Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vášeň k vínu je dobře živí. Bobule nechávají zrát v sudech i se slupkou

aktualizováno 
Nad jezerem Kaltern v Jižním Tyrolsku na severu Itálie se táhnou dlouhé řady vinné révy. V jednom ze svahů sídlí vinařství Winegut Niklas. Rodinná firma, třetí generace vinařů. Dieter se naučil pečovat o víno od otce Josefa, dnes své vědomosti předává Michaelovi.

Dieter Sölva (vpravo), jeho otec Josef a syn Michael | foto: zdroj: vinařství Winegut Niklas

 „Je to naše rodinné bohatství,“ říká Dieter Sölva. A jeho syn, šestnáctiletý Michael, jen přikyvuje. Čtěte dvojrozhovor otce se synem.

Kolik lahví každý rok stočíte?
Dieter: Vyrobíme 50 tisíc lahví ročně. Šedesát procent naší produkce tvoří bílé víno, čtyřicet červené. Červené pěstujeme v okolí jezera Kaltern. Bílá vína mohou růst trochu výš, až do 600 metrů nad mořem. Z bílých vín máme Rulandské bílé, Kerner, Sauvignon. Z červených Vernatsch, Lagrein, Cabernet, Merlot. Sedm druhů, ale máme různé řady – klasické i rezervy. Jižní Tyrolsko je region, kde se dělají velmi dobrá vína. Máme tu dvoutisícové hory, ale zároveň zde vane teplý vzduch od moře. Teplé dny a studené noci vínu svědčí.

Kam všude víno vyvážíte?
Dieter: Nejvíce prodáme v Itálii a Rakousku, ale naše víno posíláme po celém světě. Například Kerner míří až do Japonska. Do Ameriky putují Kerner a Vernatsch. K dostání jsme i v Česku – ve Wine Food Marketu v Praze.

Jak dostane malý italský producent vína na japonský trh?
Dieter: Navštěvujeme pravidelně výstavy vín a na jedné z nich nás oslovil malý importér z Japonska. Prý se Kerner velmi dobře hodí k suši. Do Kalifornie vozíme víno dvacet let a máme tam nyní tři importéry. Naše vína ovšem putují také do Austrálie.

Fotogalerie

A co váš syn? Michaeli, tebe víno také baví?
Michael: Ano, moc. Na vinici jsem vyrůstal. Ve sklepě mi dával táta ochutnávat burčák, na vinici jsme s bráchou jezdili na traktoru, zavírali vodu, když zaléval, ochutnávali hrozno. Dalším krokem pak bylo pomáhat vyrábět víno. Sledováním snažení dědečka a otce získáte spoustu zkušeností, víte přesně, čemu se vyhnout. Proto jsem začal studovat zemědělskou školu. V prvních dvou letech se na škole získává všeobecný přehled o zemědělství. Po dvou letech si žák musí vybrat z těchto oborů: lesnictví, péče o dobytek nebo vinařství. Já jsem si samozřejmě vybral vinařství. Baví mě to, na vinici pomáhám tátovi a dědovi od dětství a dobře spolu vycházíme. Chci v rodinné tradici pokračovat.

Jste spokojený, že syn pokračuje ve vaší práci?
Dieter: Velmi. Já jsem vášeň k vínu také zdědil od otce. Ten ovšem zpracovával jen 30 procent produkce vína, zbytek odevzdával do družstva. Poté, co jsem dokončil studia, jsem postupně začal zpracovávat všechnu naši révu. My jsme byli vždycky farmářská rodina, i i dědeček pěstoval víno a byl dokonce 30 let předsedou místního vinařského družstva. Kdo ovšem v naší rodině zasadil na zahradě první víno, už nedohledáme. Pořád ale budujeme něco nového, například jsme přistavěli novou moderní budovu, kam je možné se objednat na ochutnávku. Máme také čtyři apartmány, které pronajímáme.

Čtěte další příběhy

Jak vypadá spolupráce otce a syna?
Dieter: Syn Michael mě přesvědčil, ať zkusím dělat víno jinou metodou. Nechat ho zrát v sudech i se slupkou, což jsem dosud odmítal.

Michael: Na začátku jsem tátu poprosil, jestli by mi nenechal 50 až 100 kg vína, že bych si to rád vyzkoušel. Hodně jsme to probírali, dostal jsem důvěru a podporu, že pokud se to nepodaří, vymyslíme jiný projekt. A musím říct, že to byla velká zábava. Hodně jsem se s ním radil, ale pořád mě ujišťoval, že je to můj produkt. Byla to úžasná práce na svém vlastním projektu.

