Odpověď je jednoduchá: v klidu a předstihu. „Je dobré se zamyslet, co bude v letošním školním roce jinak, co nového čeká v práci. Pak si udělat seznam toho nejdůležitějšího a řešit jednu položku za druhou. Díky tomu na nic nezapomenete,“ říká psycholog Tomáš Vašák.
Odborníci se shodují na tom, že je dobré brát září jako čas adaptace, jakési testovací období pro děti i rodiče. „Věci si musí sednout. Větší dávka tolerance je nezbytná. Dětem se prostě nebude chtít vstávat a častěji něco zapomenou. Kroužky se budou křížit a bude nutné volit kompromisy. A zřejmě přijdou i nečekané výdaje,“ říká Tomáš Vašák. To vše se může odrazit na vaší přítomnosti v práci i na pracovním výkonu.
Vytvořte rozvrh i doma
Děti se řídí pevným rozvrhem, podle kterého vědí, kdy je co čeká. Něco podobného si můžete vytvořit i doma, jde o dobrou pomůcku. „Není možné vykonávat sto různých aktivit chaoticky, jak na ně kdo má chuť nebo podle toho, který úkol hoří nejvíce. Byli byste drasticky neefektivní a stále ve stresu,“ upozorňuje psycholog Dalibor Špok.
Rozvrh samozřejmě nemusí být tak podrobný jako ten školní, stačí si rámcově sepsat, kdy má kdo jaké činnosti. Díky tomu nebudete muset na věci myslet, také vás upozorní na to, že se některé aktivity překrývají nebo že jste si toho nabrali příliš.
Čtěte také |
„Můžete také spojit různé věci: když už budete ve městě, nakoupíte, manžel jede v určitou dobu z práce, může děti vyzvednout. Základem je týdenní opakující se struktura. Starší děti, tak od 12 let, by si do rozvrhu měly své aktivity zapisovat samy, mladším pomohou rodiče,“ doplňuje odborník.
Je důležité, aby nový rozvrh celá rodina vnímala jako pomůcku, která jim usnadní život, nikoli jako další povinnost. Můžete si vytvořit i rodinný kalendář, kam si budete zapisovat všechny mimořádné aktivity, plánovat výlety a podobně.
Dobré nemusí být drahé
Pokud jste rodiče samoživitelé, plánujte se svými potomky o to bedlivěji. „Ještě více se budete muset s dětmi zamyslet, kterým aktivitám se věnovat, co je zvládnutelné, co si budete moci dovolit, abyste zvládali práci i rodinu. Důležité je také zůstat zdravě přiměřený - nepřeplňovat svůj rozvrh zbytečným množstvím činností, neplánovat si každou hodinu, ale na druhé straně zaplnit si týden takovým programem, na který se lze těšit. Pro děti i dospělé,“ zdůrazňuje Dalibor Špok.
Dodává, že i když jsou finanční nebo časové možnosti omezené, můžete si každý týden naplánovat jednu nebo dvě společné aktivity, třeba výlet na kole, sledování filmu v televizi nebo večeři, u které se nespěchá. Navrhuje vytvořit příjemně strávený čas i z běžných povinností. Například zavést společné snídaně, povídat si s dítětem cestou do školy o tom, co ho zajímá.
Náročný „trojboj“
Ještě obtížnější situace nastává, když jedno dítě nastupuje do školky, druhé do první třídy a vy se vracíte po rodičovské do práce. Pokud vám to zaměstnavatel umožní, posuňte návrat aspoň o měsíc.
„Nám ve školce rovnou řekli, ať nepočítáme s tím, že 1. září jim ráno odevzdáme dítě a odkráčíme do zaměstnání. První měsíc je zvykací, ze začátku tam syn bude jen hodinu a pak podle toho, jak to půjde. Mám to štěstí, že jsem se mohla se šéfem domluvit a nastoupím až v říjnu, takže budu mít čas i na staršího syna, který jde do první třídy,“ říká čtyřicetiletá Helena.
Ne vždy to ale takhle jde. I tady však platí, čím větší je změna, tím důležitější je příprava. „Trojboj - školka, první třída a návrat do zaměstnání - je velmi náročná disciplína. A každá žena by měla za její zvládnutí dostat vyznamenání,“ podotýká Tomáš Vašák.
Kromě dobrého plánovaní také není od věci umět si říci o pomoc. Třeba pro sousedku nebude zatěžko vozit společně se svými dětmi i vašeho prvňáčka. Anebo kolega z práce může vyzvednout z družiny kromě svého i vaše dítě.
A nakonec nezapomeňte na těžkou situaci upozornit v práci kolegy a vedoucí. Když budou vědět o tom, jak úmorné období nyní prožíváte, budou pravděpodobně tolerantnější k pozdějším příchodům, dřívějším odchodům a nižšímu pracovnímu nasazení.
