Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vášeň k vínu je dobře živí. Bobule nechávají zrát v sudech i se slupkou

aktualizováno 
Nad jezerem Kaltern v Jižním Tyrolsku na severu Itálie se táhnou dlouhé řady vinné révy. V jednom ze svahů sídlí vinařství Winegut Niklas. Rodinná firma, třetí generace vinařů. Dieter se naučil pečovat o víno od otce Josefa, dnes své vědomosti předává Michaelovi.

Dieter Sölva (vpravo), jeho otec Josef a syn Michael | foto: zdroj: vinařství Winegut Niklas

 „Je to naše rodinné bohatství,“ říká Dieter Sölva. A jeho syn, šestnáctiletý Michael, jen přikyvuje. Čtěte dvojrozhovor otce se synem.

Kolik lahví každý rok stočíte?
Dieter: Vyrobíme 50 tisíc lahví ročně. Šedesát procent naší produkce tvoří bílé víno, čtyřicet červené. Červené pěstujeme v okolí jezera Kaltern. Bílá vína mohou růst trochu výš, až do 600 metrů nad mořem. Z bílých vín máme Rulandské bílé, Kerner, Sauvignon. Z červených Vernatsch, Lagrein, Cabernet, Merlot. Sedm druhů, ale máme různé řady – klasické i rezervy. Jižní Tyrolsko je region, kde se dělají velmi dobrá vína. Máme tu dvoutisícové hory, ale zároveň zde vane teplý vzduch od moře. Teplé dny a studené noci vínu svědčí.

Kam všude víno vyvážíte?
Dieter: Nejvíce prodáme v Itálii a Rakousku, ale naše víno posíláme po celém světě. Například Kerner míří až do Japonska. Do Ameriky putují Kerner a Vernatsch. K dostání jsme i v Česku – ve Wine Food Marketu v Praze.

Jak dostane malý italský producent vína na japonský trh?
Dieter: Navštěvujeme pravidelně výstavy vín a na jedné z nich nás oslovil malý importér z Japonska. Prý se Kerner velmi dobře hodí k suši. Do Kalifornie vozíme víno dvacet let a máme tam nyní tři importéry. Naše vína ovšem putují také do Austrálie.

Fotogalerie

A co váš syn? Michaeli, tebe víno také baví?
Michael: Ano, moc. Na vinici jsem vyrůstal. Ve sklepě mi dával táta ochutnávat burčák, na vinici jsme s bráchou jezdili na traktoru, zavírali vodu, když zaléval, ochutnávali hrozno. Dalším krokem pak bylo pomáhat vyrábět víno. Sledováním snažení dědečka a otce získáte spoustu zkušeností, víte přesně, čemu se vyhnout. Proto jsem začal studovat zemědělskou školu. V prvních dvou letech se na škole získává všeobecný přehled o zemědělství. Po dvou letech si žák musí vybrat z těchto oborů: lesnictví, péče o dobytek nebo vinařství. Já jsem si samozřejmě vybral vinařství. Baví mě to, na vinici pomáhám tátovi a dědovi od dětství a dobře spolu vycházíme. Chci v rodinné tradici pokračovat.

Jste spokojený, že syn pokračuje ve vaší práci?
Dieter: Velmi. Já jsem vášeň k vínu také zdědil od otce. Ten ovšem zpracovával jen 30 procent produkce vína, zbytek odevzdával do družstva. Poté, co jsem dokončil studia, jsem postupně začal zpracovávat všechnu naši révu. My jsme byli vždycky farmářská rodina, i i dědeček pěstoval víno a byl dokonce 30 let předsedou místního vinařského družstva. Kdo ovšem v naší rodině zasadil na zahradě první víno, už nedohledáme. Pořád ale budujeme něco nového, například jsme přistavěli novou moderní budovu, kam je možné se objednat na ochutnávku. Máme také čtyři apartmány, které pronajímáme.

Čtěte další příběhy

Jak vypadá spolupráce otce a syna?
Dieter: Syn Michael mě přesvědčil, ať zkusím dělat víno jinou metodou. Nechat ho zrát v sudech i se slupkou, což jsem dosud odmítal.

Michael: Na začátku jsem tátu poprosil, jestli by mi nenechal 50 až 100 kg vína, že bych si to rád vyzkoušel. Hodně jsme to probírali, dostal jsem důvěru a podporu, že pokud se to nepodaří, vymyslíme jiný projekt. A musím říct, že to byla velká zábava. Hodně jsem se s ním radil, ale pořád mě ujišťoval, že je to můj produkt. Byla to úžasná práce na svém vlastním projektu.

