Motorkový král František Janeček měl na podzim 1938 nakročeno na Pražský hrad. O úspěšném podnikateli a talentovaném konstruktérovi se uvažovalo jako o nástupci Edvarda Beneše v křesle prezidenta. Parlament však zvolil šéfa Nejvyššího správního soudu Emila Háchu.
Kandidáti na nejvyšší post v zemi se v osudovém období po Mnichově hledali mezi nestranickými kandidáty a odborníky. „V této souvislosti se uvažovalo například o bankéři Jaroslavu Preissovi, průmyslníku Františku Janečkovi anebo historikovi Josefu Šustovi,“ uvedl historik Tomáš Pasák.
Mimořádně nadaný technik, houževnatý pracovník a nápaditý podnikatel - tak charakterizují historici potomka sedláka z východních Čech. Mladý technik proslulé pražské Kolbenovy fabriky se na počátku 20. století ocitl v Holandsku, kde úspěšně vyřešil problém přívodu proudu pro elektrickou dráhu.
„Patent za tehdy obrovskou sumu dva tisíce liber koupili Angličané,“ uvedl historik Jan Králík. A záhy následoval další patent, na úpravu obloukové lampy. Zájemce z Německa za něj zaplatil 70 tisíc říšských marek. Ani to nebyly malé peníze.
Profil JanečekOd motorek, přes auta k protitankové pušce
|
Janečkovu cestu změnila 1. světová válka, mírumilovnou produkci nahradily zbraně. Vedl si znamenitě a v tomto oboru přihlásil 60 patentů. U branže zůstal i po vzniku republiky. Po roce 1923 na takřka nezastavěné pláni v Nuslích, v místech zájezdního hostince U Zelené lišky, postavil zbrojovku.
Janečkovi technici a dělníci přestavovali těžké kulomety Schwarzlose z ráže 8 mm na munici kalibru 7,92 mm typu Mauser. „Továrna získala od úřadů povolení k adaptaci 3 157 kusů zbraní,“ uvedl historik Martin Vlach. Československou armádu Janeček zásoboval i ručními granáty ve třech variantách: útočnými, obrannými a cvičnými. Vojáci jich dostali přibližně 600 tisíc kusů.
Krize a obrat k motorkám
Na sklonku 20. let přichází ekonomická krize a změna výroby, která značce Janeček přinesla proslulost. Po dohodě se synem Františkem Karlem, dědicem a předurčeným nástupcem dynastie, továrna angažovala anglického konstruktéra George W. Patchetta. Zároveň koupila licenci na výrobu motocyklu Wanderer 500 OHV od firmy Wanderer. Spojením jmen tak v roce 1929 vznikla zkratka Jawa.
V Československu tehdy existovalo 21 výrobců motocyklů jako Čechie, Itar, Terrot, Orion, Premiér či Praga. Všechny ale překonala Jawa. Už v roce 1929 na XXI. Mezinárodním autosalonu v Praze představil první motocykl, JAWA 500 OHV, zvaný Rumpál.
„Lidový motocykl za lidovou cenu“ byl slogan pro stroj Jawa 175 Villiers, vyráběný od roku 1932. O dva roky později vzniká Jawa 350 SV, první motocykl s motorem vlastní konstrukce. V roce 1937 firma vyrobila i motokolo Jawa 100 Robot. V roce 1939 vznikl moderní semiblokový motor Jawa 250 Duplex Blok.
Do podnikání se zapojili i další členové dynastie. Závody vznikly ve Kvasinách a Solnici na Královehradecku a Týnci nad Sázavou. V roce 1933 sjelo z výrobních linek první auto označené Jawa 700. Kostra karosérie se vyráběla v Solnici z kvalitních slovenských buků. Vůz zájemce vyšel na 22 900 korun - dvacetinásobek tehdejšího průměrného platu.
Přesouvání postele sem a tam
František Janeček chtěl podnik vést podobně jako koncern Baťa. „Chtěl si zajistit a kontrolovat soběstačnost, od těžby nerostů po výrobu do všech detailů,“ uvádí historici. Koupil například štolu Alexander ve Vrátu. Otevřel zde i další důlní dílo, Dagmar, pojmenované po dceři. „Se ztrátou zde železnou rudu kutalo až 72 havířů,“ uvedl Janečkův manažer Jaroslav Frei.
Proslulý technik měl i své slabůstky, podle legend se bál bouřky. Nemohl usnout, pokud neležel ve směru východ-západ, na cestách stěhoval postel v žádaném směru i v hotelu.
Vážně nemocný Janeček se na jaře 1941 vrátil ze sanatoria do týnecké továrny, kde zemřel. „Pracujte, já odcházím...“ To byla prý poslední slova muže, který ke svým šedesátinám dostal čestný doktorát ČVUT.
Podnik byl znárodněn na základě Benešových dekretů v říjnu 1945. O další majetek Janečkové přišli po únoru 1948. Část nemovitostí a lesů na východě Čech jim byla vrácena v rámci polistopadových restitucí.
