali dál už ve chvíli, kdy byli špičkou na trhu, zaspali a neexistují.

Ředitelé nebo členové správních rad přemýšlejí o tom, zda najímají ty správné lidi, zda jsou kulturně připravení na změny, které přijdou. Generace Z je tady. Jsme na to ready? Umí moji lidé používat technologie? Když nemáte nějaké obavy, co vás tedy posouvá dál?

I když jsem optimista, obav mám asi milion. A jsem za ně ráda. Trh si konečně začíná uvědomovat, že je spousta změn, které je nutné dělat. Znám ale mnoho leaderů, kteří to vidí stejně jako já pozitivně. Nikdo z nás ovšem nemá křišťálovou kouli, ale i v tom je kus zábavy. Jsem ráda, že lidé musí přestat být líní a začít trochu přemýšlet.

Možná se mění společnosti, ale co veřejné instituce?
Jako příklad uvedu oblast vzdělávání. Máme spoustu skvělých učitelů, ale jako systém nepřipravujeme děti na to, co bude. Přitom u nich musíme začít, učit je přemýšlet. To mě děsí mnohem víc, než jak na tom bude byznys. Jestli dost dobře připravujeme další generaci na to, jak bude svět do budoucna fungovat.

Podporujme zvídavost, flexibilitu, komunikativnost. Bez komunikace si jednou neporadíte. My je místo toho nutíme do širokého záběru, dítě nemá ani čas bádat o tom, v čem je dobré, nebo co ho nejvíc baví. A za tím si jít. Výchova je o otevřenosti a opravdu o tom, co nás baví. Opomíjíme věci, které už dnes hrají velkou roli a budou mít ještě větší. Robot za vás bude dělat manuální práci, ale rozhodnutí padne od člověka.

Použila jste termín future thinker, je to klíčová vlastnost moderního dobrého šéfa?
Nejenom. Pokud jste vizionář-asociál, který nemá spolupracující tým, kde jeden je tahoun, další komunikátor, další, který je schopný vše realizovat, tratíte. Jsem schopná něco vymyslet, ale realizovat detail mě nebaví. Věřím v tým, lídr je silný jen natolik, jak silní jsou ti okolo něj.

Jsem také velkým zastáncem toho mít kolem sebe prvky, které vás vykolejují. Je v pořádku hledat věci, které vás vyvedou z konceptu. S tím souvisí i rotace na vysokých postech, je potřeba neustále přivádět nové lidi. Několikrát jsem potkala člověka, pro kterého jsem neměla konkrétní práci, ale chtěla jsem ho najmout. Řekla jsem, pojď k nám pracovat, zbytek vymyslíme. Úžasná osobnost, kterou chci mít u s sebe, někoho, kdo není jako já a nadchne mě jeho nebo její vidění věcí.

Co vás vedlo k tomu najít si kouče? Pracujete s Janem Mühlfeitem, který má v podstatě i spirituální přesah.
To má. Chci se posouvat dál. Honza je můj kouč i mentor v jednom. Je skvělé, když máte zrcadlo, někoho, kdo se vás ptá na otázky, které jste si sami nepoložili. A ptá se velmi direktivně, musíte pak přemýšlet jinak. Mám ráda výzvy, potřebuji je. Okolí často upozorňuji, že se mnou nemusí souhlasit. Že přitakávání je sice hezké, ale pokud si někdo myslí, že je něco blbost, ať to řekne. 

Vím o svých silných stránkách i o těch slabých, kterým jsem dřív možná věnovala až moc pozornosti. Koučink vám pomůže zaměřit se na podpoření toho dobrého, co pak koriguje to slabší. Chci být pro své lidi super parťák, otevřená osoba na správném místě, ta, která naslouchá.

Čtěte také

Šéfové se často rádi stávají mentory, předávají svoje know-how, už tak moc často se nevidí, že by se chtěli nechat mentorovat nebo koučovat.
Každý z nás se má v čem posouvat. To není slabá stránka, ale velmi silná. Přiznejte, že máte i slabší stránky, že děláte chyby, ne všechno víte, jste jen člověk. Dám na takzvaný quick fail. Uděláte chybu, poučíte se z ní, jedete dál. A důležité je o tom, co se stalo, mluvit. Drbání na chodbách je začátek konce.

Za co vás baví utrácet peníze?
Podporuji několik charitativních projektů, mám takové pravidlo, kolik prostředků investuji, ale o tom moc nechci mluvit. Já osobně utrácím nejvíc za boty. Pak za cestování. Ale nejsem žádný extrémní utráceč. Rádi jezdíme na sportovní víkendy, takže něco stojí i sportovní vybavení, tenisky, kolo – mám horské i silniční.

I takové to kolo s nacvakáváním do šlapek, zhouba každého, kdo s tím neumí?
Cvakačky? Ty samozřejmě mám. Ale věřte mi, namlela jsem si na nich taky pořádně. Náš další společný koníček je víno. Sbíráme ročník 2008, to je rok, kdy se narodil náš syn. Dárek, který jednou dostane.

Máte doma vinotéku?
Máme dvě. Jednu v Praze, několik lednic, druhou, obrovskou v Harrachově, kde máme dům a kam jezdíme za sportem.

