Jak se jezdí na kolečkách mezi hamburgery a hranolky

aktualizováno 
Jiří Mařan je od 14 let na vozíku. Tu pravou práci pro sebe hledal tak dlouho, až si ho nakonec našla sama. Potkáte ho za pultem restaurace McDonald’s v Teplicích.

Jiří Mařan | foto: Archiv: Jiří Mařan

Do teplického McDonaldu vchází jeden hladový zákazník za druhým. Nejprve se všichni podívají nahoru na poutače s nabídkou, pak jejich pohled sjede níž. Ještě o něco níž než obvykle. Za pokladnou totiž sedí mladík na invalidním vozíku a čeká na jejich objednávky. Nikoho ze zákazníků to nepřekvapuje a nakloněni přes pult hlásí, co všechno si dají k jídlu a pití. Třiatřicetiletého Jiřího Mařana „štamgasti“ znají, pracuje tu už pět let. 

„Nemyslete si, že mu tady nějak ulevujeme, má stejné podmínky jako kterýkoli jiný zaměstnanec. Snad jen, že nemůže pracovat v kuchyni. Vykrývá tedy půl ranní a půl odpolední směny. Je skvělý a všichni v týmu ho mají rádi,“ chválí Jiřího jeho šéfová Simona Jandorová. 

Nepřehlédněte

K ní se hned přidávají další dvě mladé kolegyně: „S Jirkou se pracuje výborně, jakmile má na kase chvilku volno, hned nám všem pomáhá, točí nápoje nebo balí jídlo.“ Jiří se usmívá: „To se dobře poslouchá.“ Horší už je to s jeho vyprávěním o tom, jak dlouho a složitě zaměstnání sháněl.

Jak jste si v dětství představoval své budoucí povolání?
Když mě pustili obvyklí popeláři a kosmonauti, chtěl jsem jít na hotelovou školu. Jenže ve čtrnácti letech jsem skončil na vozíku a všechno bylo jinak.

Jak se to stalo?
Infarkt míchy. Během třiceti minut jsem přestal chodit. Když jsme se z toho doma vzpamatovali, přihlásil jsem se na obchodní akademii tady v Teplicích. Dokončil jsem ji a začal si hledat práci, což právě zde nebylo vůbec jednoduché. (V Ústeckém kraji bývá tradičně nejvyšší nezaměstnanost v republice, podobně jako v regionu Moravskoslezském - pozn. red.)

Protože jste byl na vozíčku?
Já vlastně nevím, nedostal jsem žádnou zpětnou vazbu. Většina zaměstnavatelů na mou žádost o práci ani neodpověděla, natož aby zdůvodnila odmítnutí.

Co jste dělal potom?
Začal jsem dojíždět do Prahy, kde jsem pracoval jako akciový poradce. Telefonoval jsem lidem, kteří vlastnili akcie, a informoval jsem je o situaci na trhu, dával jim doporučení. Za půldruhého měsíce jsem ale zjistil, že to není zaměstnání pro mě. Nejsem typ, který umí přesvědčovat lidi.

O studiu na vysoké škole jste neuvažoval?
Já tam šel, jenže jsem ji kvůli zánětu mozkových blan musel přerušit a už jsem nenaskočil. Stejně by mi to asi nepomohlo.

Takže znovu do práce?
Ano, nastoupil jsem už zase tady v Teplicích jako telefonní operátor, ale vydržel jsem jen týden.

Jak to?
Myslel jsem totiž, že budou klienti volat se svými problémy, které jim pomůžu vyřešit. Ale mým úkolem bylo vytáčet jednoho zákazníka za druhým a vnucovat jim nějaké produkty. Bylo to nepříjemné mně i těm lidem.

Takže jste byl zase bez místa.
Ano, nějaký čas. Pak jsem se jednou stavil s kamarádkami u McDonald’s na jídlo, oslovil mě majitel teplické pobočky a nabídl mi brigádu na McDrive. Konečně pořádná práce, kterou jsem dělal tři roky.

Co vás přimělo ji opustit?
Jako brigádníkovi mi psali málo směn, takže jsem nemohl vydělat tolik, kolik bych chtěl. Našel jsem si tedy místo v bramborárně, což se tvářilo jako chráněná dílna, ale pracovní podmínky tam byly přinejmenším nepříznivé. A tak jsem se po deseti měsících vrátil do McDonald’s, tentokrát však jako zaměstnanec s pevnou smlouvou. To bylo před dvěma lety, od té doby tu střídám McDrive a pokladnu.