Dieter: I pro mě to byla win-win situace. Hodně jsem se naučil, porozuměl jsem úplně jinému procesu výroby vína. Abychom Michaelovo víno odlišili, dali jsme mu jinou vinětu, než jsou ty moje. Nenazýváme ho Kerner, protože tak už se jmenují moje vína. Ale dali jsme mu název Without.

Jste na něj pyšný?
Dieter: Byla to moc zajímavá spolupráce. Vzniklo ovocnější víno, které je minerálnější. Je silné, má čistou chuť a je výborné k jídlu. Není to ale víno na aperitiv.

Jak se stavíte k biodynamickým vínům?
Dieter: Je to lifestyle. Nemáme certifikát, naše vína nejsou oficiálně biodynamická, ale děláme je v souladu s přírodou a naším svědomím. V tom jsem také vyrůstal. Tuhle půdu jsem dostal od otce a já ji věnuji svým dětem. To znamená, že chci, aby byla v dobré kondici. Taková je naše filozofie. Můj otec před 50 lety používal chemii, aby zničil trávu kolem, ale já jsem se snažil dokázat, že to jde i bez toho. Hrozno sice stříkáme, ale pouze organickým postřikem. Ony ale ani chemické postřiky už dnes nejsou tak agresivní jako před 50 lety. Všechna vína trháme ručně, je to tak skoro v celém Jižním Tyrolsku.

Okolí jezera Kaltern je slavný vinařský region. Je zde ta tradice cítit?
Michael: Můj otec a dědeček se s ostatními vinaři pořád potkává, přijíždějí za ním i staří vinaři od jezera Garda. Jejich setkání většinou vypadají tak, že přinesou stará archivní vína, nad kterými vzpomínají: Pamatuješ, jak před deseti lety celé léto propršelo a jak to ovlivnilo chuť vína? Je to pro mě velmi poučné. Rád se s nimi setkávám. Některá archivní vína jsou velmi dobrá, jiná dáváme pryč. A otevírat je pořád co, například v našem sklepě máme čtyři tisíce archivních lahví od táty i dědečka.

Je dnes vůbec možné koupit si vinici v Jižním Tyrolsku?
Dieter: Je to velmi drahé. U jezera Kaltern zaplatíte za jeden hektar osázené vinice 80 tisíc eur (v přepočtu 2,06 milionu korun). V Rakousku 20 až 40 tisíc.

Autoři:



Nejčtenější

Jak ukončit zaměstnání. Stáhněte si vzor výpovědi

Ilustrační snímek

Výpověď z pracovního poměru je základním a nejrozšířenějším způsobem odchodu ze zaměstnání. A protože lidé mění práci...

Nový trend v práci Čechů. Konec dřiny, čtyři hodiny a domů

Ilustrační snímek

Práce na méně než osm hodin denně už není výsadou jen v kancelářích. Kvůli nedostatku lidí na trhu práce hledají firmy...



Firmy musí navýšit a srovnat mzdy, jinak neobstojí, ukázal průzkum

Ilustrační snímek

Trh práce je na dně. Firmy, které ještě nezvýšily mzdy, tak budou muset rychle učinit a dorovnat je svým zaměstnancům...

Nežeň se, do důchodu času dost. Jak se vyhnout zklamání z nové práce

Ilustrační snímek

Nastupujete do prvního zaměstnání, těšíte se na kolegy, pracovní náplň a vhod přijdou i peníze pravidelně na účtu....

Nepřipravujeme děti na život, ony už jej žijí, tvrdí zakladatel školky Bambíno

Tomáš Trnka, zakladatel školky a jeslí Bambíno

Do vzdělávacího sektoru přišel ze zcela jiného oboru. Ještě nedávno Tomáš Trnka pracoval v developerské firmě. Prvotní...

Další z rubriky

Raymannové byli perníkáři, kteří ovládli textilní průmysl v celé Evropě

Druhý z rodu zakladatelů textilního průmyslu v Jeseníku Adolf Raymann

Byli největšími výrobci textilu v celé Evropě. Raymannovo stolní prádlo zdobilo také vídeňský císařský dvůr. Jesenický...

Prodávat auta je podobné obchodu s ovocem a zeleninou, říká David Vojtěch

Podnikatel David Vojtěch

Prodávat auta, to je jako provozovat obchod s ovocem a zeleninou. Také musíte mít všechny druhy zboží, jinak zákazník...

Nový trend v práci Čechů. Konec dřiny, čtyři hodiny a domů

Ilustrační snímek

Práce na méně než osm hodin denně už není výsadou jen v kancelářích. Kvůli nedostatku lidí na trhu práce hledají firmy...

Tři absurdně levné akcie

Tři absurdně levné akcie

Kurzy.cz Nadpis jsem si vypůjčil z investičních stránek Fool.com, za ním se skrýval článek o akciích General Motors, Cirrus Logi...

Najdete na iDNES.cz