A co třeba sbírání umění?
Nejsem moc velký fanda obrazů, nemusím je mít doma, raději je obdivuji v galeriích. Víc se mi líbí fotografie, vlastním třeba několik kusů od Saudka. Ráda fotím a mám za sebou i několik kurzů focení. Moje teta naopak obrazy sbírala a měla unikátní kousky, Špálu nebo Svolinského. Hrála na harfu v brněnské filharmonii a mám takový dojem, že když tihle pánové neměli na pivo, půjčila jim, a tak vznikla její sbírka.

Jednou nám se sestrou nabídla, ať si každá vybereme jeden obraz, to jsem byla asi v prváku, druháku na vysoké škole. Sestra si vybrala nádherného Špálu, modré období, zátiší s ovocem. Můj výběr teta ohodnotila slovy, že nemá žádnou hodnotu. Mě to tehdy hodně naštvalo a řekla jsem si, že i když se mi obrazy až tolik nelíbí, neznamená to, že musím být úplně mimo.

A přihlásila jsem se přes španělské velvyslanectví na kurz v Madridu, kde jsem studovala španělskou literaturu a umění. Učili nás třeba, jak v obrazech číst, světlo, jak se dívat. No a ve finále je to stejně o tom, co se líbí nebo nelíbí. Teta ovšem moji snahu ocenila a věnovala mi Dianu od Svolinského.

Jak zvládáte spojovat dvoukariérní manželství a péči o syna? Věříte ve work life balance?
Balance vnímáme každý jinak. Mojí prioritou je rodina a vždycky to tak bude. Kdybych viděla, že trpí, vzdám se práce, protože pak pro kariéru nevidím důvod. Pokud ale máte skvělý tým, není problém work–life balance mít. Trávím dost času doma, s manželem i Honzíkem. Muž má několik firem, ale věci si spravedlivě dělíme, on je flexibilnější, já zase častěji dělám úkoly, když je potřeba. Také si vždy hledám čas pro sebe, když sama se sebou nebudu spokojená, bude tím trpět rodina i práce. Ne všechno musí být udělané a perfektní.

Do dvanácti let jste vyrůstala na Kubě, po tatínkovi jste poloviční Kubánka. Jak vaše kořeny vnímá váš syn?
Říká: jsem ze čtvrtiny Kubánec. Můj syn má viditelně kubánské geny, je pohodář, rád tančí a hodně si věří. Když byl malý, moc rád jezdil na Kubu, kde máme obrovskou rodinu. Bohužel tatínek před lety nešťastně zemřel, od té doby už tam nejezdíme, protože to mentálně nedávám. Ale příští rok v květnu se zase chystáme, a to už se těším.

Autor:

Nejčtenější

Dovolená se bude počítat jinak, říká expertka na pracovní právo

Petra Sochorová, expertka na pracovní právo

Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje změny v čerpání dovolené. Nová úprava dovolených má platit od půlky...

Je králem vlašáku, letos počítá s tržbami kolem 30 milionů korun

Miroslav Volařík se letos stal už potřetí Vinařem roku.

Titul Vinař roku získal před nedávnem Miroslav Volařík z Mikulova. Soutěž vyhrál už potřetí. Přestože letos počítá s...

Roste nám obrat, brzdí nás však nedostatek lidí, říká personalistka

Monika Rousová, personální ředitelka společnosti 2N Telekomunikace

Trh práce kolabuje, nejsou na něm téměř žádní volní uchazeči o zaměstnání. Nezaměstnanost v Česku je přitom na novém...

Má smysl pořídit si nyní investiční byt? Odborníci radí nečekat

ilustrační snímek

Ceny nemovitostí jsou vyšroubované na maximum. Přesto realitní makléři doporučují pořízení investičního bytu...

O stavební spoření dál roste zájem, vylepšují se i akční nabídky

Ilustrační snímek

Stavební spoření patří k vyhledávaným spořicím produktům, počty uzavřených smluv narůstají. Díky státní podpoře je...

Další z rubriky

Advokát radí, na co si dát pozor, když měníte práci

Ilustrační snímek

Možná jste se rozhodli změnit práci. Nebo jste zrovna dostali výpověď. V obou případech je důležité si pohlídat, jak...

Prostě si tak hrajeme, říká o své práci šperkařka

Ester Engelová

Ester Engelová pracuje se zlatem, platinou, diamanty, barevnými safíry a perlami. Chodí k ní nakupovat celebrity,...

Roste nám obrat, brzdí nás však nedostatek lidí, říká personalistka

Monika Rousová, personální ředitelka společnosti 2N Telekomunikace

Trh práce kolabuje, nejsou na něm téměř žádní volní uchazeči o zaměstnání. Nezaměstnanost v Česku je přitom na novém...

Tak kdo je ten akcionář, který může za vyřazení akcií O2 z indexu?

Tak kdo je ten akcionář, který může za vyřazení akcií O2 z indexu?

Kurzy.cz Po rozhodnutí o vyřazení akcií O2 z indexu MSCI Czech Republic zaznamenal titul při středečním obchodování dlouho nevíd...

Najdete na iDNES.cz