Představte si situaci: Těžká dopravní nehoda. Plně naložený náklaďák nedal přednost malému osobnímu vozu. Za volantem osobáku zůstává mrtvý řidič a vážně zraněný spolujezdec. Přestože se třetímu členu posádky, stopaři, který seděl na zadním sedadle, nic nestalo, má kvůli prožitému neštěstí problémy se spánkem, projeví se u něj deprese a dostává panické záchvaty způsobené úzkostným strachem ze smrti v autě. Od příštího roku by měl i on mít nárok na odškodnění.
Zavádí se nový pojem: sekundární oběť
"Podle paragrafů, které přináší nový občanský zákoník, bude moci i tento člen posádky, pokud bude pociťovat nastalou újmu u řidiče a spolujezdce jako osobní neštěstí, získat odškodnění za psychickou újmu. Takovýmto nepřímým obětem říkáme sekundární, tedy odvozené oběti," vysvětluje Petr Šustek z katedry občanského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy a dodává, že podle nového občanského zákoníku sekundární oběť nemusí být osoba příbuzná ani osoba blízká účastníkům nehody.
Takto široká úprava náhrady nemajetkové (psychické) újmy je novinkou, ve starém občanském zákoníku nebyla. Tvůrci nového občanského zákoníku se inspirovali v právních řádech a judikatuře nejen anglosaských zemí, ale také v Německu či Rakousku.
Nyní platí, že nárok na jednorázové odškodnění za usmrcení, a to ještě pouze do limitu 240 tisíc korun, má pouze omezená skupina lidí, výslovně stanovená v zákoně (manžel/manželka, dítě, rodič, sourozenci a osoby blízké žijící s usmrceným ve společné domácnosti v době vzniku události). Jde tedy pouze o osoby s úzkým citovým či rodinným poutem k zesnulému, přičemž tyto osoby nemusely být události přítomny.
Klasickým případem sekundární oběti je svědek či účastník dopravní nehody, při které dojde k těžkým zraněním či smrti jiných účastníků. Sekundární oběť nemusí dané osoby znát, stačí, že je tím zážitkem natolik otřesena, že ji psychicky poznamená. "Třeba když svědek autonehody uvidí zemřít řidiče, je také sekundární obětí, jde o takzvanou újmu odrazem," dodává právník.
Co všechno si můžeme pod újmou představit? "Například duševní útrapy, nervový šok, pocit osobního neštěstí, případně psychické otřesení, které může mít vliv na další život sekundární oběti," vypočítává Petr Šustek.
Příklad: Žena na místě spolujezdce byla přímým svědkem autonehody, kdy zemřel řidič vozu, ve kterém jela. Může se stát, že kvůli otřesu už nebude chtít žena nikdy řídit auto či celkově to může vést k problematičtějšímu cestování do práce či obstarávání věcí každodenní potřeby.
Útrapy budete muset prokázat
Svědek nehody (sekundární oběť) bude muset sám prokázat, že vzniklou nemajetkovou újmu (trauma, strach, nespavost), pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. "Taková újma se pak u soudu bude dokazovat výpovědí poškozeného, znaleckými posudky nebo výpovědí ošetřujících lékařů a dalších svědků," doplňuje právník.
Výše škody bude záviset na úvaze soudu, který by se při jejím stanovení měl řídit zásadou spravedlnosti. "Žádné limity ani tabulky stanovené nejsou, soud bude každou konkrétní situaci posuzovat individuálně," říká Petr Šustek a dodává, že teprve praxe ukáže, jak s tím budou jednotliví soudci pracovat.
A jak v běžném životě člověk pozná, že se stal sekundární obětí? Podle Petra Šustka jde o záležitost čistě subjektivní. Možnost požádat o náhradu by měla být poskytnuta každému, kdo bude vzniklou událost pociťovat jako zásah do své osobností sféry. A pokud si sekundární oběť újmu vymyslí a soud ji vyhodnotí jako nepravdivou, žádnou náhradu jí neposkytne. "Všechno se dá zneužít, ale od toho je tam ta druhá strana, aby se bránila," dodává právník.