Dieter: I pro mě to byla win-win situace. Hodně jsem se naučil, porozuměl jsem úplně jinému procesu výroby vína. Abychom Michaelovo víno odlišili, dali jsme mu jinou vinětu, než jsou ty moje. Nenazýváme ho Kerner, protože tak už se jmenují moje vína. Ale dali jsme mu název Without.

Jste na něj pyšný?
Dieter: Byla to moc zajímavá spolupráce. Vzniklo ovocnější víno, které je minerálnější. Je silné, má čistou chuť a je výborné k jídlu. Není to ale víno na aperitiv.

Jak se stavíte k biodynamickým vínům?
Dieter: Je to lifestyle. Nemáme certifikát, naše vína nejsou oficiálně biodynamická, ale děláme je v souladu s přírodou a naším svědomím. V tom jsem také vyrůstal. Tuhle půdu jsem dostal od otce a já ji věnuji svým dětem. To znamená, že chci, aby byla v dobré kondici. Taková je naše filozofie. Můj otec před 50 lety používal chemii, aby zničil trávu kolem, ale já jsem se snažil dokázat, že to jde i bez toho. Hrozno sice stříkáme, ale pouze organickým postřikem. Ony ale ani chemické postřiky už dnes nejsou tak agresivní jako před 50 lety. Všechna vína trháme ručně, je to tak skoro v celém Jižním Tyrolsku.

Okolí jezera Kaltern je slavný vinařský region. Je zde ta tradice cítit?
Michael: Můj otec a dědeček se s ostatními vinaři pořád potkává, přijíždějí za ním i staří vinaři od jezera Garda. Jejich setkání většinou vypadají tak, že přinesou stará archivní vína, nad kterými vzpomínají: Pamatuješ, jak před deseti lety celé léto propršelo a jak to ovlivnilo chuť vína? Je to pro mě velmi poučné. Rád se s nimi setkávám. Některá archivní vína jsou velmi dobrá, jiná dáváme pryč. A otevírat je pořád co, například v našem sklepě máme čtyři tisíce archivních lahví od táty i dědečka.

Je dnes vůbec možné koupit si vinici v Jižním Tyrolsku?
Dieter: Je to velmi drahé. U jezera Kaltern zaplatíte za jeden hektar osázené vinice 80 tisíc eur (v přepočtu 2,06 milionu korun). V Rakousku 20 až 40 tisíc.

Autoři:



Nejčtenější

Některé profese si výrazně polepšily, berou o deset i patnáct tisíc víc

Ilustrační snímek

Tisíce nových příležitostí a často skokový nárůst mezd ve většině oborů. Někteří si polepšili i o 20 procent. Tak...

Daňové přiznání za rok 2017: využijte chytré interaktivní formuláře

Ilustrační snímek

Přiznat daně z příjmu musí každoročně statisíce Čechů. Daňové přiznání, které budete letos, tedy v roce 2018 vyplňovat,...



Smí lyžařské areály zablokovat přeprodaný skipas? U soudu by nejspíš narazily

Na libereckých sjezdovkách varují lyžaře před příliš rychlou jízdou zábrany i...

Přivstanou si, lyžují pár hodin a před polednem skipas prodají nově příchozím. Tito návštěvníci jsou trnem v oku...

KOMENTÁŘ: Hypotéka pod tři procenta? Zapomeňte

Martin Mašát

Hypotéky se sazbou pod dvě procenta jsou nejspíš minulostí. V roce 2018 se sazby s největší pravděpodobností vyhoupnou...

Sedm pravidel, jak změnit myšlení a stát se chytřejším

Ilustrační snímek

Myšlení se věnujeme téměř každý den, a to po většinu života. Měli bychom proto v myšlení vynikat. Mezi myšlením a...

Další z rubriky

Práce se mění k nepoznání. Budeme digitálními dirigenty, říká šéf Dellu

Jiří Kysela

Všechny organizace napříč ekonomikou budou za pár let technologické. Odhaduje se, že 85 procent pracovních míst v roce...

Jak se jezdí na kolečkách mezi hamburgery a hranolky

Jiří Mařan

Jiří Mařan je od 14 let na vozíku. Tu pravou práci pro sebe hledal tak dlouho, až si ho nakonec našla sama. Potkáte ho...

Příběh jako z pohádky: jak se chudý chlapec jménem Pupp stal boháčem

Bratři (zleva) Anton, Heinrich a Julius Puppové se ve druhé polovině 19....

Šest generací rodiny Puppů dovedlo karlovarský Grandhotel Pupp ke světové slávě. Přitom na začátku byl jeden mladý,...

Další manažer ČEZ prodal firemní akcie

Další manažer ČEZ prodal firemní akcie

Kurzy.cz Měsíc poté, co generální ředitel a předseda představenstva firmy ČEZ Daniel Beneš využil opční manažerský program ...

Najdete na iDNES.cz