Jste spokojený?
Ano, i když si někdy samozřejmě taky zanadávám. Ale je tu skvělý tým, hodně mladých lidí. Nemám tu žádné bariéry, a když potřebuji náhodou něco podat, kolegové mi pomohou, což se jim snažím vracet.

A co zákazníci?
Ti u kasy jsou slušnější než ti v autech, tam mám na uších sluchátko, a tak si dovolí víc. Někteří jsou nevrlí, rozčilí je i otázka, zda si dají ještě něco jiného. Naučil jsem se být sice slušný, ale asertivní. Na mnohé to funguje a zklidní se, nebo se i omluví. Ovšem jeden mě chtěl dokonce zmlátit. Když viděl vozík, stáhl se, tak jsem ho hecoval, proč nedokončí, čím vyhrožoval.

Býváte unavený, když přijdete domů?
Fyzicky ani ne, spíš psychicky. Celý den jsem v kontaktu s lidmi, a jak říkám, ne všichni jsou dobře naložení. Ale naštěstí mám volné víkendy, kdy doma čtu, koukám na filmy.

Máte to z domova do práce daleko?
Šest minut autem. Vzdálenost není problém, to spíš doprava. Výhodou také je, že v okolí restaurace je několik obchodů a supermarket, takže si cestou do práce můžu nakoupit. Večer už to nestíhám, protože pracuji od jedenácti hodin do čtvrt na osm.

Máte možnost profesního růstu?
Spíš ne. Nemám se kam posouvat, protože nikdy nebudu pracovat v kuchyni. Věci jsou tam vysoko, špatně přístupné. Ale mně to nevadí, nejsem ambiciózní typ, spíše tichá povaha, neprosazuji se. Ale jeden pracovní sen mám. Chtěl bych dělat recepčního, ale hodně budov v Teplicích je bariérových.

Kdybyste měl poradit někomu, kdo je na tom podobně a kvůli handicapu marně shání zaměstnání.
Řekl bych mu, aby vydržel. A nepřestával na sobě pracovat.

Autor:

Nejčtenější

Je králem vlašáku, letos počítá s tržbami kolem 30 milionů korun

Miroslav Volařík se letos stal už potřetí Vinařem roku.

Titul Vinař roku získal před nedávnem Miroslav Volařík z Mikulova. Soutěž vyhrál už potřetí. Přestože letos počítá s...

Roste nám obrat, brzdí nás však nedostatek lidí, říká personalistka

Monika Rousová, personální ředitelka společnosti 2N Telekomunikace

Trh práce kolabuje, nejsou na něm téměř žádní volní uchazeči o zaměstnání. Nezaměstnanost v Česku je přitom na novém...

Má smysl pořídit si nyní investiční byt? Odborníci radí nečekat

ilustrační snímek

Ceny nemovitostí jsou vyšroubované na maximum. Přesto realitní makléři doporučují pořízení investičního bytu...

Po rozvodu jí zbyly manželovy dluhy a stres. Řešení se nakonec našlo

Exekuce je stresující záležitost pro každého.

Dostali jste se kvůli někomu blízkému do finančních problémů? Hrozí vám exekuce? Neskákejte hned z mostu a raději se...

Co udělat, když chcete převést majetek za života

Ilustrační snímek

Pozůstalostní řízení se dotkne každého z nás, a tak je lepší uspořádat si věci ještě za svého života. Aby dům zdědil...

Další z rubriky

Letošní vánoční brigáda: i více než dvě stovky za hodinu

Ilustrační snímek

Ještě před pár lety byl problém sehnat vůbec nějakou vánoční brigádu, ale díky nízké nezaměstnanosti se situace obrací....

Dovolená se bude počítat jinak, říká expertka na pracovní právo

Petra Sochorová, expertka na pracovní právo

Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje změny v čerpání dovolené. Nová úprava dovolených má platit od půlky...

Co dělají úspěšní zakladatelé firem jinak. Devět kroků na výsluní

Ilustrační snímek

Založit firmu a dovést ji k úspěšnému rozvoji je často náročnější než řídit zavedený podnikový kolos. V čem se jednání...

Británie je na cestě do pekla

Británie je na cestě do pekla

Kurzy.cz Přestože vláda premiérky Mayové podpořila návrh dohody o britském odchodu z Evropské unie, po zodpovězení Prime Ministe...

Najdete na iDNES.cz